Zpráva

Vyprázdněnost společenských i erotických vztahů, přetvářka a bezohledné sobectví promlouvají silně k dnešním čtenářům a divákům a výrazný režijní a dramaturgický rukopis tandemu SKUTR je zárukou originálního pohledu na oblíbenou látku. Činohra Národního divadla uvede adaptaci románu Nebezpečné vztahy na scéně Stavovského divadla. Hlavní role ztvární Zuzana Stivínová (markýza de Merteuil) a Saša Rašilov (vikomt de Valmont).

Ve sto sedmdesáti pěti dopisech před námi hlavní aktéři, krutá markýza de Merteuil a cynický vikomt de Valmont – tvrdí hráči, soupeři i partneři, rozehrávají nebezpečnou hru s city svých obětí, plnou vztahové manipulace a bezostyšného svádění v síti proměnlivého milostného mnohoúhelníku. V „nebezpečné hře nebezpečných známostí“ hrají své role nejen zhrzenost a pomsta, ale také uspokojení z moci nad osudem jiného člověka a vlády nad jeho city a vášněmi. Ovšem ani mistři vykalkulované strategie si nemohou být jisti před přirozenou silou lásky, která dokáže všechno zachraňovat i ničit…

Předpremiéra 3. května 2023
Premiéry 4. a 5. května 2023 ve Stavovském divadle
Dále uvádíme 8., 11., 12. května a 2., 3. a 6. června 2023
 
Choderlos de Laclos
NEBEZPEČNÉ ZNÁMOSTI

Překlad: Alan Beguivin
Dramatizace: SKUTR a Jana Slouková
Režie: SKUTR
Dramaturgie: Jana Slouková
Scéna: Jakub Kopecký
Kostýmy: Simona Rybáková
Hudba: Petr Kaláb
Světelný design: Přemysl Janda

Osoby a obsazení:
Vikomt de Valmont - Saša Rašilov
Markýza de Merteuil - Zuzana Stivínová
Madame de Tourvel - Jana Pidrmanová
Cecile de Volanges - Denisa Barešová j. h.
Rytíř Danceny - Zdeněk Piškula j. h.
Madame de Rosemonde - Iva Janžurová
Hrabě de Gercourt - František Němec
Madame de Volanges - Martina Preissová
Madame de Valois - Jana Preissová
Madame de Foix - Jana Boušková
Madame de Penthièvre - Johanna Tesařová
Schovanky - Berenika Anna Mikeschová j. h., Marie Sawa j. h., Martina Znamenáčková j. h.
Hudebnice: Jana Vychodilová j. h.

Režijní duo SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský) o inscenaci:
Lukáš Trpišovský: Nebezpečné známosti jsou titulem, nad kterým přemýšlíme už přes deset let. Z nejrůznějších důvodů jsem se mu hlavně já bránil. Ve chvíli, kdy jsme ale začali přemýšlet o titulu pro Stavovské divadlo, přirozeně jsme se ke Známostem vrátili. Román vyšel tiskem ve stejnou dobu, kdy se otevřelo Stavovské divadlo, takže k sobě trochu patří.
Martin Kukučka: Především jsme ale v souboru našli ideální obsazení. Především Sašu Rašilova jako vikomta de Valmont, Zuzanu Stivínovou jako markýzu de Merteuil, Janu Pidrmanovou jako paní Tourvelovou, Ivu Janžurovou jako paní Rosemonde a další skvělé herce.
Lukáš Trpišovský: Na románu nás zajímá také ta dopisová forma. To nám přináší svobodu, jak pracovat s časoprostorem na jevišti i s jakýmsi nerealistickým vnitřním světem postav. Proto jsme se rozhodli i pro vlastní dramatizaci. Dopis pak může být dokladem citů, intimním sdělením, ale může se proti pisateli obrátit jako corpus delicti. Nebo můžeme pracovat s rovinou, že někdo dopis píše a někdo ho čte a často přes slova může dojít k nedorozumění. To vše by se mělo v naší inscenaci objevit.

