Jack93

Viděno 14. 7. na letní scéně na Výstavišti. Neskutečná psina! Před představením jsem se schválně vyhnul pohledu na zdejší hodnocení, tudíž jsem absolutně netušil, do čeho jdu. V žádném případě jsem nečekal, že se tak královsky pobavím. Už dlouho mě od smíchu tolik nebolela bránice, pěkně jsem si ji namohl.
Vašek Neužil znovu dokazuje, jaký je to Pan Herec. Neskutečné. Zdatně mu ale sekunduje Lucie Pernetová, stranou nezůstává ani ničeho se neštítící Zuzana Kronerová, smraďoch Čtvrtníček, lehce natvrdlá Kohoutová a svůdník Paolo. Vedle bravurních replik oceňuji i nečekané rozuzlení, jednotlivé střípky do sebe dokonale zapadají.

Zhlédnuto 22. 6. Nejdůležitější fakt hned v úvodu: T. Kostková je opravda krásná. A viděla Bruce Springsteena, jehož plakát má v pokoji. Trochu horší je to s charakterem její postavy, a to především v první polovině. Být na místě Johnnyho já, docela by mě vysírala. Naštěstí ve druhé půlce už se zklidní. Byť na druhou stranu nerozhodnou/rozpačitou/ne zcela vyrovnanou ženu zahrála velmi dobře. To Johnny je v tomto směru věrohodnější a pevnější ve svých postojích. Samotný Háma dokazuje, že hercem skutečně je. Zazní i narážka na Kde domov můj?

Viděno 21. 6. ve Voděrádkách. Šíře repertoáru DD je nesmírně pestrá, až nevšední. Je s podivem, co vše soubor nabízí. Ve středu jsem ve Voděrádkách zhlédl Kde je ta ryba? a o tři dny později příběh o Antonínovi Holém a jeho kariéře. Na prvním představení jsem se pobavil více, což je logické, dát stejné hodnocení (80 procent) ale nemůžu. Eleganci molekuly musím kvůli životnímu příběhu Holého a jeho zpracování ještě o 10 procent vylepšit. Zatímco v prvně zmíněné hře exceluje Plesl, v Eleganci molekuly to je (za mě) Trojan. Neskutečný příběh, o němž by měl slyšet každý.

Viděno 18. 6. ve Voděrádkách. Tradice pokračuje, opět nastal červen, tudíž čas zajet na Dejvické divadlo do krásného a neobvyklého prostředí Voděrádek. Dejvické divadlo nabízí nesmírně pestrý repertoár, Kde je ta ryba? je toho očividným důkazem. Nevěděl jsem, co čekat. Odměnou mi byl humor a skvělé herecké i pěvecké výkony. Hudební složka přinesla vtipnost a skvěle do hry zapadla. Představení táhne především Jaroslav Plesl, jehož herectví zkrátka nemá chybu. Připomněl mi, že to byl právě on, kdo ve mně spustil divadelní vášeň, a to ztvárněním Hamleta na Shakespearovských slavnostech. Zkrátka divadlo žije!

Viděno 16. 6. Originálně pojaté one-woman představení, v němž Lumíra Přichystalová exceluje a střídá řadu charekterových poloh. Místy je to dojemné, jindy zase tragické. Jen je zdejší hodnocení inscenace na mě trochu nadnesené. Opravdový přesah hry přišel v mých očích až v samém závěru. A naprosto s finálními slovy souhlasím: je v pořádku nebýt permanentně šťastný. Nehledě na to, že to ani nejde.

Viděno 14. 6. Oslava narozenin se vydařila se vším všudy, tohle byl její vrchol. Hlavní čtveřice nemá chybu, každá z postav přispívá do díla jinou rovinou své osobnosti, aby nám ve výsledku ukázaly, že s chlastem to není žádná legrace. Film jsem neviděl, takže nemůžu porovnávat, ale oceňuji pohyb protagonistů na hraně tragikomedie. Chvíli se smějete, jindy vám je za ně trapně, představíte-li si, že by se takto na veřejnosti opravdu chovali. Jen by mě zajímalo, co pánové na pódiu opravdu pili. Zelená vypadala reálně...

