Pasiasty

Festival otrlého diváka přesunul se do Národního divadla? Takhle trapně jsem se naposledy cítil před asi 17. lety v Divadle v Dlouhé na ?Divoké kachně?, ?vylepšené? párem klaunů, kopajících se do zadků. No jo, ale tam byl aspoň skvělý text. Na Malé scéně měli jsme jen nesměšné gagy, částečně ?zapůjčené? (např. od Kašpárka v rohlíku, ale když dva dělají totéž, není to totéž). Celých 20% za to, že byla to jen hodina a půl.

Bakchantky jak by je napsal Jára Cimrman. Bohužel zda se, že je taky inscenoval sám, nikoliv s pomocí čtyřky nadaných umělců. Ke svého druhu kladům je třeba přičíst soulad téměř veškerých prvků, od nového překladu, přes výpravu, kostýmy, hudbu až k režii ? téměř, poněvadž k celku vůbec nesedí samotný Euripidův text.

Ke světlejším chvilkám představení patří poslední asi třetina, kdy režisér upouští od estrádního žánru a začíná divadlo, je to ale pozdě a pořád hrozí, že začne hudba.

Ono to nebylo špatné, ovšem moc dobré taky ne. Z těch 60% minimálně 15 je za předlohu, která umí se ubránit většině režisérských nápadů. K dalším pozitivům patří:
* hudební doprovod
* Zuzana Stivínova jako Markýza
O něco horší je to se Sašou Rašilovem - hraje sice výtečně ale jakoby jinou roli. Coby cynický libertin není přesvědčivý.
Největší zas výtka je, že představení nijak celkově nezaujalo: odehrálo se, co se odehrát mělo ale nechalo mě to chladným. Nakonec stálý problém moderního divadla: neúspěch v "testu poslední řady" ? půlce herců není z galerie rozumět.

Pokud záměrem režisérky bylo přesvědčit diváky, že feminismus je blábol a že mimibazar je vrcholem ženského přemýšlení o světě, téměř se jí to povedlo. Téměř, protože půlce hereček nebylo rozumět, v tom případě asi naštěstí. Co v tom ale dělá chudák Eurípidés?