Profil uživatele

Hana Launer

Volby

Hodnocení

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 31.3.2026)
Romeo a Julie ve Švandově divadle pro mě není jen o lásce, ale hlavně o její křehkosti a nevyhnutelnosti střetu se světem kolem. Inscenace působí současně, aniž by násilně aktualizovala - spíš nechává vyniknout to, co je na tom příběhu nadčasové.
Baví mě její energie i cit pro rytmus, ale zároveň momenty, kdy se dokáže ztišit a dát prostor opravdovým emocím. Právě v těch tichých chvílích je podle mě nejsilnější.
Je to Romeo a Julie, kteří nejsou jen ikonami, ale skutečně lidmi - zranitelnými, impulzivními a až bolestně opravdovými.
(zadáno: 31.3.2026)
Hedu na Malé scéně DJKT jsem viděla na první repríze po dlouhé době, kdy jsem nebyla v divadle, a o to silnější to pro mě bylo. Mám obrovskou radost, že je ta inscenace tak neuspěchaná. Dává prostor věcem doznít, nesnaží se tlačit na efekt, ale spíš tě nechá opravdu se dívat a vnímat. V dnešní ukřičené době je to příjemná změna.
Tak mnohotvárná představitelka Hedy a emocemi naplněné dialogy. Poprvé se mi stalo, že jsem v tom příběhu tak silně viděla nejen svůj vlastní osud, ale i osudy lidí, kteří jsou mi blízcí. Bylo to až nepříjemně přesné, místy skoro bolestivé, ale zároveň strašně důležité. Tohle se mi v divadle ještě nestalo.
(zadáno: 31.3.2026)
Vegetariánka v Divadle v Dlouhé je pro mě inscenace, která se nesnaží být líbivá - a právě proto je tak silná. Postupně se zařezává pod kůži, nenápadně, ale neúprosně. Fascinuje mě, jak pracuje s tělem jako prostorem vzdoru i zranitelnosti zároveň. Není to jen příběh jedné ženy, ale spíš tichý, mrazivý obraz společnosti, která neumí přijmout odchylku od normy.
Herecky je to velmi přesné a soustředěné, bez zbytečných efektů, což jen podtrhuje tíhu situací, které se na jevišti odehrávají.
Odcházela jsem s pocitem, že jsem viděla něco křehkého i krutého zároveň. A že to ve mně ještě dlouho zůstane.
(zadáno: 31.3.2026)
Panoptikum od Lenka Vagnerová je pro mě fascinující a zneklidňující divadlo zároveň. Krásně výtvarné, kruté i něžné ? a hlavně nepříjemně pravdivé v tom, jak se díváme na ?jinakost?. Zůstává ve mně ještě dlouho.
(zadáno: 31.3.2026)
Uvnitř banánu na Zábradlí pro mě bylo krásné, živé a mimořádně citlivé divadlo. Je mi opravdu líto, že už končí. Patřilo k inscenacím, které v člověku zůstávají ještě dlouho po odchodu z divadla.