Viděno 13. 6. Poprvé v životě (neklame-li mě paměť) jsem zhlédl derniéru. Bohužel, Američané se rozhodli nadále neposkytovat práva, proto hra konečně mnohem dřív, než divadlo plánovalo. Ale nemůže za to Trump (jak vtipně při děkovačce poznamenal Písařík).
Film je už dnes klasikou, přenést ho na divadelní prkna není jen tak. S hlavní dvojicí Písařík-Ruml to ale jde samo. Navrch tomu dodávají vtipnost a komediálnost. Nčekal jsem, že se v průběhu představení tolikrát nasměju. Třeba když Ruml před spaním popřál dobrou noc Hoffmanovi i Cruiseovi. Veliká škoda, že show skončila. Zasloužila by si další reprízy, takhle skončila na čísle padesát.

Zhlédnuto 29. 5. Vězeň Veverka z Bitýšky! Vězeň Veverka z Bitýšky! Po dvou dnech od Aktu nastal čas na další přídavek, jelikož Cimrmani se nikdy neomrzí. Nechť si to každý zapamatuje! Seminář patří k těm nejlepším, Cimrman a historie je neskutečně vtipné téma. A co teprve Nevěřící Vlasák. Nezaostává ani hra samotná se spoustou nesmrtelných hlášek. Pobavil Brukner jakožto učitel Chvojka, který potřeboval vydatnou nápovědu. Ale což, člověk se zasmál o to víc.

Viděno 27. 5. V současnosti žádné jiné představení JC nenabízí legendárnější sestavu, jejíž věkový průměr přesahuje 80 let. To vypovídá o všem. Je stále zvláštní vidět Svěráka jakožto malíře Žílu a nikoli v roli sexuologa Turnovského, což v žádném případě není myšleno jako výčitka. Holt nic netrvá věčně. Akt nabízí jednu z nejikoničtějších rolí Miloně Čepelky, ne-li tu vůbec nejlepší. Celkově jde o jedno z nejzdařilejších děl v historii souboru, jelikož i seminář je stejně silný jako samotná hra.

Viděno 26. 5. Vánoční dárek pro rodiče. Úvodní zhruba čtvrthodinu se představení rozjíždí, po příchodu Maurice na scénu ale začíná pomalu gradovat a jedna groteskní scéna střídá druhou a vy se smějete na plné kolo. A jen si říkáte, jak z toho Vetchý vybruslí. Hlavní hvězdu netřeba vyzdvihovat, velmi zdatně mu ale sekundují Jaromír Dulava, který místy až opanuje scénu, stejně jako všechny dámské představitelky a pan pošťák. Palec nahoru si zaslouží i nečekaný konec.

Viděno 23. 5. na Žižkově. Jít do ŽDJC na něco jiného než Cimrmana je zvláštní pocit. Stalo se mi to prvně v životě. Doufal jsem v Sokola a Polívkovou, ale nedočkal jsem se jich. Nicméně musím ocenit Lukáše Pečenku, do role homosexuála Míši se vyloženě hodil. Nejvíc mě potěšila přítomnost Natálie Halouzkové, neboť pohled na ni nikdy neomrzí. A oceňuji i Jana Vlasáka neboli hlas Arthura Weasleyho.
Hra skutečně tepe do novodobých nešvarů, v druhé polovině se i řádně zasmějete. A vede i k značnému zamyšlení, těch témat je hned několik. Bavil jsem se velmi dobře, ale opáčko už bych nepotřeboval.

Viděno 12. 5. Naprosto vynikající představení prošpikované skvělým humorem i vážností. Popis "nekorektní tragikomedie" hovoří za vše, přesně to totiž dostanete. Arthur Vlasák Weasley exceluje a opanuje hru, pozadu ale nezůstávají ani jeho vnuk, kamarád a terapeut v jedné osobě či ženské představitelky. Mnoho povyku pro lajk řeší aktuální kulturní války a jejich nesmyslnost viděnou Mouchovýma očima, proti němuž stojí nejprve nebinární a o chvíli později lesbická Eva. Je to představení, které lze rozhodně časem zhlédnout znovu, jelikož si z něj odnesete zase něco jiného.

Viděno na státní svátek 8. 5. Je to skoro zločin proti lidskosti, nedat některé z Cimrmanových her plné hodnocení. Hluboce se za to omlouvám. Němý Bobeš ale nedosahuje kvalit Záskoku, Severního pólu, Aktu nebo Českého nebe, tak to cítím. Byť některé hlášky jsou nesmrtelné, například nedám dopustit na "nuda, nuda, šeď, šeď", nebo na polemiku, co s nevěrnou ženou. Souhlasím s tvrzením, že ve hře exceluje Čepelka, který si roli velmi užívá. Co předvádí ve skoro 89 letech, je neskutečné. Klobouček.

