Divadlo Ungelt

Největší démant světa

Premiéra: 15.3.2012 | 1:50
Překlad: Marta Skarlandtová. Kostýmy: Jarmila Konečná. Scéna a režie: Ladislav Smoček.
Poslední uvedení: prosinec 2013.
Duchaplná anglická hra o nenaplněné celoživotní lásce paní Thomasové a pana Smithe.


inscenace již byla stažena z repertoáru

Divadlo Ungelt
Hodnocení inscenace
Redakce
57 %
Uživatelé
40 %
4011000
Hodnocení redakce
Pavel Širmer 60 %
Jiří Landa 50 %
Jiří Koula 60 %
Volby

Hodnocení (4)

HODNOCENÍ REDAKCE
Pavel Širmer  60 %
29.3.2013 | 2000 hodnocení
+ souhlasím
55%. Podle mého názoru autor zdařile vystihl mnohé ze složité podstaty vztahu, kdy se dva lidé vzájemně znají natolik, že se již přestávají orientovat nejen v tom druhém, ale i v sobě samém. Ve hře hodnota je. Styl, jakým je napsána, však není lehce stravitelný. Velmi podrobná analýza vztahu (v němž není možné dobrat se podstaty a řešení) nemusí ani řadu diváků bavit. Recept pro lepší srozumitelnost se však hledá těžce. Práce režiséra solidní. Dvojice herců se rolí zhostila s elegancí a noblesou, které jsou jim vlastní. Myslím, že repertoár Ungeltu nabízí i méně zajímavé inscenace.
Jiří Landa  50 %
30.5.2012 | 3026 hodnocení
+ souhlasím
Samotná výchozí situace hry působí značně vyumělkovaně. I když jsem se snažil plně soustředit, z dialogů postav jsem se nedozvěděl, zda se po dobu několikaletého odloučení opravdu vůbec neviděly, nebo zda se kdysi jednalo o vztah či pouze o platonickou lásku... L. Smoček tentokrát nedokázal z průměrné nedějové hry vytvořit nic víc, než nepřetržitý příliv sentimentu a patosu. F. Němec a D. Syslová se sice snaží vykřesat ze svých postav co nejvíc života, jenže ani oni na "záludnost" tohoto textu nestačí... P.s. Také mi vadily občasné vulgarismy, v představení působily jako pěst na oko.
Jiří Koula  60 %
2.5.2012 | 1600 hodnocení
+ souhlasím
55% No, rozhodně jde o anglickou hru o nenaplněné celoživotní lásce... A zda je duchaplná? Nevím, rozhodně je ale "ungeltovsky utahaná".
HODNOCENÍ UŽIVATELŮ
Vladimír10  40 %
17.10.2013 | 617 hodnocení
+ souhlasím
Neschopnost autora je v této hře zakrývána zcela nemístnými sprosťárničkami, které znějí z úst noblesního umělce velmi nepřirozeně. Spisovatel se totiž v ději motá stále kolem jednoho problému, jenž je možná ze začátku zajímavý, ale ke konci již značně nezáživný. Atraktivitou již vůbec neoplývá ani prostředí, kde se děj odehrává. Nad hranici propadáku inscenaci vytahuje herectví Dany Syslové. František Němec se sice snaží, ale pokulhávající rádoby vzletné textové obraty si nedokázal adekvátně upravit. Pro takto dobrého divadelního herce je role pana Smithe dle mého názoru danajským darem.

Komentáře uživatelů nevyjadřují stanovisko redakce. Názory jednotlivých redaktorů nemusejí vždy vyjadřovat stanovisko celé redakce.