Kjama

Myslim, ze bude vysoko v zebricku kontroverznich inscenaci. Nadchla me scena a take hudba. Hlediste bylo plne dvanactiletych deti se svymi uciteli. Jsem zvedava, jak se jim bude spat.

Jsem to přesně já? Guasha, face yoga, proteiny, silový trénink, meditace, well being, work-life balance, chlorella, ayahuasca, peníze na Brazílii? Ach, jak ten závod s časem nakonec vyznívá tragi(komi)cky. Naštěstí, máme svou lidskou myšku, Bryana Johnsona, a čekáme v longevity na průlom. Hra samotná je báječná. Upoutá už příjemný vizuál, kostýmy v pastelových barvách, minimalismus. V podtextu cítíme varování, které je stále hlasitější a na konci už na nás křičí. Tím nejlepším je však chemie mezi Kubátovou a Albrechtem. Bára je neskutečná herečka a s každou hrou žasnu, že zas posune laťku výš. Má však zdatného parťáka, takže zítra na ŽFK zdar

Tahle hra má všechno pokud jsi student filmových věd, koukáš na filmy, máš vztah, nemáš vztah, a nebo jen píšeš recenze někde na internet. Vejdou se sem tuniské filmy o prázdnotě bytí, ambivalentní pojetí kozího projevu, můj milovaný AZ kvíz, či touha po správné (nepražské) mluvě. Dianiškovi to s obvyklým ansámblem klape, filmové narážky jen tryskají (stejně tak červené víno a zvratky) a Bára Kubátová podává (další) životní výkon. Odcházím s písní na rtu (Céline) a chválím i hudbu pro inscenaci složenou. Tak čau, sejdeme se v parku (Jurském).

Inscenace bude právem patřit mezi kotroverzní. Zastihnout mě v jiném rozpoložení, bylo by to za 65, dnes 35, tedy dohromady 50%. Dostali jsme statickou hru plnou po sobě jdoucích, opakujících se monologů (soutěž o vinohradského diváka?). Chvíli mě bavilo sledovat herce a jejich pouhé bytí na jevišti, po delší době to však omrzí.Od dveří stále táhnul průvan a lákal na párty, kterou tam mezitím měli nehrající herci. Zazpívala bych si, zatančila, pobavila se... Ztvárnění se od předlohy liší, dostáváme detektivku bez Hordubala, Benešovi chybí už jen Oidipův plášť. Škoda, že režisérův zamýšlený viník je jasný už od první půle. Také tulačka přebývá

Hra se brzo zařadí mezi seznam těch kontroverzních. Za mě totiž plných 70, možná víc. Barevně nádherně uklidňující. Všechny ruchy, zvuky, či zpěv obstará Lucie Brychtová. Robert Mikluš je k zulíbání, která by si nepřála ho zlomit? Lucii Polišenské k vyjádření pocitů stačí i jen mimika a gesta. Jsem ráda za formu, protože obsah je, dle mého, u Shakespearových zdlouhavých komedií nutno krotit. Inscenace oplývá spoustou nápadů, oceňuji také, že i herci v pozadí výrazně hrají a tedy poskytují ucelený obrázek o situaci. Proto je lépe hru vidět několikrát. Danča Špinar do toho pořádně šlápla a já děkuji. Snad jen pár bodíku dolů za zdlouhavé vtípky

Seznamte se s Hedwig, nádhernou a talentovanou dámou? z Berlína. Přijela do Prahy kvůli kráse města (a pana Hřiba), ale také povědět nám svůj příběh. Budete se smát, ale také budete hodně plakat. Toto je, vážení, sólo pro Romana Tomeše. Zůstala jsem bez dechu... Neuvěřitelný výkon, ta ženskost a křehkost snoubená s kulturním undergroundem, citlivé a zároveň hnusně drsné. Dnes jsem dala dvakrát standing (i mimo oficiální konec), příště budu stát celé představení... Děkuji!

Velmi zdařilé a příjemné dílko. Oproti knize došlo ke krácení, což zrovna v tomto případě není na škodu. Dílo je velmi expresivní (ovšem ve srovnání s Morávkem spíše vizuálně, než nepříjemnou hlasitostí). Oceňuji především výkon Patrika Děrgela, i výkony Vilišové a Orozoviče stojí za zmínku, i když jsou daleko za Děrgelem. Orozoviče poprvé vidím v poloze, kterou jsem si ani nedokázala představit. Práce s kamerou a hudbou prostě boží! Nikdy bych si tolik nedokázala odnést z "obyčejné" divadelní hry, vlastně ani z filmu. Musím poděkovat celému týmu, za těch pár peněz v kině to fakt stálo za to!!