Šumava láska

Viděno v rámci ...příští vlna/next wave. Viz blog.
Kam tak měla inscenace dojít? Nesla snad dokonce nějaké poselství? Nevím. Svoji kritiku mírním však především z pohledu, kdy předpokládám, že k nastudování muselo být žalostně málo času, neb vím, že všichni tvůrci, kteří se na Šumavě podíleli, umějí předvést daleko lepší výkony.

V teoretické rovině (viz odpovědi Vojtěcha Bárty ve zpravodaji NW) cítíme zdatnost a posedlost tématem, v praktické je to fiasko. Od zavádějící název přes nedůslednou dramaturgii až po režii, která nezná základy řemesla. Divák je ponechán v ustavičném tápání, není se čeho chytit. Téma (život a dílo šumavského umělce „s démony“ Josefa Váchala) by mohlo jistě být dostatečně nosné, kdyby scénář měl koncepčnější podobu a režie vedla Jakuba Folvarčného po cestě budování konkrétní nepřibližné postavy. Inscenace se po celou dobu zasekává v pokusech o abstraktní vyjadřování. Těžkopádnost nudila.