Cyrano de Bergerac vždy patřil k mým oblíbeným postavám. Nasazení tohoto divadelního kusu v mosteckém divadle jsem přivítala proto s povděkem. Již jsem několik různých uvedení této nestárnoucí klasiky v divadlech viděla a mohu tedy porovnávat. Co se opravdu povedlo, je herecké obsazení stěžejních rolí. Jan Beneš v titulní roli exceluje, klobouk dolů před jeho výkonem. Jenom to množství textu, který má herec ve hře k zapamatování, je hodno obdivu. Eliška Matzkeová přirozeně a uvěřitelně ztvárnila romantickou Roxanu, Lukáš Kofroň coby pohledný,  avšak prostoduchý Kristián byl výborný. Zaujal rovněž Ján Burda jako hrabě de Guiche, typově naprosto přesný. Iritující pro mě byla postava přítele Cyrana - paštikáře Ragueneau v podání jiřího Krause. Přehrávaná komika pro obveselení diváka, která není ve všech inscenacích vhodná. Nejednou jsem si říkala, kdo je vlastně hlavním hrdinou ve hře ? Je to Cyrano či Ragueneau ? Postava společnice Roxany - Dueni (Petra Kasalová) podobně otravná ve scéně, kdy hovoří Roxana s Kristiánem. Proč musí Dueňa přihlížet rozhovoru a jíst u toho dlouhou bagetu ? 

Tím se dostávám k tomu, co mi na mosteckém zpracování Cyrana vadilo nejvíce. Krásný romantický příběh o nenaplněné lásce v režijním pojetí Filipa Nuckollse byl potlačen ve prospěch jednoduchého, místy až urážlivého humoru. Nejvíce to bylo patrné ve druhé polovině představení, ve scéně na bojišti. Na frontu přijede Roxana, aby vyjevila své city Kristiánovi. Chce mu sdělit, že jej miluje kvůli jeho duši ( na základě dopisů. které jí ovšem psal a odesílal Cyrano),  nikoliv kvůli jeho krásnému vzhledu. Kristián, když zjistí, že Roxana vlastně miluje Cyrana, se dobrovolně vydává v boji na smrt. Tuto zásadní skutečnost ovšem divák snadno přehlédne, protože jeho pozornost je na jevišti odváděna nejprve hlasitým zpěvem, později pískáním herců, kteří hrají kadety. Kristiánova smrt proběhne tak jako mimochodem, aniž by v divákovi zanechala jakokoliv stopu lítosti. Tahle scéna mi v jiných divadlech   utkvěla jako mimořádně emotivní. Tady to se mnou ani nepohnulo. Škoda. Jsem ráda, že alespoň závěrečná scéna umírání Cyrana nebyla podobně nevhodně rušena.

Kostýmy herců jsou mimořádně zdařilé. Práci kostýmní návrhářky Sylvy Zimuly Hanákové jsem měla již možnost shlédnout například v divadle na Vinohradech, takže spokojenost. Moderní scéna také podařená. Líbilo se mi i využití tří hudebníků na scéně. 

Představení jsem shlédla dvakrát, zásluhu na tom mají především vynikající herecké výkony. Avšak to zpracování...