Vděk

Vděk. Slovo, které v čisté režii M. Kinské ožívá s každým pohledem, gestem i tichem Kláry Cibulkové. Vtělená do postavy promlouvá přímo k srdci – bez patosu a okázalosti, o to pravdivěji. Její přirozenost, emoce i vnitřní síla mě velmi zasáhly. A. Kameníková a L. Hampl jsou citliví partneři v příběhu, který není o smrti, ale o životě. O tom, že bychom neměli čekat a odkládat slova lásky, dokud je komu je říct. A i když se mi na konci leskly v očích slzy, nechyběly ani humorné momenty dodávající naději a lehkost. Přijdeš domů... a něco v tobě zůstane jinak. Možná víc vděčné. Za každičký den ve zdraví a čas s lidmi, které máme rádi.

75%. Autorka D. de Vigan ve své knize o stařence trpící afázií zvláštně smísila smutný příběh s dojemným humorem a pesimistickému tématu vtiskla naději. Samotný text divadelní adaptace potenciál předlohy zcela nevyužil. Úskalí konstrukce dramatizace se podařilo režisérce M. Kinské a hercům úspěšně zastínit realizací. Síla příběhu se k divákům přece jen dostane a citlivé duše mohou na konci prožít i katarzi. Oproti knize ztvárňuje ústřední roli herečka výrazně mladší. Bravurní K. Cibulková se neomezila jen na propracovaně ztvárněné příznaky nemoci, ale zvládla i nelehký úkol vyjádřit mezi vnějšími projevy Miščinu osobnost.

Komorní, hluboce lidský, jímavý příběh vybízí k zamyšlení nad rozmělňováním významu a obsahu slov plýtváním při jejich nadužívání přímým kontrastem k potřebě stihnout říct to opravdu důležité a podstatné, dokud je nám umožněno ta správná slova nalézt. Pečlivé přípravy při studiu role ženy trpící afázií zúročila Klára Cibulková beze zbytku, bez nadsázky famózním hereckým výkonem. Prostřednictvím do detailu propracované mimiky, přesných pohledů, gest, pohybů a držení těla i přizpůsobení temporytmu řeči obdivuhodně autenticky a komplexně vystihla projevy nemoci, včetně jejího postupného zákeřného progresu. Můj hlubokosklon! Tleskám a doporučuji.