Martin Kukučka: Kromě poutavého děje a postav bychom se chtěli v druhém plánu dotknout otázky, za jakou cenu můžeme být svobodní a nezávislí. Tedy nepodléhající citu k někomu druhému. Co takové rozhodnutí přináší. To je stále aktuální téma stejně jako otázka ženy a svobody jejího jednání ve společnosti. Toho, co si může dovolit muž a co žena.

Generální ředitel ND Jan Burian o inscenaci:
Uvítal jsem volbu nových uměleckých ředitelů Činohry inscenovat Nebezpečné známosti právě ve Stavovském divadle. Ukazují tím vynikající cit pro volbu žánru i tématu pro tuto na celém světě známou divadelní budovu. Těším se nejen na premiéru, ale i mnoho repríz s našimi skvělými herci.

Dramaturgyně Jana Slouková o inscenaci:
Nebezpečné známosti, proslulý epistolární román francouzského spisovatele Choderlose de Laclose, spatřily světlo světa v roce 1782 a svou otevřenou kritikou mravů si okamžitě získaly velkou pozornost. Rafinovaný emocionální a sexuální mnohoúhelník, který je nám předkládán v celkem sto pětasedmdesáti listech mezi různými adresáty, se stal odvážnou a hlubokou sondou do nebezpečných mezilidských vztahů a šokujícím způsobem vyvrátil nejen naději ve vítězství ctnosti nad neřestí, ale i víru v přirozenou nevinnost a čistotu. Nebezpečné známosti přesáhly dobu svého vzniku a jsou i ve století jednadvacátém čteny, milovány, překládány a adaptovány.

Je to román brutálního odhalování lidské duše, příběh o zneužití moci, důsledcích rozštěpení citů a rozkoše a o vnitřní prázdnotě, která provází bezostyšné ukájení bez morálních rozpaků. Sledujeme v něm tvrdý souboj mužského a ženského principu, prostoupený vášněmi, intrikami a bezohledností. Je to kniha o síle ega, frustrované posedlosti sebou samým, uražené ješitnosti a o katastrofě, která nastane, když se úzká elita pasuje na bohy. Nebezpečné známosti můžeme číst také jako příběh o erotické moci, nadvládě libida, tyranii smyslností a mučení láskou. Laclos fascinujícím způsobem vykreslil charaktery všech svých hrdinů. Vikomt de Valmont a markýza de Merteuil jsou bezesporu odsouzeníhodní, přesto mají do určité míry naše sympatie. Přitahuje nás jejich krutý humor, břitká ironie a pohotový intelekt a fascinuje nás suverenita a lehkost, se kterou obracejí své neřesti ve ctnost. Nebezpečné známosti jsou románem o libertinech v době, kdy se z této filosofie stala společenská hra mravního zhýralství a ovládání druhých. Nebezpečné známosti se tak staly mistrovským dílem svého žánru, příkladem geniální psychologizace stylu a fascinující dramatické výstavby.

Nejslavnější divadelní adaptací, která suverénně ovládla jeviště po celém světě, je hra Christophera Hamptona z roku 1985 přeložená do češtiny jako Nebezpečné vztahy. Její česká premiéra proběhla 24. listopadu 1988 v Národním divadle na Nové scéně, režie se tehdy ujal spoluautor překladu Ladislav Smoček. Markýzu de Merteuil ztvárnila Jana Hlaváčová a Valmonta František Němec, jako Cecilie se představila Barbora Hrzánová, Paní de Volanges hrála Iva Janžurová v alternaci s Helgou Čočkovou, Paní de Rosemonde ztvárnila Jarmila Krulišová nebo Libuše Havelková, prezidentovou de Tourvel hrála Simona Postlerová a rytíře Dancenyho Jan Šťastný.

