Profil uživatele

Eva123

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jiří Landa: 10 % (41)
Lukáš Dubský: 11 % (33)
Michal Novák: 11 % (24)
Iva Bryndová: 12 % (25)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 > >>

(zadáno: 5.10.2020)
Představení Antonius a Kleopatra bylo zřejmě nacvičováno od jara s přestávkami, což na něm bylo znát, více povedená byla druhá polovina. Hrálo se v moderním jazyce, některé role byly stylizované a některé vůbec ne. Kostýmy byly víceméně moderní (včetně jedněch děravých džínsů) a scéna s osvětlenými sloupy, byla též velmi moderní. - Z herců mě zaujal Josef Jurásek v roli Věštce.
(zadáno: 22.9.2020)
Inscenace Slaměného klobouku byla pěkná, ale jednotliví aktéři nebyli ještě secvičení dohromady (viděla jsem předpremiéru 28. srpna). - Nejvíce se mi líbil Tomáš David v roli Leonidase Fadinarda.
(zadáno: 31.8.2020)
Muzikál Grandhotel byl velmi pěkný, s velmi pěknou hudbou (viděla jsem reprízu, či předpremiéru 29. 8.). - Řekla bych, že přímo životní výkon tu podal Kristian Pekar v roli barona von Gaigerna. Lucie Bergerová byla velmi dobrá stárnoucí balerína Grushinskaya. Postava její společnice Raffaely mi nebyla zcela jasná, Diana Velčická ji hrála velmi dobře, ale já jsem postavě pořád nějak nevěřila (jestli to nakonec nebude nějak naopak [což bych přičítala scénáři, ne inscenování]).
(zadáno: 9.3.2020)
Pro nic za nic je malebná, ale popisná inscenace s malebnými kulisami, uměleckým prologem a hodně namaskovaným hostinským, s čímž si jeho představitel Milan Němec dobře poradil.
(zadáno: 2.3.2020)
Bylo to zajímavé, ale v programu ke hře jsem se nedočetla, kde všude se už Dobové tance dávaly. Myslela jsem, že je dávali v 80. letech v Brně u Mrštíků, ale vypadá to, že ne (asi se o tom jenom hodně psalo a mluvilo?). - Inscenátoři v programu píšou, že Dobové tance nejsou ani dnes zastaralé, protože jsou stále platné. To možná ano, ale hra sama je poplatná době, v 80. letech se dávalo více satirických her (a nejen českých). I když jsou v ní i souvislosti směrem ke starší české klasice.
(zadáno: 20.1.2020)
Hra byla ironičtější, ale i srozumitelnější, než Brechtova Třígrošová opera, ale nebyla tak barvitá a chyběly tu Weilovy písně. Z herců se mi nejvíce líbil Petr Štěpán coby Macheath. Nepochopila jsem šaškování před oponou (že by pouhá přestavba?) a roli Opilce (v tomto případě Stanislav Slovák), jestli tam měl mít nějaký význam a jaký? - Teď bych se zase jednou ráda podívala na Brechtovu Třígrošovou operu.
(zadáno: 6.1.2020)
Druhá polovina představení byla lepší než první. Z herců mě nejvíce zaujala Zuzana Skálová v roli Rosie, protože jsem dospěla k názoru, že to nemůže být nikdo jiný než Zuzana Krupicová, kterou jsem neviděla přes třicet let - z jejího návratu mám opravdu radost a doufám, že ji uvidím i v dalších inscenacích.
(zadáno: 2.1.2020)
Nemám nic proti fraškám, ale Mirandolína byla inscenována tak, že nápadníci se schválně co nejvíce pitvořili (bylo to už v maskách) a to nemám ráda. Mirandolína měla jednak hrát a jednak to zvenčí komentovat, což dělala, ale chtělo by to nápadnější předěly, protože když přecházela plynule z jedné polohy do druhé, člověk nejprve nechápal, že už to není role ale její komentář. - Dvě "herečky" se sice také pitvořily, ale Hana Tomáš Briešťanská udělala z malé role maximum.
