Její pastorkyňa

Po všech stránkách úžasné představení plné emocí! Scénografie je krásná a podtrhuje atmosféru. Text je úměrně dlouhý - tak akorát, aby utekl jako voda a byl pro diváka i v dnešní době záživný. Alena Antalová podává naprosto fenomenální výkon hodný Thálie, skvěle jí sekundují Kristýna Daňhelová, Marco Salvadori a Ondřej Studénka. Zejména Daňhelová se Salvadorim opět prokazují, že sem tam je skok z muzikálového jeviště na to činoherní žádoucí, protože oba září i v tomto žánru. A to se často nevidí. Smekám a doporučuji!

75 %
Alena Antalová vytváří Kostelničku jako pevnou, ráznou ženu, s kterou se život nemazlí. Uvnitř je sevřená až s obsesivní potřebou kontroly nad tím, jak ji i její schovanku Jenůfu vnímá okolí. Vedle Kostelničky fungují ostatní postavy hlavně jako tlak zvenčí. Laca Klemeň Ondřeje Studénky není jen romantická figura, ale spíš zraněný muž, který reaguje impulzivně. Števa Buryja Marca Salvadoriho naopak představuje povrchnost a únik - lehkovážnost, která ale nese reálné následky. Jenůfa v podání Markéty Bílkové pak stojí uprostřed jako pasivní oběť dění. (více v článku na blogu)

Od tohoto představení jsem nic nečekala, ale odcházela jsem velmi spokojená. Neskutečně náročné představení pro herce a obrovský zážitek pro diváky.

Klasika, která neztratila nic ze své síly. Témata, která přináší - láska, vina, obětování i odpuštění - jsou nadčasová a bolestně aktuální i dnes. Představení v režii Petra Gazdíka je opravdu nádherné. Důkazem kvality je, že klasický příběh zasáhne diváka i po generacích - krásný, a přitom tak smutný. Herecké výkony jsou "civilní" a snadno uvěřitelné - máte pocit, že nahlížíte do skutečného života na vesnici. V hlavní roli exceluje Alena Antalová, které věříte každé slovo i gesto. Mimořádně věrohodný je Ondřej Studénka jako Laco. Zaujaly i E. Kubálková a P. Vitázková. Vše, včetně promyšlené hudby, chytne za srdce.

Všichni, kdo mají potřebu modernizovat a přetvářet díla našich klasiků, nechť zajdou do MdB na Její pastorkyňu. Zjistí, že to není potřeba, protože dílo funguje i tak. Takto se totiž má dělat klasika, s úctou k autorovi/autorce! A Thálii pro paní Antalovou, prosím!

Po všech stránkách úžasné představení plné emocí! Scénografie je krásná a podtrhuje atmosféru. Text je úměrně dlouhý - tak akorát, aby utekl jako voda a byl pro diváka i v dnešní době záživný. Alena Antalová podává naprosto fenomenální výkon hodný Thálie, skvěle jí sekundují Kristýna Daňhelová, Marco Salvadori a Ondřej Studénka. Zejména Daňhelová se Salvadorim opět prokazují, že sem tam je skok z muzikálového jeviště na to činoherní žádoucí, protože oba září i v tomto žánru. A to se často nevidí. Smekám a doporučuji!

75 %
Alena Antalová vytváří Kostelničku jako pevnou, ráznou ženu, s kterou se život nemazlí. Uvnitř je sevřená až s obsesivní potřebou kontroly nad tím, jak ji i její schovanku Jenůfu vnímá okolí. Vedle Kostelničky fungují ostatní postavy hlavně jako tlak zvenčí. Laca Klemeň Ondřeje Studénky není jen romantická figura, ale spíš zraněný muž, který reaguje impulzivně. Števa Buryja Marca Salvadoriho naopak představuje povrchnost a únik - lehkovážnost, která ale nese reálné následky. Jenůfa v podání Markéty Bílkové pak stojí uprostřed jako pasivní oběť dění. (více v článku na blogu)

Od tohoto představení jsem nic nečekala, ale odcházela jsem velmi spokojená. Neskutečně náročné představení pro herce a obrovský zážitek pro diváky.

