Ondina

Spousta prázdných plků a frází, které mnohdy absolutně postrádaly smysl. Text by v tomto případě zasloužil proškrtat, aby dokázal aspoň trochu odpovědět na řadu filosofických otázek a témat, když režie přidělává další. Tohle pojetí jen umocnilo nesympatičnost charakterů ústředního dua. Uznávám, že závěr na mě i tak docela zafungoval, ale to je strašně málo, když se celou dobu modlíte, aby k němu už došlo. Až na vyjímky nevzhledné kostýmy a scéna pak byly to nejmenší zlo. McIntosh skvěle vybraná do titulní role (přál bych jí podobnou v mnohem lepší režii), překvapivě výborná Krejčíková, v menších úlohách zaujali Benedikt, Petráš a Vejvodová.

Čekala jsem od představení více. Nějak mi to celkově nesedlo.

Inscenace bohužel vůbec neodpovídá oficiálnímu popisu hry na stránkách divadla. Očekávání bylo velké a zklamání ještě větší. Rodinné představení to asi nebude, pochybuji, že by se děti (byť od 12 let) v textu orientovaly a že by vydržely 2,5 hodiny. Divadlo si je asi toho vědomo, protože se hraje většinou večer. Tipuji, že toto představení na repertoáru dlouho nebude.

Připadal jsem si jako dítě v osmdesátých letech koukající se s rodiči v neděli po poledni na nějakou studiovou, orientální pohádku, která mě vůbec nebavila, a moc jsem netušil o čem je.
V textu Ondiny je určitě mnoho zajímavého textu s přesahem, ale tvůrcům se ho vzkřísit na jevišti nepodařilo ani náznakem.
Nicméně musím uznat, že i přes značnou délku, se téměř všechny děti v sále nenudily, a asi si nějaký vjem odnesly.

První polovina zbytečně zdlouhavá a natahovaná kabaretními výstupy na zámku. Zaujali mě Zuzana Vejvodová a Ondřej Kraus.

Pane Deáku, prosím Vás za všechny příčetné diváky, vykašlete se už na režírování a šéfování, odejděte do důchodu a nechte ty Vinohrady konečně nadechnout. A pana Krafku, který z 5 replik dokáže dát dohromady bez nápovědy max. 2, vezměte s sebou.
Za pozornost stojí Šťastný, Vejvodová a Krejčíková.
Slečna McIntosh by měla něco dělat s těmi sykavkami.

Po rozpačitých recenzích jsem nečekala moc, ale přišlo milé překvapení! Zábavná inscenace, krásné moderní kostýmy a především perfektní McIntosh. Neumím si představit jinou herečku, která by nadpozemskou, éterickou rusalku zvládla s takovou lehkostí.

(Viděno na veřejné generálce)
Musím přiznat, že ač jsem se na toto představení těšil, jsem z něj rozpačitý. Scéna je fajn, hudba taktéž, herecky mě nejvíc zaujali Ondřej Kraus, Aleš Petráš a Aneta Krejčíková. S postavou Ondiny jsem se bohužel absolutně nepotkal a nevím, jestli je to vina postavy jako takové nebo hereckého ztvárnění. A s čím jsem se také nepotkal je poměrně dost "nemravného" podtónu, roztříštěnosti - jak kdyby tvůrci nevěděli, na koho víc cílit. A ta délka. Zkrácení by hře prospělo. Pokud je Ondina zamýšlená jako rodinné představení, tedy vhodná i pro děti, myslím si, že 150 min je příliš.

Spousta prázdných plků a frází, které mnohdy absolutně postrádaly smysl. Text by v tomto případě zasloužil proškrtat, aby dokázal aspoň trochu odpovědět na řadu filosofických otázek a témat, když režie přidělává další. Tohle pojetí jen umocnilo nesympatičnost charakterů ústředního dua. Uznávám, že závěr na mě i tak docela zafungoval, ale to je strašně málo, když se celou dobu modlíte, aby k němu už došlo. Až na vyjímky nevzhledné kostýmy a scéna pak byly to nejmenší zlo. McIntosh skvěle vybraná do titulní role (přál bych jí podobnou v mnohem lepší režii), překvapivě výborná Krejčíková, v menších úlohách zaujali Benedikt, Petráš a Vejvodová.

Čekala jsem od představení více. Nějak mi to celkově nesedlo.

Inscenace bohužel vůbec neodpovídá oficiálnímu popisu hry na stránkách divadla. Očekávání bylo velké a zklamání ještě větší. Rodinné představení to asi nebude, pochybuji, že by se děti (byť od 12 let) v textu orientovaly a že by vydržely 2,5 hodiny. Divadlo si je asi toho vědomo, protože se hraje většinou večer. Tipuji, že toto představení na repertoáru dlouho nebude.

Připadal jsem si jako dítě v osmdesátých letech koukající se s rodiči v neděli po poledni na nějakou studiovou, orientální pohádku, která mě vůbec nebavila, a moc jsem netušil o čem je.
V textu Ondiny je určitě mnoho zajímavého textu s přesahem, ale tvůrcům se ho vzkřísit na jevišti nepodařilo ani náznakem.
Nicméně musím uznat, že i přes značnou délku, se téměř všechny děti v sále nenudily, a asi si nějaký vjem odnesly.