(zadáno: 16.12.2019)
Brněnská Lucerna 1974-1982 mě ovlivnila na celý život, takže nemusím být v pohledu na následující Lucerny zcela objektivní, toto ale byla nedostudovaná fraška. Nejvíce mi vadily kostýmy a maskování některých postav - Mlynář v pumpkách, vrchnostenští úředníci nabílení a s čímsi polepenými nosy, někdy i s červenými ústy přes koutky do široka namalovanými, Braha s mohutně načerveněným nosem, vycpaná Klásková, načerněný Sejtko, úplně dodělaní rychtáři, ...; též jsem nepochopila obsazení vodníků - Michal byl starší než Ivan. Také vizuální efekty nebyly správně doladěné (mlha, světlo, ...)
(zadáno: 6.11.2019)
V roce 1980 se mi jamácký Poprask na laguně strašně líbil, tak jsem byla zvědavá, jaký bude tento, ale tak pěkný jako v roce 1980 nebyl. Mladí herci hráli stylizovaně a v nadsázce, což mi připadalo zbytečné, ale prokázali značný mimický a pohybový talent. Nejvíce mě zaujal Johnny Horák v roli patrona Fortunata a Eliška Brumovská v roli jeho šestnáctileté švagrové Checcy.
(zadáno: 5.6.2019)
Inscenace byla zajímavá, ale bylo by potřeba ji zkrátit (a to ne konec, který pak neodpovídal obsahu, uveřejněnému v programu k inscenaci anebo byl příliš symbolický a nepochopila jsem jej), ale bylo by nutno proškrtat první tři dějství před přestávkou, protože myšlenky tam byly, ale bylo to všechno jakoby stále dokola, takže to člověk přestával vnímat (textu bylo tolik, že pro herce bylo nejdůležitější, aby se jej celý naučili, což byla škoda). - Z herců mě nejvíce zaujali Vladimír Krátký coby otec Krause a Isabela Smečková Bencová coby jeho dcera Martha.
(zadáno: 3.6.2019)
Inscenace byla zajímavá, líbila se mi Gabriela Štefanová v roli Věry Čáslavské (právě jsem si uvědomila, že je podobně stará, jako byl Josef Karlík, když se v roli Puka houpal v Janáčkově divadle na laně z jednoho portálu do druhého). Ale přestože herci jsou šikovní, v inscenaci o životě vrcholové sportovkyně by bylo třeba zvolit nějaký jiný temporytmus (popř. dotáčky). Inscenace byla zajímavě napsaná (japonské motivy i v závěru hry), ale připadalo mi to nedotažené, hříčky s portréty pomíjivých politiků a věčného Karla Gotta nestačily, chyběla mi nějaká větší fotografie Věry Čáslavské.
(zadáno: 13.5.2019)
Jiří Mahen pojal Jánošíka zřejmě jako sociální drama. Pro mě je těžké hodnotit Mahenova Jánošíka, když ve mně už 45 let pevně vězí Jánošík Ernesta Brylla a Katarzyny Gärtnerové. Pokud jde o tuto inscenaci, nejsou mi jasné zdroje její hudby (nakolik Nikose Engonidise ovlivnila, či neovlivnila hudba Katarzyny Gärtnerové, která vznikla 60 let po Mahenově Jánošíkovi). Moderní kostýmy mi nevadily, pistole ano.
(zadáno: 29.4.2019)
Inscenace o Rudolfu Těsnohlídkovi byla dobře napsaná i dobře zahraná. Dokonce se v ní i zpívalo. Výprava byla místy trochu zjednodušená (vousy na gumičce, na čem bylo hajného černé obočí jsem nepostřehla), ale nevadilo to. - Z herců mě nejvíce zaujali Dušan Hřebíček coby Rudolf Těsnohlídek a Elena Trčková coby zpívající Liška Bystrouška.
(zadáno: 15.4.2019)
V divadelní adaptaci románu Hledání ztraceného času bylo zdůrazněno, že čas plyne, ale lidé zůstávají stále stejní; zdůrazněna byla vzájemná přitažlivost žen (mužů) mezi sebou, i to že se tomu titíž u jiných snobsky vysmívají. Inscenace byla nějak neobvykle nasvícená, takže hercům nebylo pořádně vidět do obličeje.
(zadáno: 4.3.2019)
Režisér Petr Gazdík zdůraznil ve 3 a čtvrt-hodinové inscenaci filozofování o smyslu života a sám zde velmi dobře ztvárnil autorovo alter ego, Konstantina Levina.
