Národní divadlo Brno [Mahenovo divadlo]

Dobové tance

Premiéra: 28.2.2020. Dramaturgie: Tomáš Vůjtek, Jaroslav Jurečka. Scéna: Milan David. Kostýmy: Marta Roszkopfová. Hudba: Ondřej Švandrlík. Režie: Ivan Krejčí.


Hořká hra, kterou Karel Steigerwald na počátku 80. let na hraně zákazu napsal pro ústecké Činoherní studio a režiséra Ivana Rajmonta. Při zpětném pohledu není jen alegorií na dobu normalizace (jejíž ovzduší jako by se žel vracelo), ale nadčasovým svědectvím o Češích jako takových. Vlastně ironický pandán k Jiráskově „Lucerně“. Lípy se nevzdáme! Ale co o ní víme? Co pro nás představuje? O české národní povaze bude se hrát ve vídeňské architektuře, kde místn vyleká příjezd muže, který má ve městě prošetřit nedávné nepokoje v souvislosti s revolučním rokem 1848. Češi jsou odhodláni Vídni nepodlehnout a ubránit svůj vítězný prapor (který ovšem skrývají ve sklepě)...
Národní divadlo Brno
Hodnocení inscenace
Redakce
-
Uživatelé
70 %
7041000
Chci vidět - přidat do seznamu
Volby

Hodnocení (4)

HODNOCENÍ UŽIVATELŮ:
Vladimír Rogalewicz 90 %
(zadáno: 9.3.2020, počet hodnocení: 526)
přínosný / zajímavý komentář
Chytře napsaná,trochu cimrmanovská hra o české připosranosti.Mohu být ovlivněn vzpomínkami na 80.léta,kdy jsme byli zvyklí v divadle hledat skryté významy.Teď se většinové publikum chce v první řadě pobavit a je otázka,zda ještě ví něco o událostech 1848;tomu odpovídalo dnešní studené přijetí.Tato nadprůměrná inscenace asi jen nenašla správné cílové publikum (také její umístění do pozlaceného Mahenova divadla není možná ideální).Výborně sehraní vyrovnaní představitelé všech rolí předvedli herecký koncert s inteligentním textem,který byl aktuální v době normalizace a zdá se být aktuální i dnes.
Čiko 60 %
(zadáno: 8.3.2020, počet hodnocení: 699)
přínosný / zajímavý komentář
55% Opravdu zvláštní inscenace, která má určitě své místo na slunci, ale bude asi vždy bojovat s návštěvností ve velkých divadelních domech. Je tam vidět paralela s Revizorem a nemohu se zbavit pocitu, že je v tom i poetika Topolova Konce masopustu. Režisér Ivan Krejčí si herce pro tuto inscenaci evidentně získal. Obzvlášť smekám před Janem Grygarem. Druhá polovina, a zejména její závěr, je záživnější než ta první.
Eva123 60 %
(zadáno: 2.3.2020, počet hodnocení: 131)
přínosný / zajímavý komentář
Bylo to zajímavé, ale v programu ke hře jsem se nedočetla, kde všude se už Dobové tance dávaly. Myslela jsem, že je dávali v 80. letech v Brně u Mrštíků, ale vypadá to, že ne (asi se o tom jenom hodně psalo a mluvilo?). - Inscenátoři v programu píšou, že Dobové tance nejsou ani dnes zastaralé, protože jsou stále platné. To možná ano, ale hra sama je poplatná době, v 80. letech se dávalo více satirických her (a nejen českých). I když jsou v ní i souvislosti směrem ke starší české klasice.
Michal Švanda 70 %
(zadáno: 15.3.2020, počet hodnocení: 1)
přínosný / zajímavý komentář
Při sledování hry pomáhá uvědomovat si, pro jaké publikum a kdy byla napsána. Hra počítá se srozuměním s divákem, který si bude za poměry starého Rakouska dosazovat poměry normalizační. Také silně ironický pohled, kterým se díváme na všechny postavy, vlastně sledujeme karikatury, byl v době vzniku hry, uprostřed normalizace, něčím velmi osvěživým. Taková bezprostřední katarze už nám dnes není dostupná. Naštěstí. Hra je pozoruhodná, i když s ní současný divák jistě hledá kontakt hůř než v době jejího vzniku. Tempo nabere až v druhém dějství. Hlavně zaujme výkon Jana Grygara v roli Starosty.

Komentáře uživatelů nevyjadřují stanovisko redakce. Názory jednotlivých redaktorů nemusejí vždy vyjadřovat stanovisko celé redakce.