Pluto

Přiznám se, že jsem viděl úplně jiné představení, než jsem čekal. Vědět, že to CELÉ bud pohybová pantomima s občasným méně artikulovaným výkřikem, tak bych asi nešel - i po zkušenosti s improvizací Polívkové se Zbrožkem, které mi mírně řečeno nesedla. I zde byla suverénně nejslabším článkem, přehnaně afektovaná, přehrávající. Vadil mi přepálený zvuk hlavně v počátku, chvílemi přehnané mnohonásobné opakování některých "frků" - dvacetkrát za sebou Já? Ty! Ty? Já! - bylo moc. Ale jinak vlastně všichni byli pohybově úžasní (pravda, Polívková...) a civilně komickým projevem nadchla Hybnerová. Takže vlastně cajk a třeba pro mladé určitě skvělé 65%

Hrou bych to nenazval, neboť se výhradně jedná o pantomimu. Za mě veľmi dobrý nápad ukázat na Nové scéně zase něco jiného. Moc jsem od toho neočekával, ale opak byl pravdou. Určitě stojí za vidění.

Příjemné odreagování na páteční večer

Představení které se opravdu povedlo.
Překvapil beatbox u V. Hýbnerové, exhibice A. Polívkové na vysokých podpatcích, nepřekvapil R. Vizváry ani T. Wakenshaw svými pohybovými kreacemi. Snad nejvíc jsem obdivoval synchronizaci jejich pohybů s filmem, promítaným za jejich zády.

V debatě po představení přiznali autoři, že příprava trvala 6 týdnů, tomu odpovídal můj zážitek. Představení mi připadalo jako improvizace na dané téma bez scénáře, s pár rekvizitami. Fajn v létě v parku, ne na scéně ND! Opakované slapstick gagy, moc pěkný nápad s dvěma postavami v molitanu, s laserem; vtipná Vanda ajťák, též coby ajťák dělající soundtrack. Ale jinak cirkusová klauniáda bez nosné myšlenky (proč nerozvést ideu vyděděnce Pluta a outsidera pantomimy?). Pod "moderní technologií" se skrývá zelené klíčování (modré vzniklo ve 30.letech, zelené v 70. letech 20. století). Uznávám ale, že jen dva lidé odešli, ostatní se smáli.

Pantomima a hravost patří i do velkých divadel. V době, která je absolutně šílená, byl pohled do toho vysněného studia balzámem na bolavou bránící.

Festival otrlého diváka přesunul se do Národního divadla? Takhle trapně jsem se naposledy cítil před asi 17. lety v Divadle v Dlouhé na ?Divoké kachně?, ?vylepšené? párem klaunů, kopajících se do zadků. No jo, ale tam byl aspoň skvělý text. Na Malé scéně měli jsme jen nesměšné gagy, částečně ?zapůjčené? (např. od Kašpárka v rohlíku, ale když dva dělají totéž, není to totéž). Celých 20% za to, že byla to jen hodina a půl.

Přiznám se, že jsem viděl úplně jiné představení, než jsem čekal. Vědět, že to CELÉ bud pohybová pantomima s občasným méně artikulovaným výkřikem, tak bych asi nešel - i po zkušenosti s improvizací Polívkové se Zbrožkem, které mi mírně řečeno nesedla. I zde byla suverénně nejslabším článkem, přehnaně afektovaná, přehrávající. Vadil mi přepálený zvuk hlavně v počátku, chvílemi přehnané mnohonásobné opakování některých "frků" - dvacetkrát za sebou Já? Ty! Ty? Já! - bylo moc. Ale jinak vlastně všichni byli pohybově úžasní (pravda, Polívková...) a civilně komickým projevem nadchla Hybnerová. Takže vlastně cajk a třeba pro mladé určitě skvělé 65%

Hrou bych to nenazval, neboť se výhradně jedná o pantomimu. Za mě veľmi dobrý nápad ukázat na Nové scéně zase něco jiného. Moc jsem od toho neočekával, ale opak byl pravdou. Určitě stojí za vidění.

Příjemné odreagování na páteční večer

Představení které se opravdu povedlo.
Překvapil beatbox u V. Hýbnerové, exhibice A. Polívkové na vysokých podpatcích, nepřekvapil R. Vizváry ani T. Wakenshaw svými pohybovými kreacemi. Snad nejvíc jsem obdivoval synchronizaci jejich pohybů s filmem, promítaným za jejich zády.

