Majitelé klíčů

Představení jsem navštívil hlavně ze zvědavosti;jaký je další Kunderův text a proč je hra nyní uváděná?Na své otázky jsem odpověď nedostal.Nevím, proč Kundera souhlasil s inscenací,když vydávání svých knih v Česku váží na lékárnických vahách.Sama hra je hodně schématická,černobílá,ukazuje,kdo se (za okupace) postavil na správnou a kdo na špatnou stranu.Snad v tom v době premiéry publikum vidělo určitou paralelu k aktuální situaci,hra se ale příliš nevymyká jiným dobově tendenčním textům.Režie je nevýrazná,ale standardní a nerušící,herecky je hra mírně nadprůměrná (pravděpodobně se už usadila).

Jednalo se o absurdní černou situační tragikomedii se stylizovanými výkony herců, kteří zobrazovali jednotlivé typy. Hlavní roli hrálo stále se měnící osvětlení, takže herci byli jen málokdy opravdu dobře vidět.

představení mě nudilo, reputaci si napravuje až ke konci vystoupení. Herečka hrající mladou slečnu se stylizuje spíše do role malé holčičky a zbytečně přehrává. Často se střídající obrazy na levé a pravé straně působí velmi rušivě, zvl. pokud se střídají po jedné větě. Dominantním obrazem je také mnohdy strana, kde se nic důležitého neodehrává (např. herečky prostírají stůl), ubírá ale té druhé (dramatické) scéně na prostoru.

Mladá část souboru naprosto nezvládla své party. Slečny obzvláště. Přehnaná stylizace je za mě zbytečná, zvláště u Kubese a Černé.
Jinak je zajímavé jakým způsobem se pan Kundera vypořádává se svým morálním selháním, při udání pana Dvořáčka. Škoda, že to v životě nebyl schopen přiznat a vysvětlit.

Představení jsem navštívil hlavně ze zvědavosti;jaký je další Kunderův text a proč je hra nyní uváděná?Na své otázky jsem odpověď nedostal.Nevím, proč Kundera souhlasil s inscenací,když vydávání svých knih v Česku váží na lékárnických vahách.Sama hra je hodně schématická,černobílá,ukazuje,kdo se (za okupace) postavil na správnou a kdo na špatnou stranu.Snad v tom v době premiéry publikum vidělo určitou paralelu k aktuální situaci,hra se ale příliš nevymyká jiným dobově tendenčním textům.Režie je nevýrazná,ale standardní a nerušící,herecky je hra mírně nadprůměrná (pravděpodobně se už usadila).

Jednalo se o absurdní černou situační tragikomedii se stylizovanými výkony herců, kteří zobrazovali jednotlivé typy. Hlavní roli hrálo stále se měnící osvětlení, takže herci byli jen málokdy opravdu dobře vidět.

představení mě nudilo, reputaci si napravuje až ke konci vystoupení. Herečka hrající mladou slečnu se stylizuje spíše do role malé holčičky a zbytečně přehrává. Často se střídající obrazy na levé a pravé straně působí velmi rušivě, zvl. pokud se střídají po jedné větě. Dominantním obrazem je také mnohdy strana, kde se nic důležitého neodehrává (např. herečky prostírají stůl), ubírá ale té druhé (dramatické) scéně na prostoru.

Mladá část souboru naprosto nezvládla své party. Slečny obzvláště. Přehnaná stylizace je za mě zbytečná, zvláště u Kubese a Černé.
Jinak je zajímavé jakým způsobem se pan Kundera vypořádává se svým morálním selháním, při udání pana Dvořáčka. Škoda, že to v životě nebyl schopen přiznat a vysvětlit.

Představení jsem navštívil hlavně ze zvědavosti;jaký je další Kunderův text a proč je hra nyní uváděná?Na své otázky jsem odpověď nedostal.Nevím, proč Kundera souhlasil s inscenací,když vydávání svých knih v Česku váží na lékárnických vahách.Sama hra je hodně schématická,černobílá,ukazuje,kdo se (za okupace) postavil na správnou a kdo na špatnou stranu.Snad v tom v době premiéry publikum vidělo určitou paralelu k aktuální situaci,hra se ale příliš nevymyká jiným dobově tendenčním textům.Režie je nevýrazná,ale standardní a nerušící,herecky je hra mírně nadprůměrná (pravděpodobně se už usadila).

Jednalo se o absurdní černou situační tragikomedii se stylizovanými výkony herců, kteří zobrazovali jednotlivé typy. Hlavní roli hrálo stále se měnící osvětlení, takže herci byli jen málokdy opravdu dobře vidět.

představení mě nudilo, reputaci si napravuje až ke konci vystoupení. Herečka hrající mladou slečnu se stylizuje spíše do role malé holčičky a zbytečně přehrává. Často se střídající obrazy na levé a pravé straně působí velmi rušivě, zvl. pokud se střídají po jedné větě. Dominantním obrazem je také mnohdy strana, kde se nic důležitého neodehrává (např. herečky prostírají stůl), ubírá ale té druhé (dramatické) scéně na prostoru.

Mladá část souboru naprosto nezvládla své party. Slečny obzvláště. Přehnaná stylizace je za mě zbytečná, zvláště u Kubese a Černé.
Jinak je zajímavé jakým způsobem se pan Kundera vypořádává se svým morálním selháním, při udání pana Dvořáčka. Škoda, že to v životě nebyl schopen přiznat a vysvětlit.