MMK

První část je dost dlouhý, ale zajímavý úvod. Ve druhé části se pořádně rozjedou vztahy a motivace jednotlivých postav. Výborné bylo usmíření bratrů. Představení poněkud ztratilo sílu přesunutím do Celetné.

Depresivní pohled na dětství, dospívání a osamostatnění mladé ženy. T. Dočkalová předvedla svoji extratřídu.
P.S. Kamikaze je bez -D-, protože v japonštině -kaze označuje vítr.

Hra se skládá ze dvou částí - skautský tábor a život hmyzu. T. Dianiška opět používá narážky na reálie reálného socialismu, ale tentokrát se navíc vyjádřil k současné situaci - rozvrat klimatu a jeho popírání, manipulace (proč si do čela vždycky zvolíme ty největší blbce?) Vše v zábavné formě. Herecky zaujala K. Hrdinová, jak zvládla obě Berušky.

Děj začíná jako střet představ 3 nezletilých dívek s představami svých rodičů. Pak se ale postupně posouvá směrem, ze kterého mrazí. Je dobré zapamatovat si čísla, která v průběhu děje říká L. Šmídová, na konci je vysvětlí.

Kdo chce, může se jen smát. Ale pod humornou slupkou jsou vážná témata ohledně toho, jaký člověk je a jak ho poznamená válka.

Havlovská absurdita, kterou vnímám i jako humor (Eduard totéž říká manželce i milence). Stačí jen málo fantazie k tomu, aby Puzuk sloužil jako symbol AI. Všichni zahráli výborně, ale O. Novák trochu vyčníval tím, jak výborně přepínal mezi jednotlivými pózami (manžel, milenec, vědec/svůdník, subjekt výzkumu).
Některé motivy se opakují i v jiných Havlových hrách.

Z ostatních pratchettovek v podání D. Aqualung nejméně povedený. Hlavně první část byla mírně nepřehledná, po přestávce už se dostavil typický humor. Určitě se vyplatí na představení zajít.

Začátek (hlavně dialogy mezi Tomem a Darrylem) je rozvláčný, krácení by mu prospělo, zvlášť když se hraje bez přestávky. Hra se jednak zabývá hlavně osobními problémy a traumaty a zásadních celospolečenských problémů se jen dotkne - zranitelnost mladých lidí propagandou a role (a)sociálních sítí. Ať už jsou to reklamy na kalorické bomby nebo propagace násilí.
Slabý byl výkon A. Nesvadbové, které místy nebylo rozumět.
Edit s odstupem času jako reakce na jiné recenze: Darrylové jsou citliví jen pokud se týká jejich potřeb.
Systém selhal v tom, že umožňuje vymývačům mozků řádit mezi dětmi a mají podporu i nejmenovaného prezidenta.

Začátek je jenom humorný. Postupem času humor zůstává, ale trefuje velmi závažné věci. Smál jsem se a zároveň mi běhal mráz po zádech.

Výstižný popis současné společnosti - rozeštvat proti sobě ty, kdo jsou dole, aby se náhodou nespojili proti mocným. Jaké ponížení jsme schopni a hlavně ochotni snést?
Scéna je jednoduchá, hudba reprodukovaná, ale vhodně hlasitá (chválím, že se nechlubili, jak výkonné mají reproduktory, a nezkoušeli, kolik dB snese lidský sluch).

Jako pozitivum vidím jen výkon I. Řezáče. Hra jako taková nemá spád, stále přešlapuje na místě. V náznacích se objevují pochyby, zda je Feuerbach opravdu tak vynikající herec, nebo jen zoufale potřebuje roli, ale nechává se to otevřené. Zkrácení o 20 minut by hře prospělo.

Silný příběh začínající umíráním. Vyznění hodně pomáhá prostředí klubovny, kdy vlastně účinkující se nacházejí mezi diváky.

Příběh o virtuálním vztahu se velmi povedl. Výborně zahráli A. Fixová i D. Bambas, opravdu to vypadalo, jako bych jim koukal přes rameno na monitor. Díky své intimitě se hra hodí jedině do komorního prostředí.
Ač je hra celkem nová, "prohřešila" se proti dnešním povinným floskulím a ve vztahu se snaží (ne vždy úspěšně) stát nohama na zemi muž.

Představení mile ubíhá bez nějaké hlubší myšlenky. Ta přijde až v závěrečném dialogu, kdy se rozebírá, do jaké míry lze ve veřejném sdělení použít intimní myšlenky, které možná byly určené uším kamarádky, ale ne pro veřejnost. Obě herečky svoje postavy ztvárnily uvěřitelně a zahrály opravdu výborně.

