Plmko

Včerejší odpolední představení po 22 letech od premiéry naráží na zub času. Výjimkou je Fric, který pojal roli Rocheforta s nadhledem a drží si vysoký standard. Pěvecky fajn Finková by měla zvážit zda už ji nelimituje věk, nebo k sobě dostat zralejšího krále. Bábor potěšil pěvecky, nikoliv herecky. Dámská taneční company sice nemládne, ale mají stále co nabídnout. Smutné duo byl Kuželka, který part již fyzicky neutáhne a Vyskočil, jehož parodie na gaye byla trapná a nestihl ani nástup jednoduché písničky. Pěvecky se obecně často neintonovalo. Výborný Pecha show sám neutáhne a mladý Flígr sice přinesl hereckou energii, no zatím zpíval nejistě.

Za mš prázdné. Pánové zpívají hezky... Hudba slabší. Klaviristka super.

Rebelové jsou jízda! Moderní režie J. Kříže a choreografie P. Parvoničové gradují v silný závěr. Po Malém krámku hrůz nezklamali M. Večerka a skvělá byla J. Zenáhlíková, která hraje i zpívá božsky. Opět nadchnul S. Matula a jeho Gina, voják i kolaborant a další potvrzují, proč ho režisér obsazuje do vícerolí, v nichž exceluje s obrovskou vervou. Taneční company je výtečná a M. Kocek jako Olda rozburácel sál. Z omladiny potvrdila pěvecké kvality L. Bikárová. F. Cíl byl vtipným Emanem. M. Peroutka v hl. roli Šimona zpíval hezky, zatímco výkon Terezy po pěvecké stránce občas postrádal jistotu a přesnost.

Muzikál Beetlejuice v Karlíně sází především na velkolepou výpravu, které dominují technicky nápadité kulisy a stylové kostýmy, přičemž i samotná company působí mladě a velmi motivovaně. Inscenaci kraluje J. Sklenář, jehož pojetí titulní role je výjimečné, přímo kouzelné. Solidní pěvecký výkon podala V. Tandlerová i manželský pár R. Tomeš a E. Burešová, které doplnila kvalitním herectvím I. Pazderková. R. Genzer sice sází na své jméno, ale vrací se k již okoukaným šablonám. Slabším článkem byla srozumitelnost I. B. Ahmed při zpěvu, což částečně zachraňovaly anglické titulky, ačkoliv byl překlad dosti volný.

Inscenace Dějiny násilí ve Švandově divadle je mrazivou a syrovou sondou do hloubky traumatu. Celému kusu dominuje charismatický J. Grundmann, jehož projev je až chirurgicky přesný a v každém gestu naprosto přesvědčivý. Naprostým zjevením je však N. Bednářová v roli sestry hlavního hrdiny; její výkon je skvělý a plný energie, které diváka okamžitě strhnou. Tuto silnou sestavu doplňuje hlavní role -sympatický O. Hes, jako ¨hezká tvář¨, takže ani nemusí moc hrát, čímž vytváří kontrast k brutalitě probíraného tématu. Moc se nám líbila akrobaticky pohybová metafora "sblížení/styku/" Hese a Grundmanna.

55% Potěšil pěvecky jen Zonyga a Tenkrát, paní Marešová zpívá úžasně, ale věk 19, kdy zemřela Johanka z Arcu, jí věřit nelze ani náhodou.

75% Naprosto skvělý Flígr a Fečo - ten kluk umí zpívat i hlavou dolů. Písničky odinterpretovány velmi dobře. A kapela pod vedením F. Slováčka ml. hraje velmi dobře. Písařík má charisma. Celkově příběh slabší, ale zabavíte se. Prostě typický český písničkál.

24% Upřímně? Tenhle muzikál jsme vůbec nepochopili, hlavně co se týče castingu. Proč dostane hlavní roli, která vyžaduje zpěv, někdo jako Labuda ml.? Chudák paní Boho, co to s ním musela na jevišti odzpívat... Podobně na tom byl i Vršek, který pěvecky nestačil. Celkově měly písničky tak podivné tóniny, že to muselo tahat za uši i původní autory. Jediné dvě věci, které zazněly dobře, byly hitovky Máma a Mumuland (Peroutka a Schreiner). Bohužel slabší výkon Flígra v roli syna Labudy ml. což je běžně výborný herec a intonující zpěvák, tentokrát nepřesvědčil... Levný vtípek - otec a syn - jsme/nejsme si podobní.

Jiný příběh než ten z filmu, výborné výkony a netradiční konec, který ale fungoval.

Inscenace stojí především na výkonu J. Böhma, který je uvěřitelný; jeho civilní projev a přirozené charisma dodávají postavě hloubku, díky které mu divák věří každé citové vzplanutí i zklamání. Zatímco D. Bambas mu sekunduje s precizností sobě vlastní, je to právě Böhm, kdo do hry vnáší nejvíce autentické lidskosti a táhne celé představení kupředu. Celkově je však režie poněkud slabší a postrádá výraznější invenci, přičemž skutečně zajímavou a neotřelou tvář získává pouze v momentech věnovaných hravé kategorizaci gay světa. Až v těchto pasážích, kde se s vtipem rozebírají společenské škatulky, dostává potřebný švih a originální přesah.

Divadelní Snowboarďáci sází na neskutečný drive a fantastickou choreografii, díky které se na scéně skutečně snowboarduje. Páteční premiéra sice nabídla stoprocentní nasazení herců a funkční scénu, ale hudebně muzikál pokulhává - živá kapela sice hraje výtečně, ovšem původní písně jsou nezapamatovatelné a zařazení kultovního hitu D. Bárty působí v interpretaci hl. hrdinů vyloženě rozpačitě. Fanta exceluje ve trochu vykradeném Fever od Presleyho. Károly v křečovité snaze napodobit film přehrává a bohužel jí občas není rozumět. Celkový dojem sráží i humor o bembeřicích, který měl zůstat v propadlišti dějin počátku milénia.