Nadechnout se života

Základní kostra komorního dramatu je poměrně tuctová, autor však napsal dvě barvité ženské postavy, jejichž střet může divákovi nabídnout jiný pohled na mezilidské vztahy. Musí ale vyvinout jisté úsilí, aby našel cestu k hrdinkám a pochopil je. Investice obou hereček si zaslouží uznání, komplikovaným a košatým postavám vtiskly uvěřitelnou tvář. Dostačující režijní usměrnění P. Ondrucha mělo rezervy jen v detailech. Přestože T. Brodská svedla vyjádřit emoce pravdivě, občas užívala prostředky vhodnější pro větší prostor; v intimním prostředí Ungeltu působil její projev místy přepjatě. Těsné blízkosti diváků se lépe přizpůsobila J. Smutná.

55% - Dvě ženy a jeden muž, který je obě opustil. Ta "víc" zrazená iniciuje jejich setkání a diváci se pak stávají jeho svědky. Setkání, jímž vedle již nepřítomného muže prostupují vzpomínky, výčitky a věčné vysvětlování. A setkání, které je výrazně ovlivněné odlišností těchto dvou žen, jejich životů a životních postojů a determinované nechutí a nezájmem si rozumět. Jakkoli obě herečky předvádějí silné, vydařené výkony, napojit se ani na jednu postavu jsem nedokázala a titul hry tak vnímám jako výrazně - až škodolibě - pozitivnější než celý text a všechny jeho myšlenky.

Milý, intimní a emoční rozhovor dvou dam, které obě spojuje společná minulost s jedním mužem. Obě jsou svým způsobem osamělé a tak trochu ztracené ve svých životech. Společným sdílením svých vzpomínek a pocitů k sobě najdou určitou cestu a dodají si sílu znovu se nadechnout. Rozdílné povahy obou postav vytvářejí příležitosti k silnějším scénám, jenž hlavně ve druhé polovině dokáží strhnout a upoutat pozornost. Moc pěkné herecké výkony a sladěnost od obou aktérek. Ale přeci jen o něco větší potlesk pro J. Smutnou za její skvěle přirozený projev. Celkově příjemná hra, která věřím vyzní ještě o něco lépe na kamenné komorní scéně.

Intimní rozhovor dvou žen, manželky a milenky, které opustil stejný muž, žijící s nimi předtím v paralelním vztahu, se dotýká niterné potřeby se s nastalou situací vyrovnat, v širším kontextu pak též ji lépe pochopit, pokusit se vzepřít závaží minulosti, nahlédnout věc s odstupem a nalézt smysluplný opěrný a současně odrazový bod. Rozdílnost povah obou žen se postupně stává zdrojem potřebné inspirace, z níž mohou vzájemně načerpat nových sil a chuť nadechnout se znovu života. Uměřený, civilní herecký projev Jitky Smutné a Terezy Brodské posiluje autenticitu prožitku a koresponduje s komorním uspořádáním divadla, stejně tak i s vyzněním textu.