Teddy

Díky zařazení do programu na Tv Art jsem mohla poznat tenhle vynikající brněnský muzikál. Originální původní hudba s využitím folklorních motivů. Silný emotivní příběh zahrán a zazpíván všemi protagonisty na velmi dobré úrovni. Ústřední dvojice K. Daňhelová (Eliška) x O. Studénka (Luka) k sobě hezky ladila, zaujal P. Štěpán v roli zrádného Kudly, stejně jako A. Antalová coby starostlivá a rázná Adléta. Ze všech zazpívaných songů v muzikálu se mi nejvíce líbila píseň "Uherské koně". Zážitek.

Čekala jsem od představení více. Nějak mi to celkově nesedlo.

Muzikál je inscenován činoherním souborem a jako takový k němu přistupuji. Pěvecké party tomu odpovídají. Někdo se s tím popasoval lépe (J. Dostál, K. Herzinová, V. Týcová, T. Abraham), někdo méně dobře (M. Krausová), někdo hůře (K. Hlubíková). V muzikálu se však našly dobré věci, které se mi líbily. Přes sehranou kapelu, po dobrou company, vtipné momenty, které pobavily (výstup chlapců s ploutvemi, řecký kněz, svádění Billa od Rosie - bravo Veroniko Týcová). Scéna je opravdu podařená, stejně jako hezké kostýmy. Neustále vyprodaná představení a potlesk ve stoje od diváků také o něčem svědčí. A nesrovnávejte s filmem, není to potřeba.

Klasická "Heda Gablerová " to není, avšak zpracování a úprava dramatu v tom smyslu, že se jedná o filmové natáčení této hry v Norsku mě od začátku představení zaujalo. Když vezmu v úvahu výborné herecké výkony v čele s přesnou Martou Dancingerovou, po přísně mrazivého Jana Hájka v roli neúprosného režiséra a v neposlední řadě i ostatní spoluhráče, byla jsem hrou nadšena. Myslím, že pro diváka, který hru sleduje, je výhodou mít alespoň jakési základní povědomí o čem pojednává původní "Heda".

Intimní, krásné představení, kterému sluší malé komorní prostředí, kdy herci jsou téměř na dosah diváků Sehraná dvojice Anna Fixová a Daniel Bambas dává nahlédnout do romantického příběhu seznámení se přes internet. Moc hezky a citlivě zpracované, podle stejnojmenného románu, který jsem si na základě shlédnutého představení s chutí přečetla. Opravdu milý divadelní zážitek za který děkuju.

Pro mě kontroverzní představení. Určitě pochvala hercům za jejich výkony, oceňuji krásné kostýmy a funkční scénu. (více v článku na blogu)

Pěkné Straussovy melodie. V naší alternaci postavu Aniny ztvárňuje Eva Hartová, které to opravdu dobře zpívá.

Shlédnuto na Malé scéně Studia Dva divadla. Daniel Krejčík je prostě herec, který dokáže inscenaci s touto tematikou podat citlivě a niterně. Veliký zážitek pro diváka.

Asi jsem měla velká očekávání. Převést známý film s Dustinem Hoffmanem na divadelní prkna a ještě v podobě muzikálu se v tomto představení ukázalo být realizačně poněkud velkým soustem. Hudba není příliš melodická, v některých skladbách přímo otravná. Taneční company svojí choreografií nepřesvědčí. Pěvecky vynikají V. Machková (Julie) a P. Németh (Max). Ne všichni účinkující pěvecky na stejné úrovni. Děj příběhu oproti filmu značně upraven, to mě též nezaujalo. Oceňuji živý orchestr.

Představení, které se ničím nevymyká z obvyklých komediálních zájezdových her. Staví na oblíbenosti herců Barbory Hrzánové a Jaromíra Dulavy, kteří opravdu inscenaci drží nad vodou. Neurazí, pobaví. V rámci mnou shlédnutých představení z oblasti komedií nikterak zapamatovatelné.

