Majitelé klíčů

Kundera má opravdu přesah.
Na pozadí obyčejného rodinného života se odehrává větší drama. Děj obou se proplétá a dobře tak vykresluje vnitřní rozpory, kterým musí hlavní hrdina čelit.
Zábavné, svižné, tíživé drama.

Za mě se tohle zpracování příliš nepovedlo. Zaujal nás ale výkon Petry Lorenc, vedle ušišlané až primitivní postavy Nečasovy manželky působila důstojně a svou postavu dobře charakterizovala.

Shlédnuto na ČT Art. Zajímavá hra z období druhé světové války. Moje první setkání s dílem poněkud kontroverzního spisovatele Milana Kundery na divadle. Po zjištění, že jde o absurdní komedii, jsem pochopila jisté přehrávání herců, jejich teatrální stylizace je záměrem hry. Podařená scéna napomáhá v zobrazení probíhajícího děje v obou rovinách.

75 %. Videno 4.4.2025 zaznam CT ART z Brna roku 2023, 93 min bez prestavky.
Malomestske bizardni drama z Protektoratu Kunderovyma ocima. Novomanzele Jiri / J. Svojanovsky a Alena / Z. Cerna ziji v dome u rodicu Aleny (P. Kubes a T. Groszmannova), ve Vsetine. Do jejich bytu vstoupi Vera / P. Lorencova z hnuti odporu a informuje Jiriho, ze jejich zname zatklo gestapo a ona je na uteku na Slovensko. Pusobiva scena obyvaciho pokoje novomanzelu s domovnikem pod posteli a jidelny rodicu s mnoha tikajicimi nastennymi hodinami.

Líbila se mi především zajímavá scéna a její celkový dopad na celou hru. Příběh příjemně plynul.

Stojí za vidění už díky Borákově scéně. A pak taky samozřejmě kvůli výkonům Svojanovského, Groszmannové a výstupu Smečkové Bencové.

Pěkně to všecko odsýpalo.

Představení jsem navštívil hlavně ze zvědavosti;jaký je další Kunderův text a proč je hra nyní uváděná?Na své otázky jsem odpověď nedostal.Nevím, proč Kundera souhlasil s inscenací,když vydávání svých knih v Česku váží na lékárnických vahách.Sama hra je hodně schématická,černobílá,ukazuje,kdo se (za okupace) postavil na správnou a kdo na špatnou stranu.Snad v tom v době premiéry publikum vidělo určitou paralelu k aktuální situaci,hra se ale příliš nevymyká jiným dobově tendenčním textům.Režie je nevýrazná,ale standardní a nerušící,herecky je hra mírně nadprůměrná (pravděpodobně se už usadila).

Jednalo se o absurdní černou situační tragikomedii se stylizovanými výkony herců, kteří zobrazovali jednotlivé typy. Hlavní roli hrálo stále se měnící osvětlení, takže herci byli jen málokdy opravdu dobře vidět.

představení mě nudilo, reputaci si napravuje až ke konci vystoupení. Herečka hrající mladou slečnu se stylizuje spíše do role malé holčičky a zbytečně přehrává. Často se střídající obrazy na levé a pravé straně působí velmi rušivě, zvl. pokud se střídají po jedné větě. Dominantním obrazem je také mnohdy strana, kde se nic důležitého neodehrává (např. herečky prostírají stůl), ubírá ale té druhé (dramatické) scéně na prostoru.

Mladá část souboru naprosto nezvládla své party. Slečny obzvláště. Přehnaná stylizace je za mě zbytečná, zvláště u Kubese a Černé.
Jinak je zajímavé jakým způsobem se pan Kundera vypořádává se svým morálním selháním, při udání pana Dvořáčka. Škoda, že to v životě nebyl schopen přiznat a vysvětlit.

Kundera má opravdu přesah.
Na pozadí obyčejného rodinného života se odehrává větší drama. Děj obou se proplétá a dobře tak vykresluje vnitřní rozpory, kterým musí hlavní hrdina čelit.
Zábavné, svižné, tíživé drama.

Za mě se tohle zpracování příliš nepovedlo. Zaujal nás ale výkon Petry Lorenc, vedle ušišlané až primitivní postavy Nečasovy manželky působila důstojně a svou postavu dobře charakterizovala.

Shlédnuto na ČT Art. Zajímavá hra z období druhé světové války. Moje první setkání s dílem poněkud kontroverzního spisovatele Milana Kundery na divadle. Po zjištění, že jde o absurdní komedii, jsem pochopila jisté přehrávání herců, jejich teatrální stylizace je záměrem hry. Podařená scéna napomáhá v zobrazení probíhajícího děje v obou rovinách.

75 %. Videno 4.4.2025 zaznam CT ART z Brna roku 2023, 93 min bez prestavky.
Malomestske bizardni drama z Protektoratu Kunderovyma ocima. Novomanzele Jiri / J. Svojanovsky a Alena / Z. Cerna ziji v dome u rodicu Aleny (P. Kubes a T. Groszmannova), ve Vsetine. Do jejich bytu vstoupi Vera / P. Lorencova z hnuti odporu a informuje Jiriho, ze jejich zname zatklo gestapo a ona je na uteku na Slovensko. Pusobiva scena obyvaciho pokoje novomanzelu s domovnikem pod posteli a jidelny rodicu s mnoha tikajicimi nastennymi hodinami.

Líbila se mi především zajímavá scéna a její celkový dopad na celou hru. Příběh příjemně plynul.

Stojí za vidění už díky Borákově scéně. A pak taky samozřejmě kvůli výkonům Svojanovského, Groszmannové a výstupu Smečkové Bencové.

