Birter

Až na to půjdu příště, tak se zkouřim jak slípka na paprice.

Vlastně nemá cenu moc hodnotit. Jde o čistě komerční titul, který o konstruktivní kritiku ani nestojí. Jinak vynikající Divadlo v Dlouhé, které s podobně namířeným představením Bez roucha naprosto zabodovalo, se zde snížilo ke hře plné stereotypů a prvoplánových vtipů. Jak herci tak režie a dramatik jsou talentovaní lidé, ale tenhle pokus být aktuální má jako svůj vrchol papírovou kritiku ''performativní autenticity'' hipsterů z Letné, která by mnohem lépe vyzněla s dávkou sebeironie ne podbízení.

Představení oproti Kafkově předloze akcentuje K.-ho vzdor a nesmíření se se svou vinou namísto vylíčení absurdity instituce zvané Svět. V mnohých pasážích jsem si také připadal spíše jako v odsouzenec v čekárně, ale inscenace nakonec dokázala vyeskalovat do vynikajícího odsouzení všech nereflektivních životních postojů a zanechala ve mně skvělý dojem.

Že jde Vajdička touto inscenací naproti divákům konzervám je možná trochu pravda, ale z jiného úhlu ''noetiky'' lze říct, že se publiku (kromě závěru) nepodbízí a zanechává sofistikovanou kontemplaci o relativitě pravdy ve své původní formě, která se rozhodně s nikým nemazlí. Možná až moc původní, kdy je Hordubal místy opravdu zdlouhavý a délka tří hodin neopodstatněná, ale najmout Čapka jako známého provokatéra se evidentně vyplácí i po sto letech a Smejkalové dramatizace tak zaplňuje prázdné místo v tomto tématu vedle explicitnějších satir, dnes tolik populárních. Nároďák touto inscenací nikam neklesl.