Idomeneus

Moderně a nezvykle transformovaný příběh stojí zejména na společné recitaci herců, kteří musí diváka zaujmout buď touto skupinovou a těžko dramatizovatelnou deklamací, anebo v krátkých individuálních partech, na velmi malém prostoru. I přes složitější formu, která asi není úplně pro každého, považuji tuto inscenaci za jednu z nejlepších v NDB z poslední doby a zatím nejlepší Páclův zdejší kus. Trochu mi připomněl náročná divadelní hledání K. Polívkové v HaDi. Z herců mě zaujal P. Kubes a Hana T.B. Velmi přitažlivé bylo představení i po výtvarné stránce, a myslím, že ho chci vidět znova.

Herecký projev je velmi komorní. Sází na uměřená gesta. Zároveň se děj odehrává na prakticky prázdné scéně. Osekáním od všech vnějších efektů dosahuje inscenace působivého výsledku. Vlastně se stále zvažují a přehrávají různé možnosti osudů krétského krále Idomenea vracejícího se z trojské války. Přesto, že se rozehraná situace zpravidla zruší slovy ?Ale tak to nebylo!?, děj přitahuje naši pozornost. Hra si pohrává s proměnlivou skutečností, která se na oko formuje podle našich představ, strachů, snů. Nekonvenční, potěší nejen fajnšmekry ale i všechny otevřené diváky.

Herecký projev je velmi komorní. Sází na uměřená gesta. Zároveň se děj odehrává na prakticky prázdné scéně. Osekáním od všech vnějších efektů dosahuje inscenace působivého výsledku. Vlastně se stále zvažují a přehrávají různé možnosti osudů krétského krále Idomenea vracejícího se z trojské války. Přesto, že se rozehraná situace zpravidla zruší slovy ?Ale tak to nebylo!?, děj přitahuje naši pozornost. Hra si pohrává s proměnlivou skutečností, která se na oko formuje podle našich představ, strachů, snů. Nekonvenční, potěší nejen fajnšmekry ale i všechny otevřené diváky.

Moderně a nezvykle transformovaný příběh stojí zejména na společné recitaci herců, kteří musí diváka zaujmout buď touto skupinovou a těžko dramatizovatelnou deklamací, anebo v krátkých individuálních partech, na velmi malém prostoru. I přes složitější formu, která asi není úplně pro každého, považuji tuto inscenaci za jednu z nejlepších v NDB z poslední doby a zatím nejlepší Páclův zdejší kus. Trochu mi připomněl náročná divadelní hledání K. Polívkové v HaDi. Z herců mě zaujal P. Kubes a Hana T.B. Velmi přitažlivé bylo představení i po výtvarné stránce, a myslím, že ho chci vidět znova.

Moderně a nezvykle transformovaný příběh stojí zejména na společné recitaci herců, kteří musí diváka zaujmout buď touto skupinovou a těžko dramatizovatelnou deklamací, anebo v krátkých individuálních partech, na velmi malém prostoru. I přes složitější formu, která asi není úplně pro každého, považuji tuto inscenaci za jednu z nejlepších v NDB z poslední doby a zatím nejlepší Páclův zdejší kus. Trochu mi připomněl náročná divadelní hledání K. Polívkové v HaDi. Z herců mě zaujal P. Kubes a Hana T.B. Velmi přitažlivé bylo představení i po výtvarné stránce, a myslím, že ho chci vidět znova.

Herecký projev je velmi komorní. Sází na uměřená gesta. Zároveň se děj odehrává na prakticky prázdné scéně. Osekáním od všech vnějších efektů dosahuje inscenace působivého výsledku. Vlastně se stále zvažují a přehrávají různé možnosti osudů krétského krále Idomenea vracejícího se z trojské války. Přesto, že se rozehraná situace zpravidla zruší slovy ?Ale tak to nebylo!?, děj přitahuje naši pozornost. Hra si pohrává s proměnlivou skutečností, která se na oko formuje podle našich představ, strachů, snů. Nekonvenční, potěší nejen fajnšmekry ale i všechny otevřené diváky.