Kira30

Váňa v Divadle v Řeznické je monodrama, kde jeden herec střídá všechny postavy. Ze začátku se v tom člověk trochu ztrácí, ale Michal Kern Vás postupně vtáhne tak, že přestanete postavy počítat a začnete je prožívat. Výkon byl vypjatý, přesvědčivý, někdy vtipný, jindy tragický a závěr působivý. Thalii za toto představení dostal právem.

Monstrum v Divadle v Řeznické přináší napínavé a tíživé psychologické drama s výborným hereckým obsazením. Jan Dlouhý v roli Darylla hraje opravdu děsného spratka přesvědčivě ? obdivuji ho, pokud se po představení z té role vůbec otřepe a jde normálně domů. Už první scéna jeho setkání s učitelem v podání Tomáše Havlínka divákovi nažene husí kůži. Jediné, co mírně narušuje spád, jsou některé dialogy mezi Tomem a Jodi, které se táhly déle než bylo nutné. Kdo chce vidět v divadle skutečný psychologický thriller, má vybráno.

Balada pro banditu na mě zapůsobila velmi příjemně i podruhé ? inscenace má silnou atmosféru a funguje jak po hudební, tak po herecké stránce. Výkony umělců byly přesvědčivé a celek působí přirozeně i emotivně. Marek Lambora v roli Nikoly dokáže být romantický i zamilovaný natolik, že by mu divák téměř odpustil i jeho násilné činy. Vnitřní rozporuplnost postavy dává příběhu sílu.

Hermína Ladislava Smočka v Činoherním klubu zaujme výborným hereckým obsazením i silným tragikomickým a dojemným příběhem, který je velmi aktuální. Precizně vystavěná zápletka, její rozuzlení i motiv pomsty fungují velmi dobře, ale největší stopu ve mně po odchodu z divadla zanechalo téma vzájemné důvěry, jak křehká a snadno narušitelná může být.

Vynikající herecké výkony, na jevišti je vidět, že i každodenní reprízy herce baví. V inscenaci nebylo hluchých míst.

Trochu mi to připomínalo Kameňák. Člověk se občas zasměje, ale někdy mu je trapno za to dění na jevišti. Dobře to funguje na školní třídy, které byly z představení nadšené. Zaregistroval jsem i napodobování hraní Jany Synkové, ale tady to opravdu nefungovalo.

Úprava divadelní hry nebyla přehnaná. Hra je i v dnešní době aktuální. Hezky postavená scéna a výborné herecké výkony. Velmi dobré představení, které stojí za návštěvu.

Vynikající představení, ze kterého mrazí, zvlášť když si uvědomíte, že je podle skutečných událostí. Skvělí interpreti a hudba, minimalistická scéna.

Trochu mě zklamalo tempo inscenace a příběh K. Čurdy rozkouskovaný do různých epizod. Postava K. Čurdy na mě působila bez větších emocí, vcelku lhostejně. Zajímavý byl přesun do Petschova paláce, kam se člověk běžně nedostane. V Petschkově paláci se odehrají dvě scény, kdy v té závěrečné již lze pocítit esenci zrady a strachu.

Výborný komorní muzikál, který jsem měl možnost vidět v Ostravě z první řady se skvělou Hanou Fialovou a živým orchestrem.

Jedna z velmi povedených adaptací z několika, které jsem viděl v různých divadlech. Oceňuji i přenesení hry do českého prostředí.

Výborné a svižné představení odehrávající se v britské hospodě. Výborná Bára Hrzánová a Jaromír Dulava, kteří odehrají na jevišti čtrnáct různých, ale uvěřitelných postav. V jedné scéně hrál Jaromír Dulava takového kreténa, že jsme měli co dělat, abychom nezasáhli do děje :-).

Zajímavá a napínavá inscenace, výborná byla Zuzana Stivínová a David Matásek. Trochu jsem se nudil v některých momentech hry, kdy se vedly opravdu rozvláčné monology a dialogy.

Pro mě, jako fotbalového analfabeta to bylo velmi zajímavé a úsměvné představení o jednom neobyčejném člověku a době, kdy fotbal byl sport a ne továrna na peníze. Slávistům při představení jihla srdce. Druhá polovina představení byla beseda s pamětníky a byla poutavá a zajímavá.

Byl jsem na derniéře. Inscenace se v Ostravě dlouho neohřála, byla povedená a jsem rád, že jsem měl možnost ji vidět.

