U Kočičí bažiny

Inscenace režiséra Michala Langa na první pohled zaujme svou pochmurnou atmosférou, v níž se ovšem nezříká ani náznáků černého humoru. Herecky vyniká Tereza Dočkalová, která vybavila postavu Hester širokým rozsahem protichůdných emocí. Dokáže být zároveň dravá a nemilosrdná, ale i zranitelná a nejistá, projevující mateřský cit i vražednou nenávist. Dobře vyznívá motiv člověka, který se nějakým způsobem vymyká a je společností ostrakizován. Škoda jen poněkud rozvolněného tempa v první polovině inscenace, kdy mi trvalo dost dlouho, než jsem se dokázal na příběh napojit.

Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, a dost možná ještě dál... Neprostupná, jako by pohlcovala dech. Napjatá, dusivá atmosféra, v níž křehké vztahy vibrují jako přepjaté struny. Vše nevyhnutelně spěje k temnému finále, které se nezastaví ani před pravdou. T. Dočkalová herecky exceluje s podmanivým, zastřeným hlasem, jenž zní jako ozvěna z hlubin bažiny. Skvělá E. Teplá. Výprava výborně pracuje s hloubkou jeviště a vtahuje diváka do krajiny pod povrchem. Ač je dle mě repertoár Palmovky poslední sezony kvalitou problematický, právě tato inscenace ukazuje směr, který stojí za to následovat. „Žádný pohádkový konec nebude, ti říkám. Nebude!“

75 %. Obřadné pohřbení černé labutě předznamená za úsvitu vývoj celého dne s cejchem rodové kletby. Dne osudového posledního rozhodnutí. Z ponuré mlhy nad nehostinnými irskými blaty se na jeho sklonku vydají dvě duše na osvobozující cestu za kýženým smírem. Temnou, magickou, smysly hypnotizující a inervující atmosféru působivě podtrhuje scénografická i hudební složka inscenace. Tereza Dočkalová jako nespoutaně živelná Hester Swanová opětovně potvrzuje, jak rozsáhlou emoční škálou v rámci svého mimořádného hereckého rejstříku disponuje. Mile zpestřující třešínkou obsazení je Ladislav Frej, jenž roli Otce Willowa vystřihl s odzbrojující grácií.

75% - Ponurou atmosféru irských bažin se zejména na začátku daří v libeňské inscenaci budovat výborně. Ve všem tom kouři, světelných a zvukových efektech je v počátku až obtížné se orientovat, nicméně posilují magičnost obsaženou v příběhu. Tereza Dočkalová plně využívá nabízeného prostoru a svou moderní Médeu obdařila všemi avizovanými charakteristikami, vytváří ženu silnou, divokou i zranitelnou, především však osobitou, vášnivou a hluboce emotivní. Silně vedle ní zaujala i představitelka její dcery Sofia Lily Boor a souhra s ostatními členy hereckého obsazení.

Povedená inscenace, jež dokázala využít svůj potenciál a umí emočně zasáhnout. Začátek sice mírně rozpačitý, ale postupně se daří správně stupňovat tempo i gradovat atmosféru a krásně tak vtáhnout diváka do hry. Hodně velkou zásluhu na tom má výborná T. Dočkalová, která opět dokazuje, že umí skvěle zahrát takovéto silné a vnitřně rozervané charaktery. V dětské roli pak velmi příjemně překvapila E. Teplá. Z ostatních výtečná hlavně H. Seidlová a v menší roli se moc pěkně blýskl L. Frej. Ale funguje zde dobře souhra všech aktérů a na výsledku je to znát. Vydařila se též scéna a doprovodná hudba. Celkově určitě počin co mile rád doporučuji. 75%