Z tiskových konferencí

Pouhý rok a půl po světové premiéře v Londýně se objevuje originální převyprávění klasického dramatu Henrika Ibsena na jevišti Činoherního klubu. Britská dramatička Nina Segal vkládá příběh Hedy Gablerové do nového kontextu a známé postavy se pohybují v prostředí natáčení filmu (kde se záhy začne stírat hranice mezi fikcí a realitou). Inscenaci tohoto psychodramatu s prvky absurdního humoru uvidíte s Martou Dancingerovou v titulní roli a v režii Jiřího Havelky, který na jevišti Činoherního klubu pracuje poprvé.

Marta Dancingerová v inscenaci Heda Gablerová - naostro

Do Norska na natáčení filmové adaptace „Hedy Gablerové“ přijíždí americká herečka, bývalá teenagerská hvězda, kterou si do titulní role obsadil svérázný režisér. Je to kýžená změna a šance ukázat, že je skutečná herečka? Nebo je za tím jen snaha utéct a schovat se před problémy a před světem? Co jsou ti Norové zač? Kdo hraje Ejlerta? A jaký film se vlastně točí...?

Marta Dancingerová (Heda) a Viktor Zavadil (Jorgen) v ukázce z inscenace

Hra, která v originále nese název Shooting Hedda Gabler, je horkou novinkou, světová premiéra se uskutečnila v září 2023 v londýnském Rose Theatre. Pro český název hry, kterou přeložila dramaturgyně Činoherního klubu Markéta Kočí Machačíková, byl zvolen výraz „naostro“, jehož význam má velice blízko k filmové práci.
„Název v originále naznačuje střílení i natáčení. To byl největší oříšek, jak to vyjádřit česky, aby to korespondovalo s obojím. Volili jsme z více návrhů, i významově volnějších, ale nakonec jsme se přiklonili k tomuto,“ přibližuje Markéta Kočí Machačíková.

dramaturgyně Markéta Kočí Machačíková a Barbora Sedláková a režisér Jiří Havelka

Inscenace zachovává norské reálie a pokud se někde dělaly drobné posuny, tak jen proto, aby absurdita situací byla srozumitelná i českému divákovi. Vedle názvu tvůrci museli hledat ekvivalenty pro solidní porci anglických idiomů. Na tiskové konferenci bylo také zmíněno, že překlad nebyl hotový dopředu, ale vznikal v přímé součinnosti s přípravou inscenace.

„Vybírali jsme ze záplavy textů, umocněné to bylo ještě tím, že se hledaly tituly pro sezonu, během níž Činoherní klub si připomíná své velké výročí. Když jsem četl hru Niny Segal, tak jsem se dojímal, bavil a chtěl jsem to dočíst. To se mi neděje běžně…,“ směje se režisér Jiří Havelka a dodává: „Způsob, jakým je skelet hry zasazený do filmového natáčení, mi jednoduše přišel hodně dobrej. To nakonec sehrálo větší roli než fakt, že Heda Gablerová se v Činoheráku kdysi už hrála a byla to výjimečná inscenace…“

Romana Widenková a Marta Dancingerová

Pro diváka Činoherního klubu Heda skutečně není neznámou postavou. V roce 1996 totiž režisér Ladislav Smoček inscenoval klasickou Hedu Gablerovou s Ivanou Chýlkovou v hlavní roli. Hra, ve které účinkoval také například Petr Nárožný, Pavel Kikinčuk či Ondřej Sokol se v Činoherním klubu reprízovala až do podzimu roku 2003. Existuje i televizní záznam této inscenace.

Po více než dvaceti letech se titulní role Hedy, tentokrát trochu jinak, ujímá Marta Dancingerová, vedle které se objeví Viktor Zavadil, Romana Widenková, Jan Grundman, Jan Hájek a Lucie Žáčková.

Lucie Žáčková, Romana Widenková, Jiří Havelka, Marta Dancingerová, Viktor Zavadil

„Přiznám se, že bych si nevěděl rady, jak inscenovat tu klasickou Hedu Gablerovou tady a teď. Zcela jiný pocit jsem měl z tohoto převyprávění. Autorce se podařilo vzít podstatu Ibsenovy hry, která je poměrně stará, a vše to živé z ní vložit do nových souvislostí. Zpřítomňuje nejen téma, ale i postavy, které se dostávají do stejných kaší. Není to jenom vzdálená inspirace, není to parafráze, která jen invazivně bere něco z té hry, ale je to opravdu funkční adaptace, dokonce včetně stejné kontextualizace. Řekl bych, že autorka vystihla původní Ibsenův záměr – ač si ho tedy můžeme jen domýšlet – a dokázala ho manifestovat v každém detailu. Zachovává hloubku hry a zároveň má humor, který vychází z absurdnosti situací, když jsou dotaženy do krajnosti. Postavené je to velice chytře, shodli jsme se, že tam snad není žádná náhodná věta. Takže také zjistíte, jak jsme se od dob Ibsena vlastně nikam moc neposunuli,“ říká Jiří Havelka.

Heda - Marta Dancingerová

Filmování, které rámuje příběh „současné“ Hedy, jak se ukáže, probíhá velice zvláštně. Předem není připraven žádný scénář a režisér-manipulátor vyznává velmi nekonvenční přístup k tvorbě… Více však nelze ani naznačovat :)

„Není to film na divadle, není to popis natáčení,“ zdůraznil Jiří Havelka, přesto sám jako divadelní i filmový režisér oceňuje filmové prostředí, ve kterém se příběh odehrává. „Je velká výhoda, že všichni herci zkušenost s filmovým natáčením už mají. Měli jsme si tak při zkoušení o čem povídat, přinášet vlastní zkušenosti, zážitky. Pozitivní i negativní. A určité rituály, které filmové natáčení přináší, se tam přirozeně dostávaly do divadelního jazyka. Ale jinak je to samozřejmě divadlo – filmová produkce tam funguje jako určitý společenský model, prototyp různých hierarchií a mocenských strategií,“ dodal Havelka.

V rámci 60. výročí Činoherního klubu jde po Gogolových Hráčích a Zakletých dámách (Tomáš Dianiška) už o třetí premiéru v této sezóně. Jubilejní rok zakončí v červnu premiéra hry Thomase Vinterberga a Mogense Rukova Komuna, kterou bude režírovat Ondřej Sokol.

Dosud nevídané exponáty v dosud nenavštívených prostorách. "Kunstkomora" Činoherního klubu!
Šedesát let v jedné místnosti. Zbytky nebo poklady?
(...buchty z Podivného odpoledne dr. Zvonka Burkeho v rámci expozice jistěže objevíte také...)

Již od začátku aktuální sezóny se v Činoherním klubu mohou diváci setkat se spoustou speciálních akcí a eventů, které se nějakým způsobem vztahují k historii tohoto divadla za posledních 60 let. Od výstav přes činoherní čtení až po koncerty, bazárky nebo speciální projekce. A nebude tomu jinak až do konce sezóny! 23. února proběhla také vernisáž výstavy VYTŘÍBENÉ ZBYTKY mapující 60 let historie divadla prostřednictvím dosud nevídaných exponátů v dosud nenavštívených prostorách (ve sklepení pod kavárnou). Výstava bude zpřístupněna na konci února a během března každý hrací den před začátkem představení.

zpracoval + foto: Michal Novák