PRAHA
aktuální festivalyStudio Hrdinů
Jolanta Brach-Czaina, Eva Prchalová
Škvíry existence
Premiéra: 9.6.2024
Překlad knihy: Michael Alexa. Dramaturgie: Tereza Marečková. Výprava: Zuzana Sceranková. Světelný design: Pavel Havrda. Hudba: Ian Mikyska. Režie: Anna Davidová.
Jevištní ztvárnění literárně-filozofické knihy polské autorky, souboru devíti esejí, který se stal v Polsku literární senzací. Každé vykonané gesto, každý pohyb, každé rozhodnutí by ale mohlo stejně tak dobře nevzniknout. Jak tedy lze KAŽDODENNOST vůbec vnímat? Kombinací filozofické přesnosti a poezie? Každou vteřinu se kolem nás něco děje, ale my si toho nevšímáme. Každodennost totiž existuje tak, jako by zároveň nebyla. Zametá za sebou stopy. Úvahy nad každodenností mají tu moc člověka probudit. Vzpamatuj se, říká, zastav se a vnímej! Pokud to neuděláš, rozplyneš se v nevědomosti...
1:25 (bez pauzy)
Hodnocení inscenace
Redakce
60 %
Uživatelé
64 %
Hodnocení redakce
Pavel Širmer 60 %
Pavel Širmer 60 %
Chci vidět - přidat do seznamu
Termíny představení
| ||||||||||||
Hodnocení (13)
HODNOCENÍ REDAKCE
Pavel Širmer 60 %
15.12.2025 | 2196 hodnocení
+ souhlasím
65%. Polská autorka se ve svém díle osobitě (ba dokonce až objevně) zamyslela nad obyčejnými každodennostmi. Režisérka A. Davidová dobře pracovala se scénářem E. Prchalové i s disponovanými herci, kteří náročný interpretační úkol zvládli bravurně, zaujme propracovaná scénografie a řešení prostoru. Divákovi může i nemusí vadit délka úvodní sekvence s vytíráním podlahy, stejně tak může i nemusí mít problém s tím, co se odehrává poté. Přenést takové dílo na jeviště je výzva s nespočtem možností řešení. Jednu z nich nabízí inscenační tým a každý by si měl udělat názor sám. Autorčiny myšlenky však nesporně v inscenaci přítomny jsou, neztratily se.
HODNOCENÍ UŽIVATELŮ
V-M 70 %
19.5.2025 | 96 hodnocení
+ souhlasím
Filozofické pojednání Brach-Czainy jsem nečetl, takže nevím, co vše bylo citací a co bylo přimyšleno až při tvorbě adaptace, ale bylo to notně bizarní. Osobně mi takový typ humoru spíše nesedí a obraz všednosti, její banality, repetitivnosti a v jistém smyslu nezvratnosti bych podal spíš existenciálně, tísnivě (protože tak to vnímám). K humoru bych se uchýlil, jen pokud se objevuje i v knize, ale byla by to spíš hořká absurdita, a ne gagy laciné a vesměs otřepané. Nicméně musím přiznat, že jako celek byla inscenace velmi originální až svérázná, zapamatovatelná a jako téměř vše ve Studiu Hrdinů kvalitní v práci se scénou, efekty a zvuky.
Birter 60 %
31.10.2024 | 232 hodnocení
+ souhlasím
Zobrazování tématu ''smyslu existence'' se neobejde bez prvku sebeparodie, který správně dominuje této inscenaci, ačkoliv to asi ne všichni rozpoznají. Problém je v tom, že jako absurdní drama neobstojí. Surreálné scénky nepůsobí moc organicky, ale poněkud šustí papírem. Naštěstí se na to dá zvyknout a celkem si užívat, co se před vámi odehrává. Zvláště vtipné jsou pak rádoby učené řeči alá Hogenová, ale aby tyhle etudy stačily jako jediná náplň inscenace, tak by to chtělo ještě nějakou hloubku, která je v ní pouze v náznacích.
Vladimír Rogalewicz 20 %
31.10.2024 | 916 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
Několik vzájemně nesouvisejících zajímavých režijních nápadů nemůže vyvážit naprostou absenci obsahu. Od skončení přemýšlím, jestli pouze nechápu ten hluboký filozofický obsah, nebo jestli to žádný nemá. A čemu se tam někteří diváci smáli - nic vtipného jsem nepostřehl. Zajímalo by mě, co si o tom myslí (rozhodně kvalitní) herci.
Fekete 30 %
12.10.2024 | 395 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
12.10.2024 v podzemnim Studiu Hrdinu, 1 rada, 85 min
Zucastnil jsem se na zaklade zde vysokeho hodnoceni (85 %) a nepobral jsem to. Prvnich 15 min A. Formanova vytirala po kolenou cele jeviste nez objevila propadliste, skviru, ve ktere zmizela. I navazujici banality jsem vnimal. Bylo to unavne a narocne na pozornost, a jen zridka bylo neco i zajimaveho.
Suchy humor ? Pridanou hodnotou je, ze po triminutovem navodu vim jak se spravne skrabe brambora. Problemem jsou male brambory. Spatne se loupou, je to nebezpecne a jsou vhodne gumove rukavice.
Jeste ze na scene nebyla trava, aby jsme ji pozorovali pri rustu. Rad i nadale zustanu barbarem
Zucastnil jsem se na zaklade zde vysokeho hodnoceni (85 %) a nepobral jsem to. Prvnich 15 min A. Formanova vytirala po kolenou cele jeviste nez objevila propadliste, skviru, ve ktere zmizela. I navazujici banality jsem vnimal. Bylo to unavne a narocne na pozornost, a jen zridka bylo neco i zajimaveho.
Suchy humor ? Pridanou hodnotou je, ze po triminutovem navodu vim jak se spravne skrabe brambora. Problemem jsou male brambory. Spatne se loupou, je to nebezpecne a jsou vhodne gumove rukavice.
Jeste ze na scene nebyla trava, aby jsme ji pozorovali pri rustu. Rad i nadale zustanu barbarem
Studený Čumáček 80 %
10.6.2024 | 470 hodnocení
+ souhlasím
Vstát z postele, vytírat podlahu, mýt nádobí. Převléknout postel, oloupat brambory, vynést smetí, doběhnout tramvaj. To všechno dělají, tak jako my, co je pozorujeme. A když denní rutina popraská, objeví se. Vždycky se objeví, ty škvíry, a něco je jinak. Před rohožkou je náhle díra, ve které mizí lidé i věci, slupky od brambor uklidí bagřík, pedikúra je destrukce přírody a pramálo dává smysl, že právě ona svou tramvaj doběhla, protože nemá jízdenku.
Barbucha07 30 %
14.10.2024 | 3 hodnocení
+ souhlasím
(+2)
Pro nečtenáře předlohy naprosto nesrozumitelné. Při sledování máte dojem, jako by režisér inscenoval to, co ho momentálně napadlo. Hele bagřík na dálkové ovládání, to bychom mohli využít, co kdybys s ním třeba tancovala ...
Komentáře uživatelů nevyjadřují stanovisko redakce. Názory jednotlivých redaktorů nemusejí vždy vyjadřovat stanovisko celé redakce.