V debatě po představení přiznali autoři, že příprava trvala 6 týdnů, tomu odpovídal můj zážitek. Představení mi připadalo jako improvizace na dané téma bez scénáře, s pár rekvizitami. Fajn v létě v parku, ne na scéně ND! Opakované slapstick gagy, moc pěkný nápad s dvěma postavami v molitanu, s laserem; vtipná Vanda ajťák, též coby ajťák dělající soundtrack. Ale jinak cirkusová klauniáda bez nosné myšlenky (proč nerozvést ideu vyděděnce Pluta a outsidera pantomimy?). Pod "moderní technologií" se skrývá zelené klíčování (modré vzniklo ve 30.letech, zelené v 70. letech 20. století). Uznávám ale, že jen dva lidé odešli, ostatní se smáli.

Pantomima a hravost patří i do velkých divadel. V době, která je absolutně šílená, byl pohled do toho vysněného studia balzámem na bolavou bránící.

Festival otrlého diváka přesunul se do Národního divadla? Takhle trapně jsem se naposledy cítil před asi 17. lety v Divadle v Dlouhé na ?Divoké kachně?, ?vylepšené? párem klaunů, kopajících se do zadků. No jo, ale tam byl aspoň skvělý text. Na Malé scéně měli jsme jen nesměšné gagy, částečně ?zapůjčené? (např. od Kašpárka v rohlíku, ale když dva dělají totéž, není to totéž). Celých 20% za to, že byla to jen hodina a půl.

Hrou bych to nenazval, neboť se výhradně jedná o pantomimu. Za mě veľmi dobrý nápad ukázat na Nové scéně zase něco jiného. Moc jsem od toho neočekával, ale opak byl pravdou. Určitě stojí za vidění.

Příjemné odreagování na páteční večer

Představení které se opravdu povedlo.
Překvapil beatbox u V. Hýbnerové, exhibice A. Polívkové na vysokých podpatcích, nepřekvapil R. Vizváry ani T. Wakenshaw svými pohybovými kreacemi. Snad nejvíc jsem obdivoval synchronizaci jejich pohybů s filmem, promítaným za jejich zády.

V debatě po představení přiznali autoři, že příprava trvala 6 týdnů, tomu odpovídal můj zážitek. Představení mi připadalo jako improvizace na dané téma bez scénáře, s pár rekvizitami. Fajn v létě v parku, ne na scéně ND! Opakované slapstick gagy, moc pěkný nápad s dvěma postavami v molitanu, s laserem; vtipná Vanda ajťák, též coby ajťák dělající soundtrack. Ale jinak cirkusová klauniáda bez nosné myšlenky (proč nerozvést ideu vyděděnce Pluta a outsidera pantomimy?). Pod "moderní technologií" se skrývá zelené klíčování (modré vzniklo ve 30.letech, zelené v 70. letech 20. století). Uznávám ale, že jen dva lidé odešli, ostatní se smáli.

Přiznám se, že jsem viděl úplně jiné představení, než jsem čekal. Vědět, že to CELÉ bud pohybová pantomima s občasným méně artikulovaným výkřikem, tak bych asi nešel - i po zkušenosti s improvizací Polívkové se Zbrožkem, které mi mírně řečeno nesedla. I zde byla suverénně nejslabším článkem, přehnaně afektovaná, přehrávající. Vadil mi přepálený zvuk hlavně v počátku, chvílemi přehnané mnohonásobné opakování některých "frků" - dvacetkrát za sebou Já? Ty! Ty? Já! - bylo moc. Ale jinak vlastně všichni byli pohybově úžasní (pravda, Polívková...) a civilně komickým projevem nadchla Hybnerová. Takže vlastně cajk a třeba pro mladé určitě skvělé 65%

Festival otrlého diváka přesunul se do Národního divadla? Takhle trapně jsem se naposledy cítil před asi 17. lety v Divadle v Dlouhé na ?Divoké kachně?, ?vylepšené? párem klaunů, kopajících se do zadků. No jo, ale tam byl aspoň skvělý text. Na Malé scéně měli jsme jen nesměšné gagy, částečně ?zapůjčené? (např. od Kašpárka v rohlíku, ale když dva dělají totéž, není to totéž). Celých 20% za to, že byla to jen hodina a půl.

Pantomima a hravost patří i do velkých divadel. V době, která je absolutně šílená, byl pohled do toho vysněného studia balzámem na bolavou bránící.