První polovina zbytečně zdlouhavá a natahovaná kabaretními výstupy na zámku. Zaujali mě Zuzana Vejvodová a Ondřej Kraus.

Pane Deáku, prosím Vás za všechny příčetné diváky, vykašlete se už na režírování a šéfování, odejděte do důchodu a nechte ty Vinohrady konečně nadechnout. A pana Krafku, který z 5 replik dokáže dát dohromady bez nápovědy max. 2, vezměte s sebou.
Za pozornost stojí Šťastný, Vejvodová a Krejčíková.
Slečna McIntosh by měla něco dělat s těmi sykavkami.

Po rozpačitých recenzích jsem nečekala moc, ale přišlo milé překvapení! Zábavná inscenace, krásné moderní kostýmy a především perfektní McIntosh. Neumím si představit jinou herečku, která by nadpozemskou, éterickou rusalku zvládla s takovou lehkostí.

(Viděno na veřejné generálce)
Musím přiznat, že ač jsem se na toto představení těšil, jsem z něj rozpačitý. Scéna je fajn, hudba taktéž, herecky mě nejvíc zaujali Ondřej Kraus, Aleš Petráš a Aneta Krejčíková. S postavou Ondiny jsem se bohužel absolutně nepotkal a nevím, jestli je to vina postavy jako takové nebo hereckého ztvárnění. A s čím jsem se také nepotkal je poměrně dost "nemravného" podtónu, roztříštěnosti - jak kdyby tvůrci nevěděli, na koho víc cílit. A ta délka. Zkrácení by hře prospělo. Pokud je Ondina zamýšlená jako rodinné představení, tedy vhodná i pro děti, myslím si, že 150 min je příliš.

Čekala jsem od představení více. Nějak mi to celkově nesedlo.

Pane Deáku, prosím Vás za všechny příčetné diváky, vykašlete se už na režírování a šéfování, odejděte do důchodu a nechte ty Vinohrady konečně nadechnout. A pana Krafku, který z 5 replik dokáže dát dohromady bez nápovědy max. 2, vezměte s sebou.
Za pozornost stojí Šťastný, Vejvodová a Krejčíková.
Slečna McIntosh by měla něco dělat s těmi sykavkami.

Připadal jsem si jako dítě v osmdesátých letech koukající se s rodiči v neděli po poledni na nějakou studiovou, orientální pohádku, která mě vůbec nebavila, a moc jsem netušil o čem je.
V textu Ondiny je určitě mnoho zajímavého textu s přesahem, ale tvůrcům se ho vzkřísit na jevišti nepodařilo ani náznakem.
Nicméně musím uznat, že i přes značnou délku, se téměř všechny děti v sále nenudily, a asi si nějaký vjem odnesly.

Spousta prázdných plků a frází, které mnohdy absolutně postrádaly smysl. Text by v tomto případě zasloužil proškrtat, aby dokázal aspoň trochu odpovědět na řadu filosofických otázek a témat, když režie přidělává další. Tohle pojetí jen umocnilo nesympatičnost charakterů ústředního dua. Uznávám, že závěr na mě i tak docela zafungoval, ale to je strašně málo, když se celou dobu modlíte, aby k němu už došlo. Až na vyjímky nevzhledné kostýmy a scéna pak byly to nejmenší zlo. McIntosh skvěle vybraná do titulní role (přál bych jí podobnou v mnohem lepší režii), překvapivě výborná Krejčíková, v menších úlohách zaujali Benedikt, Petráš a Vejvodová.

Inscenace bohužel vůbec neodpovídá oficiálnímu popisu hry na stránkách divadla. Očekávání bylo velké a zklamání ještě větší. Rodinné představení to asi nebude, pochybuji, že by se děti (byť od 12 let) v textu orientovaly a že by vydržely 2,5 hodiny. Divadlo si je asi toho vědomo, protože se hraje většinou večer. Tipuji, že toto představení na repertoáru dlouho nebude.

První polovina zbytečně zdlouhavá a natahovaná kabaretními výstupy na zámku. Zaujali mě Zuzana Vejvodová a Ondřej Kraus.

Po rozpačitých recenzích jsem nečekala moc, ale přišlo milé překvapení! Zábavná inscenace, krásné moderní kostýmy a především perfektní McIntosh. Neumím si představit jinou herečku, která by nadpozemskou, éterickou rusalku zvládla s takovou lehkostí.

(Viděno na veřejné generálce)
Musím přiznat, že ač jsem se na toto představení těšil, jsem z něj rozpačitý. Scéna je fajn, hudba taktéž, herecky mě nejvíc zaujali Ondřej Kraus, Aleš Petráš a Aneta Krejčíková. S postavou Ondiny jsem se bohužel absolutně nepotkal a nevím, jestli je to vina postavy jako takové nebo hereckého ztvárnění. A s čím jsem se také nepotkal je poměrně dost "nemravného" podtónu, roztříštěnosti - jak kdyby tvůrci nevěděli, na koho víc cílit. A ta délka. Zkrácení by hře prospělo. Pokud je Ondina zamýšlená jako rodinné představení, tedy vhodná i pro děti, myslím si, že 150 min je příliš.