Klasika, která neztratila nic ze své síly. Témata, která přináší - láska, vina, obětování i odpuštění - jsou nadčasová a bolestně aktuální i dnes. Představení v režii Petra Gazdíka je opravdu nádherné. Důkazem kvality je, že klasický příběh zasáhne diváka i po generacích - krásný, a přitom tak smutný. Herecké výkony jsou "civilní" a snadno uvěřitelné - máte pocit, že nahlížíte do skutečného života na vesnici. V hlavní roli exceluje Alena Antalová, které věříte každé slovo i gesto. Mimořádně věrohodný je Ondřej Studénka jako Laco. Zaujaly i E. Kubálková a P. Vitázková. Vše, včetně promyšlené hudby, chytne za srdce.

Všichni, kdo mají potřebu modernizovat a přetvářet díla našich klasiků, nechť zajdou do MdB na Její pastorkyňu. Zjistí, že to není potřeba, protože dílo funguje i tak. Takto se totiž má dělat klasika, s úctou k autorovi/autorce! A Thálii pro paní Antalovou, prosím!

Po všech stránkách úžasné představení plné emocí! Scénografie je krásná a podtrhuje atmosféru. Text je úměrně dlouhý - tak akorát, aby utekl jako voda a byl pro diváka i v dnešní době záživný. Alena Antalová podává naprosto fenomenální výkon hodný Thálie, skvěle jí sekundují Kristýna Daňhelová, Marco Salvadori a Ondřej Studénka. Zejména Daňhelová se Salvadorim opět prokazují, že sem tam je skok z muzikálového jeviště na to činoherní žádoucí, protože oba září i v tomto žánru. A to se často nevidí. Smekám a doporučuji!

75 %
Alena Antalová vytváří Kostelničku jako pevnou, ráznou ženu, s kterou se život nemazlí. Uvnitř je sevřená až s obsesivní potřebou kontroly nad tím, jak ji i její schovanku Jenůfu vnímá okolí. Vedle Kostelničky fungují ostatní postavy hlavně jako tlak zvenčí. Laca Klemeň Ondřeje Studénky není jen romantická figura, ale spíš zraněný muž, který reaguje impulzivně. Števa Buryja Marca Salvadoriho naopak představuje povrchnost a únik - lehkovážnost, která ale nese reálné následky. Jenůfa v podání Markéty Bílkové pak stojí uprostřed jako pasivní oběť dění. (více v článku na blogu)

Od tohoto představení jsem nic nečekala, ale odcházela jsem velmi spokojená. Neskutečně náročné představení pro herce a obrovský zážitek pro diváky.

Klasika, která neztratila nic ze své síly. Témata, která přináší - láska, vina, obětování i odpuštění - jsou nadčasová a bolestně aktuální i dnes. Představení v režii Petra Gazdíka je opravdu nádherné. Důkazem kvality je, že klasický příběh zasáhne diváka i po generacích - krásný, a přitom tak smutný. Herecké výkony jsou "civilní" a snadno uvěřitelné - máte pocit, že nahlížíte do skutečného života na vesnici. V hlavní roli exceluje Alena Antalová, které věříte každé slovo i gesto. Mimořádně věrohodný je Ondřej Studénka jako Laco. Zaujaly i E. Kubálková a P. Vitázková. Vše, včetně promyšlené hudby, chytne za srdce.

Všichni, kdo mají potřebu modernizovat a přetvářet díla našich klasiků, nechť zajdou do MdB na Její pastorkyňu. Zjistí, že to není potřeba, protože dílo funguje i tak. Takto se totiž má dělat klasika, s úctou k autorovi/autorce! A Thálii pro paní Antalovou, prosím!