Viděno 25. 4. Nedovedu si představit, jak bych se v představení vyznal, pokud bych zrovna nedočítal knižní předlohu. Protože i v ní jsem se kvůli změti postav pravidelně ztrácel, na prknech divadla bych pak byl úplně v háji. Jak knihu, tak divadelní adaptaci hodnotím pozitivně, ale trochu mě u knihy překvapuje její popularita, protože to rozhodně není téma pro každého, přesto zaujalo širokovou veřejnost. Úplně chápu ty, kteří dílo považují za geniální a naopak. Musím ocenit hlavní představitelku Terezu Dočkalovou, skvěle zahraná Dora. Na rozdíl od knihy je finále explicitněji vysvětleno.

Zhlédnuto 17. 4. Můžu si odškrtnout další splněný úkol: vidět legendárního pana Suchého a po jeho boku věrnou J. Molavcovou. Je to zážitek sám o sobě. Vůbec jsem netušil, do čeho jdu, Osvobozené divadlo i Semafor šly celý můj život mimo mě, proto to bylo třeba trochu napravit. Přestože nejsem cílovým publikem, bavil jsem se velmi dobře po celé více než dvě hodiny. Jedním z důvodů, proč jsem na představení zavítal, byl Malatný, jelikož jsem velký fanoušek Chinaski. A nutno podotknout, že mu to zde vyloženě sedí. Byť zde je to pro něj úplně jiná role než v Kleopatře, v níž je to opravdu více o herectví, což nemyslím nijak negativně, naopak.

Viděno 15. 4. Vynikající představení od začátku do konce s řadou velmi vtipných a vkusných narážek na českou politickou scénu. Ondřej Kavan dává vzpomenout na skutečného Hitlera s jeho gesty a třesem v ruce. Nejlepší část představení přichází v druhé polovině hry, kdy sekretářka Vera oznamuje Hitlerovi, že už pro něj kvůli nátlaku babičky nemůže pracovat. A vytahuje před ním starou rodinnou fotografii. Mimořádně silná scéna. Divadelní adaptaci nemůžu s filmem porovnat, protože už si jej dobře nepamatuji, ale Jezerce se povedlo skutečně velké dílo.

Viděno 28. 3. Romeo a Julie o den dříve v ABC nastavilo laťku hodně vysoko, pokud jde o zážitek z představení. Kleopatra takový p(r)ožitek nepřinesla. Vzhledem k popisu hry (nekorektní komedie) jsem čekal, že se pořádně nasměju. To se tak úplně nestalo, navíc moc nenadchly ani prvoplánové vulgarity. Popravdě řečeno by ale tak jako tak pro mě zůstaly vrcholem úryvky písní Chinaski, jelikož jsem jejich velký fanoušek. Říkal jsem, jestli nějaká narážka na ně v inscenaci zazní, a ono ejhle! Bylo toho o dost víc včetně duelu v Propanu s butanem!

Viděno 27. 3. Jsem nadšený! Obvykle jsem proti, pokud klasická díla zasadíte do moderní doby a přidáte si do něj odkazy na současnost. Opravdu jsem nečekal, že uslyším SOS od ABBY nebo hlášku "Sorry jako". Kolikrát jsem jen kroutil hlavou (v pozitivním slova smyslu). A vůbec jsem si nemyslel, že se v první polovině tolik nasměju. Ta druhá už byla o poznání vážnější a temnější. Kvituji skvělé herecké obsazení, zejména výkon Březiny. A také přiblížení herců divákům, doslova jste se jich mohli dotknout.
V Jiříkově vidění jsem si připadal i proto, že v 31 letech jsem byl jedním z nejstarších diváků. Těch náctiletých holek co tam bylo!

Zhlédnuto 11. 3. U Cimrmanů nelze dát jiné než 100% hodnocení. Miroslav Táborský je v roli Krátkozrakého výborný, navíc nedám dopustit na jeho vtip, co by Děd Vševěd dělal na hradě, i když ještě před pár lety na něm seděl... Narážka jasná. Přál bych si vidět v této roli Svěráka, ale i když je obsazení jinačí než na DVD záznamu, i tak se královsky pobavíte. Reidinger jako Zlatovláska nemá chybu, zvlášť jeho pohybové kreace. A Jasoň a Drsoň stojí v podání Šimona také za to.

