Profil uživatele

Michal Švanda

Volby

Hodnocení

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 15.9.2021)
Situace jsou silně vyostřené. Chudá dívka má na vybranou mezi hladem a prostitucí. Chamtivý pan domácí je postrachem nemajetných nájemníků. Ač sám je mrzák, který nemůže ani sejít ze schodů, je pánem situace. Scéna je nachystána na bezvýchodné sociální drama. Hra ale dokáže vždy něčím překvapit. Není vše, jak se jeví na počátku. Autor si pohrává s identitou postav, s časovými rovinami, s nadsázkou, která nedovolí, aby převládnul patos. Nápaditá hra vyžaduje ve své jevištní podobě dynamický tvar, což se vcelku povedlo.
(zadáno: 5.9.2021)
Příběh rozvětvené vídeňské židovské rodiny a její osudy v první polovině 20. století jsou podány s velkým smyslem pro autentičnost. Množství postav si vyžádalo přítomnost snad celého činoherního souboru. Vznikla výjimečná inscenace, která pokryla proměny postavení a postojů Židů od optimistických očekávání v liberálních poměrech rakouského mocnářství přes růst nacionalismu a perzekuci třicátých let až po nutnost vyrovnat se se zkušeností holocaustu. Málokdy máme možnost vidět inscenaci, která tuto problematiku pojímá v takové šíři i časovém záběru.
(zadáno: 26.10.2020)
Herecký projev je velmi komorní. Sází na uměřená gesta. Zároveň se děj odehrává na prakticky prázdné scéně. Osekáním od všech vnějších efektů dosahuje inscenace působivého výsledku. Vlastně se stále zvažují a přehrávají různé možnosti osudů krétského krále Idomenea vracejícího se z trojské války. Přesto, že se rozehraná situace zpravidla zruší slovy ?Ale tak to nebylo!?, děj přitahuje naši pozornost. Hra si pohrává s proměnlivou skutečností, která se na oko formuje podle našich představ, strachů, snů. Nekonvenční, potěší nejen fajnšmekry ale i všechny otevřené diváky.
(zadáno: 24.9.2020)
Částečně sociální drama ale překvapivě s výletem do posmrtného života. Také je to příběh o lásce nesourodé dvojice z předměstí, která se navzájem přivede do neštěstí. Konec je otevřený. Ale dá se taky říct, že se tak trochu rozpačitě vytrácí bez jasného vyznění. Představitelé hlavních rolí Ivan Dejmal (Liliom), Petra Lorencová (jeho žena Julča) a Pavel Doucek (gauner Švihák) hrají své postavy přesvědčivě a s nasazením. Jejich výkony asi zůstanou v paměti nejvíc.
Živá hudba (vibrafon) je dobrý nápad, který nevtíravě podtrhuje děj.
(zadáno: 15.3.2020)
Při sledování hry pomáhá uvědomovat si, pro jaké publikum a kdy byla napsána. Hra počítá se srozuměním s divákem, který si bude za poměry starého Rakouska dosazovat poměry normalizační. Také silně ironický pohled, kterým se díváme na všechny postavy, vlastně sledujeme karikatury, byl v době vzniku hry, uprostřed normalizace, něčím velmi osvěživým. Taková bezprostřední katarze už nám dnes není dostupná. Naštěstí. Hra je pozoruhodná, i když s ní současný divák jistě hledá kontakt hůř než v době jejího vzniku. Tempo nabere až v druhém dějství. Hlavně zaujme výkon Jana Grygara v roli Starosty.