Z tiskových konferencí

Divadlo v Řeznické nabídne první titul z volné trilogie her významného německého dramatika s obrovským renomé Maria von Mayenburga. Jeho hra s krátkým, ale výstižným názvem Ex  byla poprvé uvedena v roce 2021 ve Stockholmu v divadle Riksteater, německá premiéra v berlínské Schaubühne proběhla v březnu 2025 v autorově režii. Je založena na kousavém a přesném dialogu manželské dvojice Daniela a Sibille. V zásadě bezproblémový život úspěšného páru vyšší střední třídy se dvěma dětmi silně stagnuje a prohlubuje svou krizi. Když se jednoho večera objeví u dveří Danielova ex, není už cesta zpět. Nebo je?

Hru přeložil Michal Kotrouš. V její české premiéře pod režijním vedením Jakuba Šmída se představí Zuzana Zlatohlávková, Lenka Zbranková a Jiří Š Hájek.

ukázka z inscenace

Dramaturgie Divadla v Řeznické zároveň již avizuje českou premiéru další hry z této série, nazvané Ellen Babić, a to na jaře příštího roku. Jednotlivé hry na sebe nenavazují dějově, jen tematicky: zkoumají křehkost partnerských a mezilidských vztahů v různých podobách. „Stáli bychom i o tu třetí hru (Egal – pozn. red.),“ naznačil Jiří Š Hájek.

„Do sezóny s názvem "Mluv se mnou" nám jeden z nejnovějších Mayenburgových textů zapadl naprosto organicky. Jsem ze hry Ex nepokrytě nadšený, buduje v precizních dialozích hutnou sondu do partnerské krize, ale dokáže vše zakrýt dekou trefných pojmenování, která se těžko odkrývá. Odzbrojujícím, ale i krutým humorem Mayenburg vtahuje, aniž by používal jakákoliv zbytečná klišé. Ví o nich, ale míjí je, obchází nebo do nich prostě strčí, aby se roztřískala na kousky. Jakub Šmíd byl pro režii naše první volba. S Lukášem (...Pečenkou, ředitelem Divadla v Řeznické - pozn. red.) jsme se shodli, že je ten pravý, který dokáže citlivě vybalancovat křehkost i kousavý humor a dodá v zásadě realistické hře obrazovou a znakovou nadstavbu. Že jsem od režiséra dostal příležitost si v Ex i zahrát, mě těší nesmírně a je radost se do textu nořit a vnášet do zkoušení svůj osobní vklad,“ vysvětluje výběr titulu umělecký šéf DvŘ a také představitel Daniela Jiří Š Hájek.

v inscenaci Ex uvidíte Zuzanu Zlatohlávkovou (Franziska), Jiřího Š Hájka (Daniel) a Lenku Zbrankovou (Sibille)

„Ex je brilantní konverzační komedie s hodně hořkým podtónem. Na hře mě baví její jazyk, rytmus a samozřejmě téma. Jak se vyrovnat s tím, že je náš život za půlkou a vyvíjí se se jinak, než jsme si v mládí plánovali? Jak neustrnout, neustále občerstvovat vztah, a přitom nezraňovat partnera? A jsme si skutečně v životě rovni, jak někdy rádi bohorovně říkáme?“ To jsou z pohledu režiséra Jakuba Šmída ta nejzásadnější témata inscenace.

na tiskovém setkání: Jiří Š Hájek, Zuzana Zlatohlávková, dramaturgyně inscenace Anna Smrčková a Lenka Zbranková

Hra je založena na precizním dialogu manželského páru Daniela (Jiří Š Hájek) a Sibille (Lenka Zbranková). Oba mají poměrně úspěšné kariéry. Společně vychovávají dvě děti a žijí v zásadě bezproblémový život vyšší střední třídy, ovšem bez kýženého vrcholu nebo alespoň směřování k němu. Pod povrchem jejich vztahu ovšem bublá něco nepěkného. Když se jednoho večera Danielovi ozve bývalá přítelkyně (Zuzana Zlatohlávková) s prosbou o přespání, na povrch začnou vyvěrat mnohé pocity, křivdy, vzájemná manželská nevraživost, zneuznanost a osamění. S Franziskou, která se objeví u dveří, se vrací pocity minulosti, nadějeplné, nostalgické a bez závazků. Jsou ovšem reálné a dá se k nim vůbec navracet?

