Teddy

Zajímavá komedie, která tak úplně komedií není, když se zamyslíme nad dějem hry. Ústředním motivem inscenace je stalking. Hlavní prostor má dvojice M. Hanuš - M. Donutil. Jejich slovní přestřelky mě bavily. Mimochodem angličtina v podání Martina Donutila byla perfektní. Ostatní herci v představení jen přihrávají, přesto zaujme D. Batulková coby barmanka. Hraje se bez přestávky.

Tuto vztahovou komedii jednoznačně povyšují na dobrou zábavu dobře typově zvoleni herečtí protagonisté P. Děrgel, D. Gránský. Zahráli si role dvou přátel, kteří se shodou okolností musejí vydávat za ženy. Jejich herecké kreace jsou vkusné, nehraničí s laciným přehráváním a pitvořením , jako tomu mnohdy bývá, při zobrazování ženské postavy od muže - herce. Takže za mne spokojenost, povedená komedie.

Zase jedna zábavná komedie na jevišti mosteckého divadla. Tentokrát nemám co vytknout. (viz Brouk, Monte Cristo). Obsazení výborné, chválím všechny herce v této hře. Nejvíce mě asi pobavil Jiří Kraus ve své roli dobráckého souseda, který se snaží pomoci hlavnímu hrdinovi. (Vít Herzina). Oba herci pěkně sehraní. Dámy v této hře nezůstávají pozadu. Potlesk a standing ovation na konci představení naprosto zasloužený.

Představení pouze pro dva herce na scéně mívám v oblibě, pokud je silný, zajímavý text, vypilované dialogy, které dokáží diváka upoutat. Totéž platí i monodrama. V tomto případě, přestože oba zkušení herci, jak J. Paulová, tak V. Vydra vydali ze sebe maximum, poměrně nezáživná hra mě nedokázala zaujmout. Tomu nenahrála ani neúměrně dlouhá délka představení.

Viděno z televizního záznamu, takže obsazení bylo Jana Pidrmanová a Vladimír Polívka. Ženská představitelka mi přišla na svoji roli romantičtější, než její mužský kolega. Nic proti panu Polívkovi, ale je spíše mužnější a ráznější typ. Docela by mě i zajímalo druhé obsazení (Pavlína Štorková a Patrik Děrgel), kvůli porovnání. No, to už neuvidím, na divadle naživo jsem nestihla. Škoda. Líbil se mi Radúz Mácha ve své roli, byl přesvědčivý. Přidávám se k divákům, kterým vadily lascivní a obscénní scény, to opravdu nebylo nutné. Takové pojetí Nezvalova hra nepotřebuje.

Přidávám se ke spokojeným divákům. Líbila se mi úžasná interakce mezi jediným hercem na scéně - Richardem Krajčem a diváky, přestože se hrálo ve velkém sále. Ráda bych shlédla i druhé představení stejného titulu s Danielem Krejčíkem (OLDstars), tak snad se zadaří. Tomuto představení s Krajčem dávám palec nahoru.

Děj či příběh inscenace poněkud jednoduchý, nezáživný. Převažuje podbízivý humor, který mě neoslovuje. Potěšily árie z opery Carmen, které zpívala paní Pecková. Bára Hrzánová v její komické poloze. Pro pobavení nenáročného diváka, který chce vidět na scéně dvě známé umělkyně však mohu směle doporučit.

Popravdě trochu nuda, příběh mě nedokázal zaujmout. Neucelený děj, spousta vedlejších postav, které nemají co hrát, snad aby dostal příležitost ke hraní celý soubor? Hlavní postava hry v podání J. Kubaščíka mě nijak neoslovila. Dění na jevišti chaotické, plytké. Ještěže je představení poměrně krátké.
Nic, co bych musela vidět dvakrát.

Anička Polívková povyšuje svým přirozeným talentem poněkud jednodušší, ne příliš nosný text hry na velice pěkné a příjemné představení. Délka inscenace se mi nezdála tak dlouhá, protože herečka dokáže diváky zaujmout a vtáhnout do děje. Její spontánní improvizace a smysl pro komiku mi připomíná jejího otce.

Viděno ze záznamu.

Monodrama pro jednoho herce z prostředí sportu. Takového člověka, jakého ztvárnil Jakub Špalek ve hře, bych nechtěla potkat. Zdatný manipulátor, člověk bez skrupulí, jdoucí jen za svým cílem. Herecky podařené, není to jen komedie, jak se zpočátku jeví. Délka hry přiměřená.

Originální téma tohoto představení mě zaujalo, herecky výborné. Délka inscenace neúměrně dlouhá, nedokázala jsem udržet plnou pozornost po celé představení. Shlédnuto se záznamu, nevím, zda to není tím. (Dramox).

Buchty, buchty, buchty. První polovina hry ještě celkem ušla , po přestávce již nastává naprostý chaos a komedie se vymkla kontrole. Ani moji oblíbení herci to nezachránili. Viděla jsem po letech uvádění této hry pouze ze záznamu, ale myslím, že naživo by to bylo stejné. Překvapuje mě stálé místo této inscenace na repertoáru Činoherního klubu. Tento styl humoru mě neoslovuje.

