Plmko

55% Mamma Mia! v amfiteátru nabídla skvělé herecké i pěvecké výkony. Nejvíce nás zaujali Tandlerová, Hanzlíčková, Písařík, Kocek a jeho parta. Velkým zklamáním však byla projekce ? kamera často zabírala nevhodného interpreta a obě obrazovky po celou dobu promítaly totožný obraz, místo aby při dialozích ukazovaly oba herce. Zbytečné bylo také využití osla pouze k převozu kufru, navíc zvíře zůstávalo na jevišti několik dlouhých minut bez zjevného důvodu. Přelidněný komparz často působil chaoticky a jen při koncertním výstupu hlavních ženských postav dával skutečný smysl. Je to škoda, jinak by si představení zasloužilo výrazně vyšší hodnocení.

Včerejší odpolední představení po 22 letech od premiéry naráží na zub času. Výjimkou je Fric, který pojal roli Rocheforta s nadhledem a drží si vysoký standard. Pěvecky fajn Finková by měla zvážit zda už ji nelimituje věk, nebo k sobě dostat zralejšího krále. Bábor potěšil pěvecky, nikoliv herecky. Dámská taneční company sice nemládne, ale mají stále co nabídnout. Smutné duo byl Kuželka, který part již fyzicky neutáhne a Vyskočil, jehož parodie na gaye byla trapná a nestihl ani nástup jednoduché písničky. Pěvecky se obecně často neintonovalo. Výborný Pecha show sám neutáhne a mladý Flígr sice přinesl hereckou energii, no zatím zpíval nejistě.

Za mš prázdné. Pánové zpívají hezky... Hudba slabší. Klaviristka super.

Rebelové jsou jízda! Moderní režie J. Kříže a choreografie P. Parvoničové gradují v silný závěr. Po Malém krámku hrůz nezklamali M. Večerka a skvělá byla J. Zenáhlíková, která hraje i zpívá božsky. Opět nadchnul S. Matula a jeho Gina, voják i kolaborant a další potvrzují, proč ho režisér obsazuje do vícerolí, v nichž exceluje s obrovskou vervou. Taneční company je výtečná a M. Kocek jako Olda rozburácel sál. Z omladiny potvrdila pěvecké kvality L. Bikárová. F. Cíl byl vtipným Emanem. M. Peroutka v hl. roli Šimona zpíval hezky, zatímco výkon Terezy po pěvecké stránce občas postrádal jistotu a přesnost.

Muzikál Beetlejuice v Karlíně sází především na velkolepou výpravu, které dominují technicky nápadité kulisy a stylové kostýmy, přičemž i samotná company působí mladě a velmi motivovaně. Inscenaci kraluje J. Sklenář, jehož pojetí titulní role je výjimečné, přímo kouzelné. Solidní pěvecký výkon podala V. Tandlerová i manželský pár R. Tomeš a E. Burešová, které doplnila kvalitním herectvím I. Pazderková. R. Genzer sice sází na své jméno, ale vrací se k již okoukaným šablonám. Slabším článkem byla srozumitelnost I. B. Ahmed při zpěvu, což částečně zachraňovaly anglické titulky, ačkoliv byl překlad dosti volný.

Inscenace Dějiny násilí ve Švandově divadle je mrazivou a syrovou sondou do hloubky traumatu. Celému kusu dominuje charismatický J. Grundmann, jehož projev je až chirurgicky přesný a v každém gestu naprosto přesvědčivý. Naprostým zjevením je však N. Bednářová v roli sestry hlavního hrdiny; její výkon je skvělý a plný energie, které diváka okamžitě strhnou. Tuto silnou sestavu doplňuje hlavní role -sympatický O. Hes, jako ¨hezká tvář¨, takže ani nemusí moc hrát, čímž vytváří kontrast k brutalitě probíraného tématu. Moc se nám líbila akrobaticky pohybová metafora "sblížení/styku/" Hese a Grundmanna.

55% Potěšil pěvecky jen Zonyga a Tenkrát, paní Marešová zpívá úžasně, ale věk 19, kdy zemřela Johanka z Arcu, jí věřit nelze ani náhodou.

75% Naprosto skvělý Flígr a Fečo - ten kluk umí zpívat i hlavou dolů. Písničky odinterpretovány velmi dobře. A kapela pod vedením F. Slováčka ml. hraje velmi dobře. Písařík má charisma. Celkově příběh slabší, ale zabavíte se. Prostě typický český písničkál.

24% Upřímně? Tenhle muzikál jsme vůbec nepochopili, hlavně co se týče castingu. Proč dostane hlavní roli, která vyžaduje zpěv, někdo jako Labuda ml.? Chudák paní Boho, co to s ním musela na jevišti odzpívat... Podobně na tom byl i Vršek, který pěvecky nestačil. Celkově měly písničky tak podivné tóniny, že to muselo tahat za uši i původní autory. Jediné dvě věci, které zazněly dobře, byly hitovky Máma a Mumuland (Peroutka a Schreiner). Bohužel slabší výkon Flígra v roli syna Labudy ml. což je běžně výborný herec a intonující zpěvák, tentokrát nepřesvědčil... Levný vtípek - otec a syn - jsme/nejsme si podobní.

Jiný příběh než ten z filmu, výborné výkony a netradiční konec, který ale fungoval.

Inscenace stojí především na výkonu J. Böhma, který je uvěřitelný; jeho civilní projev a přirozené charisma dodávají postavě hloubku, díky které mu divák věří každé citové vzplanutí i zklamání. Zatímco D. Bambas mu sekunduje s precizností sobě vlastní, je to právě Böhm, kdo do hry vnáší nejvíce autentické lidskosti a táhne celé představení kupředu. Celkově je však režie poněkud slabší a postrádá výraznější invenci, přičemž skutečně zajímavou a neotřelou tvář získává pouze v momentech věnovaných hravé kategorizaci gay světa. Až v těchto pasážích, kde se s vtipem rozebírají společenské škatulky, dostává potřebný švih a originální přesah.