Představení, které by se hodilo spíše na Novou scénu Národního divadla, ale výborné i ve Stavovském. Ten chaos, pokrytectví a řešení malicherností, kdy se každý tváří spokojeně a že vlastně o nic nejde je na jevišti předvedeno velmi svižně, divák si neodpočine od soustředění se na děj. Výkony všech herců byly výborné. Vladimír Javorský, který si myslí, že je Rus byl úchvatný. Všichni si řešíme své banality a přehlížíme skutečná nebezpečí, která nám hrozí.

Před pár dny jsem viděl toto představení v ostravské Staré aréně. Výborné hraní jednoho herce Ondřeje Besedy, ve kterém humornou formou vypráví o účincích alkoholu. Představení je vtipné, ale také nesmírně poučné. Jaký nápoj si objednáte po představení je už jen na vás.

Výborné představení ukazující marasmus socialismu, pokřivených charakterů, hvězd, hvězdiček humornou formou, ze které však nakonec mrazí. Líbilo se mi ztvárnění jednotlivých postav a schopnost udělat si legraci z umělců ke kterým vzhlížíme s úctou. Nemyslím tím jen Karla Gotta, ale i další, kteří se dali v představení lehce rozpoznat. Mladšímu publiku ti starší budou muset některé narážky na tehdejší dobu vysvětlit. Představení jsem viděl 15.11., celý soubor byl výborně sehraný a bylo vidět, že je to opravdu baví. Snad jen to slovo v popisu filozofický muzikál, to je trochu odrazující.

V představení mě zaujala nejvíce Erika Stárková a Pavol Smolárik, jejichž hlasy mi nejvíce sedly k tomuto rockovému muzikálu. Nicméně i Ondřej Ruml byl v představení výborný a společně se všemi představiteli a kapelou to bylo skvélé představení. Pro neznalé děje, ke kterým jsem se řadil i já, doporučuji přečíst si děj. V první polovině jsem si se svou fantazií zobrazil mylně povahy některých postav.

Komedie v Ostravě o Ostravě a naší civilizaci. Halda Ema a je takovou místní sopkou. Tomáš Dianiška napsal velmi vtipnou hru o neustále se opakujícím jednom dni, o marnosti i snaze jednotlivce změnit svět k lepšímu. V té hře je tolik otázek i možných odpovědí, že budete mít brzy pocit, že jste se ocitli na horské dráze jediné co si přejete je, aby vozíček nevykolejil, ale právě proto se skvěle bavíte a baví se i herci na jevišti. Všiml jsem si, že diváci se také dobře bavili, což bylo slyšet i na neutuchajícím potlesku.

Hordubal v Národním divadle podle románu Karla Čapka je návratem k tradičnějšímu pojetí divadla, které mi v éře D. Špinar chybělo. Významný prvek je absence postavy Hordubala, což dodává představení zvláštní atmosféru a přibližuje jej milovníkům detektivních příběhů. Zuzana Stivínová jako Polana ztělesnila postavu přesně tak, jak si ji čtenář může představovat při četbě Čapkova románu. Nicméně i ostatní herci přinesli výborné výkony, čímž dodali představení soudržnost. Svěžím prvkem byla i postava tulačky, která glosovala průběh vyšetřování pomocí přísloví. Hra zaujala i mladší publikum, které ji soustředěně sledovalo.

Hra zobrazuje každodenní mezilidské vztahy, přičemž se snaží najít humor v situacích, které by mohly být jinak hluboce tragické. Předvídatelný děj ubírá na napětí a diváka vede po cestě, kterou už mnohokrát prošel. Vývoj postav je přímočarý a nenabízí žádná velká překvapení. Jediným skutečně osvěžujícím prvkem je výkon Anny Šiškové, která ztvárnila roli matky. Její cit pro komediální i dramatické momenty hru výrazně pozvedají. I přesto, že Šišková září,není to dost na to, aby hra zanechala hlubší dojem. Noční spoje nejsou špatnou hrou, avšak po týdnu se stane jednou z těch, na které zapomenete,protože podobných je v současné produkci spousta.

Inscenace Vděk od Delphine de Vigan je velmi dojemné a aktuální dílo. Představitelka hlavní role, Klára Cibulková, excelovala ve svém náročném úkolu, kdy její výkon působil neuvěřitelně přesvědčivě. Hra si mě získala nejen díky silnému emocionálnímu náboji, ale také aktuálnímu tématu, které se dotýká stále rozšířenějších nemocí spojených s mozkem a demencí. Citlivé zpracování této problematiky v kombinaci s vynikajícím hereckým výkonem mi udělalo z Vděku skutečně nezapomenutelný zážitek.