Podařená hra o žácích, jejich ambiciózních rodičích a učitelích. Vyhraněné typy jednotlivých postav ve hře mě moc bavily. Na zájezdovou komedii velice chytrá zápletka.

Divácky oblíbený a známý muzikál "Sugar " (Někdo to rád horké), proslavený ikonickým filmem. Na divadle jsem shlédla již vícero provedení. Ústecké zpracování se opírá o dobré herecké obsazení ústřední trojice Sugar -Jerry (Dafné)-Joe (Josefína). Z naší alternace Eva Hartová-Šimon Fikar- Jakub Mauer. Nejvíce pobavil Šimon Fikar jako Dafné. Eva Hartová herecky dobře vystihla naivitu až prostoduchost barové zpěvačky Sugar. Méně mě zaujal pěvecký sbor, dosti nevýrazný. Baletní čísla naproti tomu se mi líbila. Celkově příjemné představení.

Taková jednoaktovka o cestování vlakem z Prahy do Ůstí n/Labem a později až do Německa. Dobře vestavěná scéna, jídelního vozu, ta se mi líbila. Jednotlivé mini scénky zobrazující chování lidí ve vlaku byly některé povedenější, jiné už méně. Většina herců ztvárnila více rolí, ale matoucí mi to nepřišlo. Prim vede J. Plouhar v jediné roli vrchního. Zajímavý námět, dobré známé hlášky, neokoukané tváře ústeckého činoheráku. Přesto mě to nějak nechytilo, asi nejsem cílovka. Vlakem moc nejezdím.

Silná hra, tak nadčasová v současné době. Herecký soubor divadla v Dlouhé předkládá divákovi obraz ruské společnosti po pádu režimu na základě vyobrazení jedné privilegované komunistické rodiny.
Druhá polovina inscenace více překvapující a závěr strhující. Poslední dobou shledávám představení pod režijním vedením Michala Vajdičky hodně inspirativní.

Černá tragikomedie na jevišti MDP, v divadle Rokoko. Hodně provokativní hra od Martina McDonagha se již dříve uváděla v Činoherním klubu. Tu jsem bohužel neviděla, srovnání tedy nemám. Zdejší uvedení pod režijním vedením Tomáše Ráliše na mě udělalo velký dojem. Počínaje dobrými hereckými výkony, v čele s Alešem Bílíkem představujícího spisovatele Katuriana, hlavní postavu příběhu. Ostatní spoluhráči rovněž výborní. Hra asi nebude vhodná pro slabší jedince. Stopáž představení, přes tři hodiny, pocitově jsem však délku ani nevnímala.

Představení mě bohužel emocionálně nezasáhlo, tak jsem jsem očekávala. Miroslav Donutil ve dvojroli doktora Galéna a Maršála mi přišel přesvědčivější, když hrál lékaře. Jako Maršál se mi zdál málo důrazný. Nechápu, proč barona Kriega ztvárňuje žena. Vůbec obsazení některých postav herci opačného pohlaví nepovažuji za šťastné. Scéna téměř bez kulis, vizuálně ale působí zajímavě. Hudební doprovod použitý v inscenaci byl povedený. Čapkova "Bílá nemoc" je svým poselstvím aktuální i v současné době, takže oceňuji její nasazení do repertoáru MDP.

Vlaštovce předcházela pověst úspěšné a oblíbené hry. Po jejím shlédnutí potvrzuji, že se zakládala na pravdě. Velmi krásný a niterný zážitek, který s radostí ohodnotím nejvyšším počtem bodů. Hra postupně graduje a na povrch vyplouvají nové překvapivé skutečnosti, až do emotivního závěru se čtením dopisu. Měla jsem to štěstí sledovat hru z první řady. Ano, i na našem představení na konci potlesk nadšených diváků ve stoje, nedivím se.