Pěkně to všecko odsýpalo.

Představení jsem navštívil hlavně ze zvědavosti;jaký je další Kunderův text a proč je hra nyní uváděná?Na své otázky jsem odpověď nedostal.Nevím, proč Kundera souhlasil s inscenací,když vydávání svých knih v Česku váží na lékárnických vahách.Sama hra je hodně schématická,černobílá,ukazuje,kdo se (za okupace) postavil na správnou a kdo na špatnou stranu.Snad v tom v době premiéry publikum vidělo určitou paralelu k aktuální situaci,hra se ale příliš nevymyká jiným dobově tendenčním textům.Režie je nevýrazná,ale standardní a nerušící,herecky je hra mírně nadprůměrná (pravděpodobně se už usadila).

Jednalo se o absurdní černou situační tragikomedii se stylizovanými výkony herců, kteří zobrazovali jednotlivé typy. Hlavní roli hrálo stále se měnící osvětlení, takže herci byli jen málokdy opravdu dobře vidět.

představení mě nudilo, reputaci si napravuje až ke konci vystoupení. Herečka hrající mladou slečnu se stylizuje spíše do role malé holčičky a zbytečně přehrává. Často se střídající obrazy na levé a pravé straně působí velmi rušivě, zvl. pokud se střídají po jedné větě. Dominantním obrazem je také mnohdy strana, kde se nic důležitého neodehrává (např. herečky prostírají stůl), ubírá ale té druhé (dramatické) scéně na prostoru.

Mladá část souboru naprosto nezvládla své party. Slečny obzvláště. Přehnaná stylizace je za mě zbytečná, zvláště u Kubese a Černé.
Jinak je zajímavé jakým způsobem se pan Kundera vypořádává se svým morálním selháním, při udání pana Dvořáčka. Škoda, že to v životě nebyl schopen přiznat a vysvětlit.

Představení jsem navštívil hlavně ze zvědavosti;jaký je další Kunderův text a proč je hra nyní uváděná?Na své otázky jsem odpověď nedostal.Nevím, proč Kundera souhlasil s inscenací,když vydávání svých knih v Česku váží na lékárnických vahách.Sama hra je hodně schématická,černobílá,ukazuje,kdo se (za okupace) postavil na správnou a kdo na špatnou stranu.Snad v tom v době premiéry publikum vidělo určitou paralelu k aktuální situaci,hra se ale příliš nevymyká jiným dobově tendenčním textům.Režie je nevýrazná,ale standardní a nerušící,herecky je hra mírně nadprůměrná (pravděpodobně se už usadila).

Shlédnuto na ČT Art. Zajímavá hra z období druhé světové války. Moje první setkání s dílem poněkud kontroverzního spisovatele Milana Kundery na divadle. Po zjištění, že jde o absurdní komedii, jsem pochopila jisté přehrávání herců, jejich teatrální stylizace je záměrem hry. Podařená scéna napomáhá v zobrazení probíhajícího děje v obou rovinách.

75 %. Videno 4.4.2025 zaznam CT ART z Brna roku 2023, 93 min bez prestavky.
Malomestske bizardni drama z Protektoratu Kunderovyma ocima. Novomanzele Jiri / J. Svojanovsky a Alena / Z. Cerna ziji v dome u rodicu Aleny (P. Kubes a T. Groszmannova), ve Vsetine. Do jejich bytu vstoupi Vera / P. Lorencova z hnuti odporu a informuje Jiriho, ze jejich zname zatklo gestapo a ona je na uteku na Slovensko. Pusobiva scena obyvaciho pokoje novomanzelu s domovnikem pod posteli a jidelny rodicu s mnoha tikajicimi nastennymi hodinami.

Za mě se tohle zpracování příliš nepovedlo. Zaujal nás ale výkon Petry Lorenc, vedle ušišlané až primitivní postavy Nečasovy manželky působila důstojně a svou postavu dobře charakterizovala.

Jednalo se o absurdní černou situační tragikomedii se stylizovanými výkony herců, kteří zobrazovali jednotlivé typy. Hlavní roli hrálo stále se měnící osvětlení, takže herci byli jen málokdy opravdu dobře vidět.

představení mě nudilo, reputaci si napravuje až ke konci vystoupení. Herečka hrající mladou slečnu se stylizuje spíše do role malé holčičky a zbytečně přehrává. Často se střídající obrazy na levé a pravé straně působí velmi rušivě, zvl. pokud se střídají po jedné větě. Dominantním obrazem je také mnohdy strana, kde se nic důležitého neodehrává (např. herečky prostírají stůl), ubírá ale té druhé (dramatické) scéně na prostoru.

Stojí za vidění už díky Borákově scéně. A pak taky samozřejmě kvůli výkonům Svojanovského, Groszmannové a výstupu Smečkové Bencové.

Mladá část souboru naprosto nezvládla své party. Slečny obzvláště. Přehnaná stylizace je za mě zbytečná, zvláště u Kubese a Černé.
Jinak je zajímavé jakým způsobem se pan Kundera vypořádává se svým morálním selháním, při udání pana Dvořáčka. Škoda, že to v životě nebyl schopen přiznat a vysvětlit.

Pěkně to všecko odsýpalo.

Kundera má opravdu přesah.
Na pozadí obyčejného rodinného života se odehrává větší drama. Děj obou se proplétá a dobře tak vykresluje vnitřní rozpory, kterým musí hlavní hrdina čelit.
Zábavné, svižné, tíživé drama.

Líbila se mi především zajímavá scéna a její celkový dopad na celou hru. Příběh příjemně plynul.