Hermína

Souhlasím s Janem Pařízkem, bohužel. Ani výborné herecké výkony výsledný dojem nezachrání. Poznámka navíc - do ČK chodím ráda, viděla jsem téměř vše a dle mého názoru je scéna velmi špatně ozvučená a hercům není pořádně rozumět ( zejména pokud mluví potichu jako pan Javorský), což kazí zážitek z představení.

Hermína Ladislava Smočka v Činoherním klubu zaujme výborným hereckým obsazením i silným tragikomickým a dojemným příběhem, který je velmi aktuální. Precizně vystavěná zápletka, její rozuzlení i motiv pomsty fungují velmi dobře, ale největší stopu ve mně po odchodu z divadla zanechalo téma vzájemné důvěry, jak křehká a snadno narušitelná může být.

Kdo má rád Matrix, půjde i na x-tý díl, kdo má rád Smočka Ve Smo/ečkách ... musí i na Hermínu. Ladislav Smoček si úžasně hraje s českým jazykem, je vtipný, nechutný, laskavý, dojemný ... Obsazení Vladimírem Javorským (vzpomínka na devadesátky) a Ondřejem Vetchým (pobaví vždycky) je doplněno Andreou Černou, vetřelcem ČK v dobrém slova smyslu - postava novinářky, která párkrát zazoufá nad svým morálním zavrávoráním, a přece jde dál k nadčasové lásce, propojená se skutečnou veršující herečkou z Varů/Plzně. Wow! A Schibber má také svůj vesmír, ať už jakkoli ujetý, čímž nejmíň sympaticky, ale o to reálněji vychází prospěchář "čecháček" Šťastný.

Bohužel velké zklamání od Činoherního klubu. Kvalita hry i režijní zpracování je na úrovni ochotnického dramaturga letní scény. Komediální prvky baví, ale vážná zamyšlení nad morálkou a životem působí až naivně úsměvně. Scéna s powerpointem Porsche a ostrova je pak jako vystřižená z univerzity třetího věku a většině obecenstva připomene, že tahle hra je zpracována pro lidi o dvě generace starší.
Vetchý, Novotný i zbytek herců hrají skvěle, ale ze strašlivého scénáře i nekvalitní režie to pozvednout nedokážou.

Nová hra Ladislava Smočka, kterou psal 5 let, byla zatím uvedena pouze ve dvou předpremierách, protože kvůli nemoci autora nebyla plnohodnotně dozkoušena, a premiéra byla odložena na únor, nicméně i tak ukázala nesmírnou kvalitu a rafinovanost textu. Jedna žena a tři muži (ten čtvrtý do děje moc nevstoupil) odehráli příběh o hledání smyslu bytí a o tom, co je člověk pro své štěstí schopen udělat. Na velmi jednoduché scéně (jedna pohovka, jeden věšák) se vystřídalo mnoho žánrově rozličných scén, které se ve finále spojily v dojemné finále. Z herců vynikla hlavně Andrea Černá. Byla silná ve všech polohách. Navíc přispěla textu i svými básněmi.

Herecké trio Vetchý, Javorský a Andrea Černá předvádí na jevišti mimořádně silný výkon. První část působí odlehčeněji a nese se v komediálním duchu, zatímco druhá přináší výraznější hloubku a prostor k zamyšlení. Nejvíce na mě zapůsobily básnické pasáže, které jako by se vymykaly běžnému vnímání času i reality. Je zřejmé, že Andrea Černá má svůj talent daleko širší než jen v oblasti herectví. Přesto se objevily momenty, které pro mě nebyly úplně snadno uchopitelné, a právě proto mám chuť se na představení podívat znovu. Vnímám ho jako typ inscenace, kterou si každý divák vyloží po svém.

Krásné představení, úžasné herecké výkony. Moc jsme se pobavili.

Pánové Vetchý a Javorský spolu s Andreou Černou předvádějí naprostý divadelní koncert. Ačkoliv je první polovina spíše komediální, v té druhé už nacházíme hloubku a pochopení. Neskutečně mě oslovily zejména básně, u kterých jako by neexistoval čas ani meziprostor. Je vidět, že paní Černá exceluje nejen v herectví.
Nicméně našly se i pasáže, které byly pro mě jako diváka náročné k pochopení, takže určitě zajdu znovu. Myslím, že je to přesně ten typ hry, který si každý převezme po svém.