Tragikomedie Ex  dokáže být skutečně rýpavou sondou do vztahu manželského páru, kdy během jediné noci shrne celý vývoj soužití muže a ženy od počátků milostných vzplanutí až po hnijící, rozkládající se pouto, které dokáže mít naději, jen účastníci musí zapojit své síly a odhodlání. Mayenburg dokáže stavět kuchyňské konverzační drama, které z obyčejné přízemnosti vystaví až filozofický obraz, jenž nabourává právě katalyzační postava Franzisky.

inscenaci připravuje režisér Jakub Šmíd (vlevo)

Zažil někdo z herců podobně absurdní situaci?
„Ne, ani nejsem přesvědčená, že by někdo něco takového mohl zažít. Spíš tu svou postavu herecky hledám. Přesto si myslím, že každá z těch postav, minimálně v určitých fázích, si najde svoje fanoušky…,“ říká Lenka Zbranková.
„V té hře je velká univerzálnost. Už jen, když to čtete, ihned chápete každou z figur,“ doplnil Jiří Š Hájek.

Lenka Zbranková, Jiří Š Hájek, Zuzana Zlatohlávková

„Asi máme z čeho čerpat, z různých podobných historek, někdo možná i osobních… Herec by však měl především mít bohatou fantazii a představit si všechno možné,“ je přesvědčena Zuzana Zlatohlávková. „I tak jsem měla problém s tím, že moje postava se nakvartýruje k rodině, kde jsou zrovna i spící děti. Bylo pro mě nepochopitelné, že se ex ozve v noci a že v tu chvíli nemá ani tu empatii ženy vůči ženě. Bylo z toho hledání, jak ji uchopit, aby nevypadala jako hloupá a neomalená. Určitým klíčem bylo, že Franziska nemá postranní úmysly. Až pak jsem konečně vypustila z hlavy, že to chování je krajně nevhodné. Odtud je krůček k tomu uvěřit, že šlo jen o bezmyšlenkovitou reakci, zoufalé hledání pomoci v situaci, kdy se nepřemýšlí nad důsledky. Je fakt, že moje postava je ta prostší, ne vždy rozpozná ironii, dvojsmysly. Je svědkem absurdní situace, kdy „lidi na úrovni“ se začnou shazovat, a ona je tím, kdo musí přijít, vše narušit, což je vlastně dobré, pakliže to pomůže.“
„Katazylzuje, působí na Daniela a Sibille, ne však primárně, s úmyslem,“ dodal Jiří Š Hájek.

„Ta hra má v sobě naději, i když nepříliš velkou…,“ zamýšlí se Jakub Šmíd. „Až přítomnost toho dalšího člověka iniciuje, že ti dva začnou přesněji pojmenovávat problém. Franziska se stává mediátorem „složitého vztahu“, který nemá jen tu prezentovanou idylickou tvář. To je tak, když během patnácti let se věci zasouvají, nebo odsouvají, zdánlivě vše je uzavřeno, na povrchu v pořádku. Najednou ale stačí jedna místnost, posilnění alkoholem a rázem leccos vyvěrá. Každá z postav hry nese určitý druh viny. Mayenburg nám ukazuje (ne)komunikaci a skrze ni dává otázky, zda jsme schopni vyhodnocovat, co nám parter říká, abychom si nevytvářeli jen domněnky. Nečekejte melodramatický tvar ani něco bez humoru, hra je záměrně založená na jazyce, který se snaží napodobit reálnou řeč, je tedy plný přerušovaných vět, postavy si skáčou do řeči atp. Jazyková forma nás usvědčuje z toho, jak často mluvíme dříve, než si poslechneme toho druhého, nebo si všímá, jak i lidé v dlouholetém vztahu odpovídají na to, na co se ten druhý ani neptal.“

zpracoval + foto: Michal Novák