Národní divadlo Brno [Mahenovo divadlo]
<< Kdo se bojí Virginie Woolfové? | Lhář >>
Tom Stoppard
Leopoldstadt
Premiéra: 19.6.2021 | 2:55
Překlad: Pavel Dominik. Dramaturgie: Hana Hložková. Scéna: David Bazika. Kostýmy: Marie Jirásková. Hudba: Miloš Štědroň. Režie: Radovan Lipus.
Monika Maláčová (původně také Marie Durnová), Jana Štvrtecká, Hana Tomáš Briešťanská, Tereza Groszmannová, Isabela Smečková Bencová (původně Tereza Richtrová, Kateřina Liďáková), Zuzana Černá, Eliška Zbranková, Štěpánka Romová (původně Hana Drozdová), Petra Lorencová, Eva Janigová (původně také Monika Maláčová, alternovala také Isabela Smečková Bencová), Martina Náhlíková, Iveta Ráboňová, Petr Kubes, Michal Bumbálek, Tomáš David, Vojtěch Blahuta (alternoval také Tomáš Abraham), Ivan Dejmal, Petr Bláha, Roman Blumaier, Jakub Svojanovský, Martin Veselý, Martin Siničák, Viktor Kuzník, Pavel Čeněk Vaculík, Roman Nevěčný...
Hra britského dramatika židovského původu líčící osudy jedné rodiny mezi lety 1899 a 1955. Příběh Židů, příběh Vídně, příběh Evropy a především příběh silného rodinného pouta, tak silného, že jej přetrhaly teprve hrůzy holokaustu. V závěru roku 1899 ve Vídni všichni očekávají přelom století a jsou plni krásných očekávání. Židovská rodina Merzových z vyšší společnosti slaví Vánoce a očekávají krásnou budoucnost – antisemitismu ubývá, ruší se protižidovské zákony, myšlenka na osídlení Palestiny a získání domoviny je působivou vyhlídkou, svět je v pořádku. Osud rodiny se ale v první polovině 20. století nevyvíjel tak, jak to vypadalo na sklonku století devatenáctého...
Hodnocení inscenace
Redakce
70 %
Uživatelé
73 %
Hodnocení redakce
Lukáš Dubský 70 %
Lukáš Dubský 70 %
Chci vidět - přidat do seznamu
Termíny představení
Aktuálně pro tuto inscenaci neevidujeme žádný termín. |
Aktuálně pro tuto inscenaci neevidujeme žádný termín. |
Volby
Hodnocení (17)
HODNOCENÍ REDAKCE
Lukáš Dubský 70 %
20.12.2022 | 1039 hodnocení
+ souhlasím
65%. Poslední hra T.Stopparda má autobiografické rysy a je rozsáhlou jevištní freskou o životě jedné bohaté židovské rodiny z Vídně. Stoppard se zabývá kořeny antisemitismu i otázkou vytržení člověka z prostředí, v němž žil. Inscenace R.Lipuse střídá rozvláčnější pasáže se silnými momenty. To je myslím zakódováno už v samotném textu, který přináší značnou šíři vědění, ale místy se neubrání didaktičnosti. (více v článku na blogu)
HODNOCENÍ UŽIVATELŮ
RaB 80 %
1.4.2023 | 314 hodnocení
+ souhlasím
Strhující drama, během kterého jsem se já ani jedinou minutu (po celé téměř 3 hodiny) nenudil. Neskutečný závěr!
Výborná scéna, herecky přesné (jen tedy, jak je již zde napsáno, některým není rozumět - což je ale i vlivem velikosti jeviště). Nejvýraznější I. Dejmal v obou postavách.
Přesně taková představení by se měla uvádět v národních divadlech (ať již v Brně nebo Praze).
Výborná scéna, herecky přesné (jen tedy, jak je již zde napsáno, některým není rozumět - což je ale i vlivem velikosti jeviště). Nejvýraznější I. Dejmal v obou postavách.