Herecké trio Vetchý, Javorský a Andrea Černá předvádí na jevišti mimořádně silný výkon. První část působí odlehčeněji a nese se v komediálním duchu, zatímco druhá přináší výraznější hloubku a prostor k zamyšlení. Nejvíce na mě zapůsobily básnické pasáže, které jako by se vymykaly běžnému vnímání času i reality. Je zřejmé, že Andrea Černá má svůj talent daleko širší než jen v oblasti herectví. Přesto se objevily momenty, které pro mě nebyly úplně snadno uchopitelné, a právě proto mám chuť se na představení podívat znovu. Vnímám ho jako typ inscenace, kterou si každý divák vyloží po svém.

Krásné představení, úžasné herecké výkony. Moc jsme se pobavili.

Souhlasím s Janem Pařízkem, bohužel. Ani výborné herecké výkony výsledný dojem nezachrání. Poznámka navíc - do ČK chodím ráda, viděla jsem téměř vše a dle mého názoru je scéna velmi špatně ozvučená a hercům není pořádně rozumět ( zejména pokud mluví potichu jako pan Javorský), což kazí zážitek z představení.

Pánové Vetchý a Javorský spolu s Andreou Černou předvádějí naprostý divadelní koncert. Ačkoliv je první polovina spíše komediální, v té druhé už nacházíme hloubku a pochopení. Neskutečně mě oslovily zejména básně, u kterých jako by neexistoval čas ani meziprostor. Je vidět, že paní Černá exceluje nejen v herectví.
Nicméně našly se i pasáže, které byly pro mě jako diváka náročné k pochopení, takže určitě zajdu znovu. Myslím, že je to přesně ten typ hry, který si každý převezme po svém.

Hermína Ladislava Smočka v Činoherním klubu zaujme výborným hereckým obsazením i silným tragikomickým a dojemným příběhem, který je velmi aktuální. Precizně vystavěná zápletka, její rozuzlení i motiv pomsty fungují velmi dobře, ale největší stopu ve mně po odchodu z divadla zanechalo téma vzájemné důvěry, jak křehká a snadno narušitelná může být.

Kdo má rád Matrix, půjde i na x-tý díl, kdo má rád Smočka Ve Smo/ečkách ... musí i na Hermínu. Ladislav Smoček si úžasně hraje s českým jazykem, je vtipný, nechutný, laskavý, dojemný ... Obsazení Vladimírem Javorským (vzpomínka na devadesátky) a Ondřejem Vetchým (pobaví vždycky) je doplněno Andreou Černou, vetřelcem ČK v dobrém slova smyslu - postava novinářky, která párkrát zazoufá nad svým morálním zavrávoráním, a přece jde dál k nadčasové lásce, propojená se skutečnou veršující herečkou z Varů/Plzně. Wow! A Schibber má také svůj vesmír, ať už jakkoli ujetý, čímž nejmíň sympaticky, ale o to reálněji vychází prospěchář "čecháček" Šťastný.

Bohužel velké zklamání od Činoherního klubu. Kvalita hry i režijní zpracování je na úrovni ochotnického dramaturga letní scény. Komediální prvky baví, ale vážná zamyšlení nad morálkou a životem působí až naivně úsměvně. Scéna s powerpointem Porsche a ostrova je pak jako vystřižená z univerzity třetího věku a většině obecenstva připomene, že tahle hra je zpracována pro lidi o dvě generace starší.
Vetchý, Novotný i zbytek herců hrají skvěle, ale ze strašlivého scénáře i nekvalitní režie to pozvednout nedokážou.

Nová hra Ladislava Smočka, kterou psal 5 let, byla zatím uvedena pouze ve dvou předpremierách, protože kvůli nemoci autora nebyla plnohodnotně dozkoušena, a premiéra byla odložena na únor, nicméně i tak ukázala nesmírnou kvalitu a rafinovanost textu. Jedna žena a tři muži (ten čtvrtý do děje moc nevstoupil) odehráli příběh o hledání smyslu bytí a o tom, co je člověk pro své štěstí schopen udělat. Na velmi jednoduché scéně (jedna pohovka, jeden věšák) se vystřídalo mnoho žánrově rozličných scén, které se ve finále spojily v dojemné finále. Z herců vynikla hlavně Andrea Černá. Byla silná ve všech polohách. Navíc přispěla textu i svými básněmi.

