Dům v jabloních

Příběh sází na napětí a postupné odhalování tajemství, v druhém plánu si ovšem člověk uvědomí, že poskytuje i zamyšlení nad tím, jak obtížné je poznat pravdu. Jak je u imerzivní inscenace zvykem, člověk nemůže být všude, takže si celkový obraz musí sám poskládat ze střípků, na které během večera narazí. Vzhledem k tomu, že se jednotlivé situace v drobných obměnách během představení třikrát zopakují, má divák záchytné body, takže nebude v příběhu tápat, ale zároveň mu mnoho zůstane skryto. Organizačně vše funguje bez zádrhelů a herci jsou ve svých rolích velmi přesvědčiví, osobně mě nejvíce zaujala J.Dudziaková. (více v článku na blogu)

Další vydařený a organizačně bravurně zvládnutý projekt imerzivního divadla. V prostorách Winternitzovy vily se podařilo vyvolat dojem, že jsme se stali součástí dobročinné vernisáže ve 30. letech minulého století, před kterou došlo k záhadnému zmizení vzácné sochy. Diváci si individuálně zvolí způsob, jakým budou samostatně odhalovat a rozplétat komplikované vztahy mezi sedmi postavami. Více v mém blogu Diváci jako hosté na vernisáži v luxusní vile.