Přesně taková představení by se měla uvádět v národních divadlech (ať již v Brně nebo Praze).
Muzikalovy.fanda 80 %
5.4.2022 | 29 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
Místy rozvláčné, místy zkratkovité, na závěr strhující. Ale jevištní řeč tu dostává hodně na zadek, mnozí by potřebovali port.
Kozel 60 %
18.3.2022 | 14 hodnocení
+ souhlasím
Mým hlavním zážitkem byl otlačený zadek....ten konec byl taaaaaaak straaassnee natazeeeenyyy...
Vladimír Rogalewicz 90 %
18.11.2021 | 753 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
Historie vídeňské židovské rodiny v průběhu 1.poloviny 20. století.Jak je u Stopparda obvyklé,jedná se o hru se složitou vnitřní strukturou odkazující vedle výletu do světa matematiky na řadu dobových vídeňských veličin (Mahlera, Herzla, Freuda, Klimta,...). Lipus hru inscenoval s velkým citem pro souvislosti,herce (v množství rolí účinkuje téměř celý soubor) vede poměrně tradičně,přitom ale k výraznému vyznění většiny scén.Pouze poslední scéna z roku 1955 by si zasloužila komornější provedení,ruší v ní i zvolené kostýmy.Za zmínku rozhodně stojí zajímavá "klimtovská" scéna.Inscenace NDB sluší!
Eva123 80 %
17.11.2021 | 152 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
Tom Stoppard vystihuje ve hře Leopoldstadt osudy středoevropských, resp. vídeňských Židů na konci 19. a ve 20. století, ale i kus rakouských dějin. Ve výborné režii Radovana Lipuse můžeme vidět velkou část souboru ND Brno. Hra by si zasloužila více diváků, než kolik jich chodí v současné době do divadla, takže doufám, že vydrží dlouho na repertoáru.
Janis 70 %
7.10.2021 | 275 hodnocení
+ souhlasím
(+1)
75%
Skvělé drama zlínského rodáka Toma Stopparda má velký potenciál (i pro většinové publikum) a doufám, že se stane tahákem repertoáru MD.
Bohužel musím reagovat na hodnocení od Ester_L (10%), které je podle mě trochu mimo a zbytečně poškozuje inscenaci a scénu, která si dala s volbou i zpracováním tohoto kusu zjevně slušnou práci.
Skvělé drama zlínského rodáka Toma Stopparda má velký potenciál (i pro většinové publikum) a doufám, že se stane tahákem repertoáru MD.
Bohužel musím reagovat na hodnocení od Ester_L (10%), které je podle mě trochu mimo a zbytečně poškozuje inscenaci a scénu, která si dala s volbou i zpracováním tohoto kusu zjevně slušnou práci.
Ester_L 10 %
13.9.2021 | 121 hodnocení
+ souhlasím
Téměř nepřečkatelná nuda a jako třešinka na dortu příšerná scénografie. Na to, že jde o Národní divadlo, dost velký krok mimo. Dávám 10 procent za herce, kteří se snažili, ale byla to dost marná snaha.
Michal Švanda 90 %
5.9.2021 | 14 hodnocení
+ souhlasím
(+2)
Příběh rozvětvené vídeňské židovské rodiny a její osudy v první polovině 20. století jsou podány s velkým smyslem pro autentičnost. Množství postav si vyžádalo přítomnost snad celého činoherního souboru. Vznikla výjimečná inscenace, která pokryla proměny postavení a postojů Židů od optimistických očekávání v liberálních poměrech rakouského mocnářství přes růst nacionalismu a perzekuci třicátých let až po nutnost vyrovnat se se zkušeností holocaustu. Málokdy máme možnost vidět inscenaci, která tuto problematiku pojímá v takové šíři i časovém záběru.
Komentáře uživatelů nevyjadřují stanovisko redakce. Názory jednotlivých redaktorů nemusejí vždy vyjadřovat stanovisko celé redakce.