Nová hra Ladislava Smočka, kterou psal 5 let, byla zatím uvedena pouze ve dvou předpremierách, protože kvůli nemoci autora nebyla plnohodnotně dozkoušena, a premiéra byla odložena na únor, nicméně i tak ukázala nesmírnou kvalitu a rafinovanost textu. Jedna žena a tři muži (ten čtvrtý do děje moc nevstoupil) odehráli příběh o hledání smyslu bytí a o tom, co je člověk pro své štěstí schopen udělat. Na velmi jednoduché scéně (jedna pohovka, jeden věšák) se vystřídalo mnoho žánrově rozličných scén, které se ve finále spojily v dojemné finále. Z herců vynikla hlavně Andrea Černá. Byla silná ve všech polohách. Navíc přispěla textu i svými básněmi.

Kdo má rád Matrix, půjde i na x-tý díl, kdo má rád Smočka Ve Smo/ečkách ... musí i na Hermínu. Ladislav Smoček si úžasně hraje s českým jazykem, je vtipný, nechutný, laskavý, dojemný ... Obsazení Vladimírem Javorským (vzpomínka na devadesátky) a Ondřejem Vetchým (pobaví vždycky) je doplněno Andreou Černou, vetřelcem ČK v dobrém slova smyslu - postava novinářky, která párkrát zazoufá nad svým morálním zavrávoráním, a přece jde dál k nadčasové lásce, propojená se skutečnou veršující herečkou z Varů/Plzně. Wow! A Schibber má také svůj vesmír, ať už jakkoli ujetý, čímž nejmíň sympaticky, ale o to reálněji vychází prospěchář "čecháček" Šťastný.

Bohužel velké zklamání od Činoherního klubu. Kvalita hry i režijní zpracování je na úrovni ochotnického dramaturga letní scény. Komediální prvky baví, ale vážná zamyšlení nad morálkou a životem působí až naivně úsměvně. Scéna s powerpointem Porsche a ostrova je pak jako vystřižená z univerzity třetího věku a většině obecenstva připomene, že tahle hra je zpracována pro lidi o dvě generace starší.
Vetchý, Novotný i zbytek herců hrají skvěle, ale ze strašlivého scénáře i nekvalitní režie to pozvednout nedokážou.

Hermína Ladislava Smočka v Činoherním klubu zaujme výborným hereckým obsazením i silným tragikomickým a dojemným příběhem, který je velmi aktuální. Precizně vystavěná zápletka, její rozuzlení i motiv pomsty fungují velmi dobře, ale největší stopu ve mně po odchodu z divadla zanechalo téma vzájemné důvěry, jak křehká a snadno narušitelná může být.

Souhlasím s Janem Pařízkem, bohužel. Ani výborné herecké výkony výsledný dojem nezachrání. Poznámka navíc - do ČK chodím ráda, viděla jsem téměř vše a dle mého názoru je scéna velmi špatně ozvučená a hercům není pořádně rozumět ( zejména pokud mluví potichu jako pan Javorský), což kazí zážitek z představení.

Herecké trio Vetchý, Javorský a Andrea Černá předvádí na jevišti mimořádně silný výkon. První část působí odlehčeněji a nese se v komediálním duchu, zatímco druhá přináší výraznější hloubku a prostor k zamyšlení. Nejvíce na mě zapůsobily básnické pasáže, které jako by se vymykaly běžnému vnímání času i reality. Je zřejmé, že Andrea Černá má svůj talent daleko širší než jen v oblasti herectví. Přesto se objevily momenty, které pro mě nebyly úplně snadno uchopitelné, a právě proto mám chuť se na představení podívat znovu. Vnímám ho jako typ inscenace, kterou si každý divák vyloží po svém.

Krásné představení, úžasné herecké výkony. Moc jsme se pobavili.

Pánové Vetchý a Javorský spolu s Andreou Černou předvádějí naprostý divadelní koncert. Ačkoliv je první polovina spíše komediální, v té druhé už nacházíme hloubku a pochopení. Neskutečně mě oslovily zejména básně, u kterých jako by neexistoval čas ani meziprostor. Je vidět, že paní Černá exceluje nejen v herectví.
Nicméně našly se i pasáže, které byly pro mě jako diváka náročné k pochopení, takže určitě zajdu znovu. Myslím, že je to přesně ten typ hry, který si každý převezme po svém.