Začátek byl ve stylu TV Prima a dost mě rozladil. Postupem času představení dostalo spád a vyšla z něj příjemná zábava bez nějaké hlubší myšlenky. Dobré na pročištění hlavy. Jen si říkám, kde M. Issová má tu baterku Duracell :-)

V prvním plánu je rozesmát diváka, aniž by ho bylo třeba zatěžovat přemýšlením. Hru sráží skutečnost, že postavy režimních prominentů jsou všechny vykreslené jako fanatičtí cvoci. Jen se tím podtrhuje, že současní autoři nedosahují kvalit starých mistrů. (Srovnejte s povídkou Š+G Jak jsme trávili léta padesátá.) Němčina P. Pospíchala je na úrovni Ludwigovy houslové hry.
Je vidět, že to je moderní hra, protože obsahuje povinná klišé, aby byla kladně přijata "odbornou" veřejností - muži jsou všemožní ztroskotanci (zbabělec, senilní sadista...), zatímco ženy jsou ty, kdo to mají v hlavě srovnané a cílevědomě jdou za svým (Emma).

První část je nesrozumitelné nudné povídání, které by šlo zkrátit na 15 minut, a to podstatné by bylo řečeno. Po přestávce už se myšlenky dostavily. M. Kňažko i M. Leták byli výborní.

Začátek je docela vlažný, ale pak se inscenace rozjede a stane se z ní dobrá zábava. Potěšující je výkon K. Knězů, na které není vidět, že je čerstvě po škole. Naopak mínus za T. Bebarovou, jejíž hlasový fond na hlediště DnV prostě nestačí.
Hra se nijak "nemodernizovala", takže se ponechává na rozumu diváků, aby si ji vyložili po svém. Naštěstí.

Obsah hry je opravdu zajímavý. Kameramani, kteří se pohybují po jevišti, nepůsobí moc rušivě, ale záběry promítané na plátno již ano. Jednak jsou zpožděné, jednak mají nižší snímkovou frekvenci, takže pohyby působí nepřirozeně. Herečky mají porty, ale režisér nebo technici je nevypínají, ani když mluví na jevišti, a pak opět působí rušivě, když současně slyším přirozený hereččin hlas a zkreslený z reproduktoru. Veškerá technika má smysl ve scénách z mikve.

Kaleidoskop postaviček z jedné zapadlé vesnice. Postavy se chovají hrubě až urážlivě, což je v dnešní hyperkorektní době velmi neobvyklé. Nakonec se ve všech najde kousek dobrého srdce.

Konečně po dlouhé době klasika, kterou se nikdo nepokoušel prznit (pardon, aktualizovat). Dávám přednost tomu, že si hru interpretuji po svém, a nepotřebuji, aby mi někdo předepisoval, jak si ji vykládat. Pro mě v ní jsou témata, která jsou aktuální i dnes (podvodní "prodavači" a proč jim lidé stále skáčou na špek) V DnV mi vyšli vstříc. Scéna byl velmi jednoduchá, ale s trochou představivosti se díky pár špršlíkům tam či onde změnil ranč na šerifovu pracovnu. Výborně zahrála Z. Vejvodová, naopak Phil v podání T. Pavelky působil jako robot řízený umělou inteligencí.

Jedná se o psychologickou hru s minimálním dějem, kdy se mění reakce matky na to, že její dcera se rozhodla spáchat sebevraždu. Dcera téměř nezúčastněně dává poslední instrukce matce. T. Medvecká v roli matky exceluje.

Naprosto souhlasím s hodnocením J. Pařízka.
Hra se odehrává ve dvou rovinách - jak se necháváme (do extrému) manipulovat (a)sociálními sítěmi a reklamou; jak se korporace bezskrupulózně derou za ziskem. A co pak jedna chudinka, která vidí důsledky a probudí se v ní svědomí.

Další pokus o "výklad" klasika. Hamlet svoje bláznovství předstírá tak dokonale, že i vážné repliky vyznějí jako fraška nebo parodie. Rosencrantz a Guildenstern se stali ženami poněkud mdlého rozumu a poněkud lehčích mravů. Závěrečné hromadné umírání mělo formu tenisového utkání nevalné úrovně, a asi aby se zvýšil počet mrtvých, byl zabit i Horacio. Do hry propašovali reklamu na kouření. Shakespeare rotuje v hrobě. Tito moderní "umělci" si o sobě myslí, jak jsou skvělí, ale ve skutečnosti dosahují úrovně mjr. Terazkyho, když nařídil přezbrojit Žižku. Nejsem tak hloupý, abych si nevychutnal klasika v původní podobě.

Marii Antoinettě osud připravil přechod z blahobytu na popraviště, ale nijak při tom neprozřela. I pod gilotinou jsme svědky její sebelítosti, nikoli sebereflexe. Hra přináší vícero paralel se současným světem. Namátkou: V těžkých situacích se lichotníci vypaří a zůstanou jen přátelé; nikdy nezdanit šlechtu (miliardáře); falešná Mariina autobiografie (asociální sítě); i pod gilotinou se Marie považuje za něco víc; Marie naprosto nechápe potřeby a problémy prostých lidí.
Zaujal výborný výkon K. Baranové, která doslova neslezla z jeviště od první do poslední minuty.