MMK

Ve skutečnosti spíš 75 %.
Jako studentská inscenace se všechno odehrává ve stejných (velmi úsporných) "kulisách", ale i tak se výborně podařilo zobrazit atmosféru marného boje s Procesem. Vynikající výkon předvedl v hlavní roli J. Horák, ale zdatně mu sekundovali zbývající účinkující, z nichž každý věrohodně ztvárnil asi 5 postav. Mezi jednotlivými značně odlišnými charaktery přepínali takřka bleskově, a ačkoli vše odehráli v jednom kostýmu, okamžitě šlo pochopit, že hrají jinou postavu. Kvůli úsporným kulisám bylo na mé fantazii představit si, jak scéna vypadá.

Začátek vypadá na ironický pohled na amatérský fotbalový klub, ale po přestávce se objevuje několik závažných témat. J. Zadražil výborně ztvárnil cholerického trenéra.

Zpočátku to vypadá jako vtipně pojatý pohled na rozdílné vidění světa mezi 60 let vzdálenými generacemi. Později se ale (stále v odlehčené formě) přidá i zhoubné působení asociálních sítí. J. Vlasák předvedl svoji třídu, ale nechal prostor i ostatním účinkujícím.
V hledišti byli i tací, kteří nevěděli, kdo je Saudek.

Hra jako celek na mě působí rozporným dojmem. Určitě vyzdvihnu výkon M. Fingera a to, jak se podařilo vměstnat tolik postav na jeviště ČK. Část dialogů vlastně není o ničem jiném, než o tom, jací jsou štamgasti primitivové. O trestu smrti se jedná jako o jednom z témat. Jako skoro vždy se kritizují kati, kteří ovšem stojí až na konci řetězu, a nezmiňuje se role žalobců, soudců, porotců a "panovníků", kteří zamítají žádost o milost. Možná by si rozmysleli požadovat a vynášet trest smrti, popř. zamítat milost, když by museli řešit situaci z úplného začátku hry. Možná to symbolizuje scéna, kdy štamgasti drží provaz, ale nést následky nechtějí.

Když už je někdo na cestě dolů, sáhne po alkoholu a na chvíli má pocit, že našel řešení. Ve skutečnosti si jen neuvědomuje, že míří na dno. Ve hře se to nijak nezdůrazňuje a osud Tommyho tak nějak zůstává stranou.

Příjemná zábava, ale v první části občas D. Šoltýsová přehrávala. (Spekuluji - už je odehráno moc repríz a už "optimalizuje"). Druhou část by šlo shrnout do přísloví Všeho moc škodí.
Smekám před všestranností D. Šoltýsové - v tomto případě výborný komediální výkon, ale skvělá byla i v Macbethovi.

Na příběhu jednoho života se ukazuje přerod rakouského vlastence v nacistu. Hra spíš klade otázky a nutí k přemýšlení, než že by předkládala závěry.

Setkání snobů, kteří za svou nabubřelostí skrývají vlastní neschopnost a neúspěchy. Hodně se používala ironie. Hra občas sklouzla do "humoru" úrovně Partičky, ale vždy se vrátila na slušný humor. Téměř 2hodinová stopáž bez přestávky je na hraně snesitelnosti.

V příběhu se sejdou 3 ženy. Dvě velmi inteligentní, jedna jako případ pro psychologa. Každá má svou stinnou stránku, kterou by ráda utajila, ale nakonec mnohé vyjde najevo. Mistrně napsané i mistrně sehrané. Cigareta na jevišti je tentokrát (výjimečně) opravdu součástí děje, ne jen reklamou na kouření.

Sled nesouvisejících nic neříkajících výjevů. Nuda, nuda, šeď, šeď.

Vlastní příběh je velmi silný, ale představení sráží ho několik věcí. Vyšetřovatel StB je naprosto zbytečně zobrazen jako mrzák na kapačkách. StB se od gestapa v ničem zásadním nelišila, mnohdy i personál byl totožný, tak proč takový kontrast? Střídání fraškovitých momentů s opravdu silnými obrazy (výslech H. Krupkové na gestapu podbarvený Toscou) z představení dělá dort pejska a kočičky. Nakonec naštěstí převážilo dramatické pojetí.

První část nezáživná, ale zůstal jsem ze zvědavosti, zda druhá část bude stejně slabá. Byla ještě slabší. (Vchod se o přestávce nezamyká, měl jsem toho využít.) Postava H. Höfgena je plochá, jediným motivem je kariéra. V originále pochybuje a při rozsahu inscenace by se na to místo určitě našlo. Také premiér je velmi jednoduchý, zatímco v originále by ho šlo označit za Mefista. Dojem zhoršila indispozice herců - O. Pavelka sípal, P. Štorková si šlapala na jazyk. Po přestávce herci mluvili jen přes mikrofony s mizernou reprodukcí. V divadle očekávám živé herce, jejichž hlasový projev nezabije audio technika.

Děj má spád, ale nějak mě nechytil.

Zpočátku to vypadá na svěží konverzační komedii okořeněnou pravou britskou ironií. Hlavně po přestávce se však komedie mění v tragédii. Prostředí Klubovny umožňuje sledovat výrazy ve tvářích postav a opravdu to má cenu. I postavy, které momentálně nehovoří, hrají svojí mimikou.

Hra popisuje problémy stáří. Je koncipovaná jako sled scének, které ale nikam neposunují děj. Zůstala napůl cesty mezi vtipem a nadhledem (cimrmanovská Švestka) a tragikou (Otec v Rokoku).

Hra je vtipná a nedodržuje pravidla politické korektnosti.

Na pozadí "duchařského" příběhu se odehrává zajímavé setkání typově velmi odlišných lidí. Závěr pak spíš klade otázku, zda je příčina vysvětlitelná, či se jedná o ducha. Proč jedině na Sama nereaguje Siri?

Je to humorné, ale sděluje i mnoho více či méně vážných témat. Kdo chce jenom vtipy, přijde si na své, kdo chce sarkasmus, ironii a satiru, si také přijde na své.

Povídání jedné paní o svém životě. Nenudí, ale ani nezaujme. Už teď vlastně nevím, co se půlku představení odehrávalo.

První část zábavná, druhá "ze života", ale poněkud rozvláčná. J. Burýšek vynikající.

Představení mě nějak minulo.

Na pozadí golfového hřiště čtyři ženy odhalují svůj dosavadní život. Všechny zažily prohry i krásné okamžiky.

90 minut žvanění o ničem. Pravidelně se opakuje totéž, ale smysl to nedává.

Opravdu silný zážitek. Příběh tří žen, jejichž osudy se protly při útoku na divadlo na Dubrovce. Dvě z nich byly poznamenané válkou.

Zábavná oddychová konverzačka bez hlubší myšlenky, ale i bez ubohých "vtipů" ražení Tele tele. Stejně jako R.JELEN patrně brzy zapomenu.