Havlova jednoaktovka se Bezručům povedla. Čitelně zahraný kontrast a rozdílnost charakterů obou postav hry. Hlučný a jednoduchý sládek v podání oblíbeného ostravského herce Norberta Lichého.
Jeho protihráčem uzavřený a kultivovaný Ferdinand Vaněk ztvárněný Jiřím Müllerem. Přirozené, osobité, své.

Přestože děj na jevišti se rozjíždí pozvolna , atmosféru neklidu a strachu se podařilo inscenaci vystihnout. Své tomu napomáhají i herecké výkony. Pan Norbert Lichý hraje ústřední postavu svým typickým pomalým způsobem, který mě bavil. Líbily se mi i obě dámy v představení : matka v podání Marcely Čapkové a dcera zahraná Sarah Haváčovou. Dobrý nápad s kontrabasy i dobře zvolená doprovodná hudba. Jen závěr hry mohl být důraznější.

Výborná komedie, v první polovině hry dost bláznivá. Líbili se mi všichni herci, dokázali sehrát svoje psychické poruchy velmi přesvědčivě. Vyniká Václav Knop, jeho zobrazení Turretova syndromu bylo dokonalé. Pozor na přemíru vulgárních slov (komu vadí), jsou však nezbytnou součástí hry. Jen někteří diváci v sále, konkrétně jedna divačka, by se měli ovládat. Svým nekontrolovaným řevem rušila i samotné herce na scéně, kteří ztráceli koncentraci.

Pěvecky obsazeno velice dobře. Jako vždy v Goje. Líbil se mi D. Uličník, i J. Šlágr, přes svůj věk, byl dobrý. Z ženských postav zaujala především F. Prokešová v roli Eponite. K. Brožová v roli Fatime v dobrém překvapila. Sborové scény mě v tomto muzikálu na rozdíl od jiných (Ples upírů, Fantom) nenadchly. Známé melodie pěkné, celkový dojem z představení převažuje pozitivní, ale k úplné spokojenosti mi něco chybělo.

Zajímavě a humorně podaný příběh o hledání životního partnera. Hlavní dvojici herců doplňují jejich tři další kolegové, kteří postupně ztvárňují ostatní osoby procházející jejich životem. A to i z minulosti.
Představení ocení zejména mladší diváci. Trochu expresivní mluva.

Vyprodané divadlo v našem městě při zájezdovém představení Ústeckého divadla svědčí o tom, že operety jsou u diváků stále oblíbené a žádané. Tuto operetu jsem shlédla poprvé, jsem ráda, že byla inscenována klasicky, bez užití "moderny", jako tomu v poslední době bývá. Pokud bych zmínila jen některé herecké výkony, z nichž dobří byli všichni, tak je to Monika Sommerová. Herecky má smysl pro komiku, pěvecky výborná. Typově dobře zvolená představitelka hlavní role. A Tomáš Ch. Brázda v dvojroli varhaníka kláštera x skladatele operety velmi dobrý výkon.

Výpravný muzikál, který i přes delší stopáž rozhodně nenudí. Známé scény z filmu obsaženy všechny, herecky i pěvecky povedené. O divácké oblibě svědčí fakt, že vstupenky jsou vyprodány na dlouho dobu dopředu. Herecky přesní Lambora, Anička Fialová, Tomeš, Korn. Posledně jmenovaný hraje dvě postavy, z nichž postava rychtáře mu sedne více. Scéna s "americkým andělem" mi jako jediná nepřišla zajímavá, ale to je detail. Ráda bych viděla i druhou alternaci na roli Petronela, Ondřeje Rychlého.

Moc mě neoslovila chudá scéna, poněkud strohé prostředí. Naproti tomu zmatené pobíhání jednotlivých postav po jevišti působilo také podivně. Co však musím vyzdvihnout je perfektní ztvárnění autistického Raymonda v podání Matouše Rumla. Po celou dobu představení dokáže zachovat stylizaci své postavy, ani jednou nevypadne ze své role. A svou tvář zachovává ještě po čas děkovačky. Skvělé.

Dobře napsaná a zahraná konverzační komedie. Herecky vyrovnané, zaujali všichni herci hrající dva manželské páry, (Cibulková x Dlouhý a Svojtková x Novotný). Líbil se mi závěr inscenace. Moc pěkné.

Po pozvolném pomalejším začátku se hra zajímavě rozvine. Vyrovnané herecké výkony. Nejvíce mě však bavilo sledovat na scéně Jana Dolanského. Jeho postava ve hře dodává představení tu správnou komiku. Další z mnoha povedených inscenací divadla Verze, které již začíná patřit k mým oblíbeným divadlům.

Silné téma o poválečné době v tehdejším Československu, i když vyprávěné jako fikce. Velice zdařile zpracováno, ať už co se týká scény, hudební složky, tak především díky kvalitním hereckým výkonům. Pětice hereček na jevišti nám podává příběh o vině a trestu. Založené na skutečných životních osudech, což napomáhá atraktivitě představení.