Laclosův román dodnes představuje velkou výzvu pro divadelní tvůrce a herecké představitele. Nyní se do Národního divadla vrací, tentokrát však v nové dramatizaci, která cíleně pracuje s dopisovou formou, a tematizuje tak nejen nebezpečné hry lásky a vášně, ale i dopis samotný jako prostředek k zaznamenání niterných citů, nástroj manipulace, usvědčující důkaz nebo milovaný artefakt.

Zuzana Stivínová a Saša Rašilov, představitelé markýzy de Merteuil a vikomta de Valmont, o Nebezpečných známostech:

Je něco, co vás překvapilo až během čtení a rozborů?
Saša: Podle mě má na začátku každý pocit, že Nebezpečné známosti zná a že navenek by tahle látka mohla vypadat jako červená knihovna.
Zuzana: Ano, všichni mají pocit, že tuhle látku dobře znají, a zároveň si ji romantizují. Mě překvapilo, jak jsou Nebezpečné známosti vlastně kruté. Jako by si člověk z předchozí četby zrovna tohle přesně nepamatoval a vybavoval si spíš všechnu tu svůdnost, lechtivost a různá vzrušení. Ale když se jimi opravdu zabýváme a zvlášť z perspektivy jedné postavy, vidíme najednou všechnu tu velkou a děsivou krutost. A taky pro mě byla překvapením podoba dramatizace. Budeme cíleně pracovat s formou dopisů. Dopisy na jevišti jsou pro mě skvělá, originální forma. Připadá mi, že je to snad nejintimnější lidský projev a jeho herecké zpracování je velkou výzvou.

Jaká je vaše oblíbená replika z textu?
Zuzana: „Já mám hlad.“ To bych tam ráda říkala ještě častěji.
Saša: Mně teď nejvíc v hlavě zní věta, která se nám prolíná celou hrou: „Je to silnější než já.“
Zuzana: Ano, to je taková krásná odpověď, jak si poradit s problémy.
Saša: Je to geniálně vyhmátnutý refrén nás všech. Od první chvíle.

V čem podle vás leží přetrvávající přitažlivost Nebezpečných známostí?
Zuzana: Autor se dokázal zázračně dotknout toho, co řeší každý člověk každý den. A skvěle položit otázku, kde je hranice lásky a závislosti, stejně jako lásky a nenávisti.
Saša: Podařilo se mu zároveň ukázat lidskost a zobrazit člověka do takové hloubky, že antihrdinové a lidi, kteří se chovají špatně, v nás najednou vzbuzují skoro soucit a pocit, že nejsou tak zavrženíhodní. A pokud ano, uvědomujeme si zároveň, že se hraje vlastně i o nás.
Zuzana: Nebezpečné známosti jsou rozhodně vzrušující dílo a nechybí mu smysl pro humor.
Saša: A taky odvaha postavit se k životu pravdivě a čelit společnosti.

(Úryvek rozhovoru pochází z dubnového vydání magazínu Národní divadlo. Připravila jej Jana Slouková a v plném znění je k dispozici zde.)

Zdeněk Piškula, představitel rytíře Dancenyho, o Nebezpečných známostech:

Co pro vás představují Nebezpečné známosti?
Román Nebezpečné známosti je pro mě symbolem zneužívání moci jistými společenskými vrstvami. Důležitý je zpětný pohled na věc zbytkem společnosti, která tím navenek opovrhuje, ale v soukromí hltá stránku po stránce a možná i závidí. Většinou jsme všichni stejní.

Kdo je podle vás rytíř Danceny?
Rytíř Danceny je mladý idealista, který se o lásce dozvěděl pouze z poezie a má o ní své naivní představy. Tyto představy mu postupem času zboří náraz s realitou, ale zároveň i jeho zdrženlivost. Je to zásadový člověk. Postupem děje ze svých zásad upustí, aniž by si to uvědomil, a je přitom stále přesvědčený o své pravdě. Že by budoucí Valmont?

zdroj zprávy: Kateřina Ondroušková