Viděno 2. 3. Na představení jsem šel jako nepopsaný list papíru. Leč velký fanoušek literatury, Jak je důležité míti Filipa jsem dosud nečetl. Tudíž jsem netušil, jaký děj mám očekávat. Kabaretní vložka s moderními skladbami popových div byla navíc a zbytečně děj natáhla, bez ní by se dalo obejít. Samotný příběh v žádném případě neurazí, naopak je to příjemná oddechovka, navíc se spoustou narážek na současnost a nadčasovými myšlenkami. Z hereckých výkonů nejvíc vyzdvihnu Romana Štabrňáka, Václava Jílka a Simonu Lewandowskou.

Viděno 26. 2. Pro mě osobně premiéra ve Švandově divadle. Bylo skvělé si po čase připomenout tohle nadčasové a jedno z nejlepších děl světové literatury všech dob. Protože pokud mě paměť nešálí, drží se divadelní adaptace téměř věrně knižní verze.
Tříhodinovou stopáž (včetně přestávky) nepovažuju za negativum. Příběh tak plynul, že mi za chvíli utekl. V paměti divákovi nejvíce utkví především druhá polovina představení, vyslýchací/mučící scény a dialogy O'Briena s Winstonem jsou vrcholem večera. A právě oba představitelé vyčnívají ze souboru nejvíce. Možná mi trochu chyběly větší emoce, úzkost, naléhavost, které přináší kniha.

Zhlédnuto 19. 2. v té nejsilnější možné sestavě. Vidět pány Svěráka, Čepelku, Bruknera, Táborského, Šimona a Reidingera, to se vám jen tak nepoštěstí. Jsem vášnivý cimrmanolog a tvrdím, že určit nejlepší hru tohoto souboru je pekelný úkol. Jak jsem tak ale seděl v hledišti, přistihl jsem se při tom, jak si říkám, že tohle je opravdu ta nejlepší hra. O fousíček lepší než Severní pól, České nebe, Krátkozraký, Posel, Akt či Blaník...
Svěrákovo kouzlo s jablkem, jasná narážka nejen na jeho, ale i Bruknerův věk, to vše přidává inscenaci oproti DVD záznamu další body navíc. Nehledě na to, že bylo jasně patrné, jak se sami herci baví.

Zhlédnuto 12. 2. ve Východočeském divadle. Nápad vidět Dejvické divadlo v Pardubicích a udělat si tam výlet si budu ještě dlouho pochvalovat. Opravdu krásné a velmi příjemné prostředí. Jistě ho ocenil i Bolek Polívka, který se přijel podívat na synátora.
Samotná hra nabízí hodně humoru, zejména ve chvíli objevení Stalinova bezvládného těla. Jistá oddechovost a nadsázka se táhnou celým dílem, jen občas z některých hlášek zamrazí. Očekával jsem nějakou narážku na současnost, to se ale nestalo. Rozhodně se však jedná o dost nadprůměrnou inscenaci, kterou ještě musím porovnat s filmem. A ze všech představitelů stavím nejvýše Pleslova Chruščova.

Viděno 26. ledna. Premiérově s pány Táborským a Čepelkou mladším (jak je možné, že mu bude v únoru 50 let, nechápu). To prej se stalo! Na Žižkově! Zapomněl jsem, kolik skvělých hlášek samotná hra nabízí. Myslím si, že Čepelka junior je lepší ve hře než v semináři. Tím, že jsem ho viděl vůbec poprvé, byl pro mě jeho přednes nezvyk.
Švestku nepovažuju za jednu z pěti nejlepších her DJC, ani seminář nedosahuje takové úrovně jako u jiných děl (vyjma části, v níž se přeskakuje od Nejedlého, přes svíčkovou, chalupaření až k Pekařovi/Pražákovi). I tak jde o úžasnou inscenaci, která pobaví. A z osobního hlediska je to srdeční záležitost.

Zhlédnuto 15. ledna v téměř vyprodané Komedii. Očekávání jsem měl vzhledem ke zdejšímu hodnocení o něco vyšší, přestože jsem přesně nevěděl, do čeho jdu. Nakonec jsem odcházel s přáteli poměrně rozpolcen, protože jsem nevěděl, co si o představení myslet. Bohužel mě opravdu nevtáhlo, nehledě na to, že příběh je tak zmatečný, že orientovat se v něm bylo nad moje síly. Každopádně jsem rád, že jsem měl to štěstí na Igora Orozoviče, jehož stále vidím v roli Kopáče z Devadesátek. Ještě víc bych ocenil Eriku Stárkovou, Ninu Horákovou a Pavola Smolárika.