(zadáno: 25.2.2019)
Muzikál "Poslední loď" mi hodně připomínal operetu, kterou teď v Brně, bohužel, nedávají. Inscenace se mi líbila, měla pěkně udělanou scénu a z herců mě nejvíce zaujali Stanislav Slovák, Viktória Matušovová a Zdeněk Junák.
(zadáno: 5.11.2018)
Muzikál Big mě neoslovil. První polovina mi připadala taková "umělá",
nevyhovovala mi "rázová" hudba (nevím jak se jí správně říká), přestože nemám hudební sluch a taky mi dost vadily šedivé kostýmy úředníků za stoly (i když to tam asi bylo kvůli kontrastu). Před přestávkou jsem si nějak zvykla, asi díky dobře hrajícím hercům, z nichž mě nejvíce zaujali Jonáš Florián, Viktória Matušovová a Zdeněk Junák.
(zadáno: 31.10.2018)
Představení Zítra to spustíme bylo velice povedené, herci byli šikovní (včetně studentů prvních ročníků) a byť to bylo vedeno jako činohra, studenti zpívali hodně písní, od Hašlera (Kampak na nás, Bolševíci!), přes Wericha až po Suchého (ani jsem netušila že píseň o Salvadoru Dalim, který posvačil na bříšku plavovlasé dívky je tak dlouhá).
(zadáno: 26.10.2018)
Inscenace byla hodně složitá a asi bylo dobře, že byla poměrně dlouhá, protože mi dlouho trvalo, než jsem pochopila o co jde. V programu tvrdili, že "Děti ráje" byli diváci sedící na bidýlku, ale o nich to zjevně nebylo. Druhá polovina mně už byla pochopitelnější. Z herců mě zaujali Eva Novotná a Martin Siničák.
(zadáno: 25.6.2018)
Bylo to pěkné představení (a byl to opak představení v Janáčkově divadle 1973, které mi tenkrát jako "začínajícímu divákovi" připadalo strašně komplikované), na scéně bylo většinou málo herců, kteří za chvíli odešli a po nich přišli další na jinou scénu, takže děj byl maximálně srozumitelný. Kostýmy byly hodně "různorodé". Z herců mě nejvíce zaujal Jiří Hejcman v roli Benedika.
(zadáno: 18.6.2018)
Marie Stuartovna je pěkná inscenace s dobrými hereckými výkony, nejvíce mě zaujal Tomáš David v roli Mortimera. - V programu k inscenaci jsem se nedočetla nic o historickém pozadí hry, ani o jejích brněnských inscenacích.
(zadáno: 7.5.2018)
Montypythons Spamalot nebyl ani tak muzikál, jako spíš revue, ke které by toho diváci museli mít strašně moc nastudovaného dopředu, aby pochopili co a proč inscenace obsahuje. Představení mělo velmi nákladnou (a místy vtipnou) výpravu, tanečníci byli oblečení na každé číslo jinak, v jednom čísle měli detvanský kroj s holými břichy (a v pozadí se objevil slovenský znak) a člověk nevěděl proč (jistěže v MDB hraje hodně Slováků, ale v repríze kterou jsem viděla hrál jen jeden hodně naturalizovaný Slovák), možná protože inscenaci režíroval Stanislav Slovák?
(zadáno: 19.2.2018)
Byla jsem na "Strach jíst duši" zvědavá, ale představení moderní pohádky, či kabaretu mě zklamalo. Byl to nesourodý pel-mel z německých reálií 70. let a českých reálií současnosti i doby minulé. Inscenátoři přece museli počítat s tím, že každý divák bude znát (neznat) něco jiného (já třeba neznám Disneyho Sněhurku). Kdo zná východoněmeckého Večerníčka (Sandmännchen), nemohl si ho v žádném případě ztotožnit s postavou hranou Petrem Bláhou, mně připomínal spíš irského skřítka Ogga z Divotvorného hrnce a byla jsem zvědavá jak se zmenší, když rozházel tolik zlatých konfet, ale nezmenšil se, ...
(zadáno: 14.2.2018)
Muzikál, či hudební komedie Tajný deník Adriana Molea se mi moc líbil. Na diváky z něj přímo vyzařovala příjemná atmosféra, hudba byla také příjemná a mladí herci hráli velice dobře. Nejvíce se mi líbil Libor Matouš coby Adrian Mole.

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 > >>