Profil uživatele
LukasLansky
VolbyHodnocení
Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Iva Bryndová: 8 % (4)
Jan Pařízek: 8 % (6)
Anežka Kotoučová: 10 % (2)
Lukáš Dubský: 10 % (3)
Jiří Landa: 13 % (6)
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 12.6.2018)
(zadáno: 17.5.2018)
(zadáno: 17.5.2018)
(zadáno: 17.5.2018)
Pomezí - Pomezí
80 %
80 %
(zadáno: 17.5.2018)
Pozvání - Pomezí
60 %
60 %
(zadáno: 22.3.2018)
K naprostýmu minimalismu a autismu trochu scházela přehlednější struktura.
(zadáno: 22.3.2018)
Výborně užvaněné a otevřené. A inscenovaná přestávka!
(zadáno: 20.3.2018)
To, že půjde o ideově konzervativní představení, jde uhádnout už ze vzezření úvodní scény: dá se tak úspěšně tipovat, který ze "soků" na konci získá ženu, jaký druh humoru se bude provozovat a že možná dojde i ke konverzi na víru. Přesto, je to dobře napsané a dost zábavné.
(zadáno: 9.2.2018)
Jazyk je tu fakt výrazný: některé konstrukce skvěle otevírají nové možnosti vyjádření, některé jiné jsou měšťáckej samoúčel par excellence, lacinej způsob jak si ozvláštnit postupný umírání.
(zadáno: 9.2.2018)
Je velmi potřeba mít načtený aspoň Váchalův profil na Wikipedii, samo o sobě to nefunguje.
(zadáno: 8.2.2018)
Šlo se vydat dvěma směry: od literatury ke korporátu, nebo od korporátu k literatuře. Autoři zvolili první cestu, všechno je od začátku absurdně zvrácené a všechna dost explicitní přirovnání k managementu a žité zkušenosti diváctva tak vyznívají především jako vtip. Škoda!
(zadáno: 7.2.2018)
Hodně času se věnuje osobnosti Edith Piaf, která se přesto neprokresluje nijak do hloubky. Marlene Dietrichová prostor nedostane, okolní svět víceméně neexistuje. Představení je dlouhé, ale hrozně času sežerou písničky.
(zadáno: 7.2.2018)
Europeanu, smutnou přehlídku detailů minulého století, jakoby pro Na zábradlí napsali.
(zadáno: 7.2.2018)
Inscenace si celou dobu dává pozor, aby se vyhýbala patosu, banalitám a naivně respekťácké politické angažovanosti, ke které téma přirozeně tíhne. Tím, že se systematicky průběžně shazuje, tak otevírá prostor upřímnému konci.
(zadáno: 7.2.2018)
Pravdivě vyznívající příběh velké československé bromance. Tragické a dojemné.