Birter

Apelativní divadlo mě rozhodně zajímá, ale i od něj očekávám formální a obsahovou hloubku. A ta mi v inscenaci Zlaté město chyběla. Technicky jde o velice pěkné představení, herecké výkony jsou velmi nadsazené a třeba Veronika Lazorčáková nebo Tomáš Turek se tohoto úkolu zhostili skvěle. Atmosféra noční dystopické Vídně rovněž není k zahození. Jinak jde však o inscenaci plnou naprosto triviálních myšlenek a otravné doslovnosti. I groteskní satira tohoto typu má chtít nabídnout víc.

Představení jsem viděl po obnovené premiéře, a mohu proto jen těžko soudit, zda již nebylo z inscenace upuštěno to, co tolik pohoršilo místní komentující. Mně se tato inscenace plná nadsázky celkem líbila, především její poetický jazyk. Metaforika ruských pohádek v kontrastu s ruskou duší stále zacyklenou v hrubosti mi přišla efektní. Představení sice chybí alespoň trochu výrazná pointa, ale jinak mě nezklamalo.

Zobrazování tématu ''smyslu existence'' se neobejde bez prvku sebeparodie, který správně dominuje této inscenaci, ačkoliv to asi ne všichni rozpoznají. Problém je v tom, že jako absurdní drama neobstojí. Surreálné scénky nepůsobí moc organicky, ale poněkud šustí papírem. Naštěstí se na to dá zvyknout a celkem si užívat, co se před vámi odehrává. Zvláště vtipné jsou pak rádoby učené řeči alá Hogenová, ale aby tyhle etudy stačily jako jediná náplň inscenace, tak by to chtělo ještě nějakou hloubku, která je v ní pouze v náznacích.

Až na to půjdu příště, tak se zkouřim jak slípka na paprice.

Vlastně nemá cenu moc hodnotit. Jde o čistě komerční titul, který o konstruktivní kritiku ani nestojí. Jinak vynikající Divadlo v Dlouhé, které s podobně namířeným představením Bez roucha naprosto zabodovalo, se zde snížilo ke hře plné stereotypů a prvoplánových vtipů. Jak herci tak režie a dramatik jsou talentovaní lidé, ale tenhle pokus být aktuální má jako svůj vrchol papírovou kritiku ''performativní autenticity'' hipsterů z Letné, která by mnohem lépe vyzněla s dávkou sebeironie ne podbízení.