HMLT

Je to romantická komedie, takže se zasmějete, a navíc má solidní úroveň, tzn. není to úplně blbé. Musím pochválit hudební složku, ta je opravdu skvělá. Písně jsou chytlavé a zní vám v hlavě ještě dlouho po představení. Přestože byly všechny herecké výkony na vysoké úrovni, nejvíce mě oslovila Martina Czyžová svou šikovností a precizností. Na současném repertoáru KD najdeme i pár lepších her, na druhou stranu tam najdeme i o dost horší hry, tudíž Lásku na první pohřeb doporučuji.

Inscenace má sice obecně velmi vysoká hodnocení, mě osobně ale moc nezasáhla. Pozitivem je určitě protkání hry rapem a nápaditá scéna. Výkon Jiřího Zapletala v hlavní roli je v pohodě a oceňuji množství textu, které se musel naučit, nicméně na Cenu Thálie, jak zde někdo psal, to podle mého názoru není. Více mě bavily spíše menší role. Naopak do obsazení mi vůbec nesedla představitelka Roxany, která působila spíše hrubě a afektovaně, než něžně či laskavě. Hra jako taková sice má světlé chvilky, ale bohužel dost i těch cringe (mangová tartaletka apod.). Zkrátka Klicperovo divadlo má na svém repertoáru lepší hry, než je Cyrano.

Je vidět, že nad celou koncepcí někdo opravdu přemýšlel, je to totiž uděláno chytře. Scéna, hudba a kostýmy (!!!) jsou naprosto úchvatné, velmi moderní a za toto vše dávám bez váhání 100 %. Nadchla mě také proměna scény po přestávce a originální hraní u zdi, s čímž jsem se v divadle ještě nesetkala a působilo to naprosto skvěle. Kvituji inovativní přístupy.

Co se týče herců, v obsazení mě nejvíce zaujal výkon Martiny Novákové. Bohužel hlavní představitelka mě ve své roli nepřesvědčila a její výkon byl o něco slabší, než by si takto významná hra zasloužila. I přes tuto výhradu ale inscenace díky svému tématu a výše zmíněným pozitivům stojí za vidění.

95 %
Za mě jednoznačně nejlepší česká inscenace roku! Kdo však čeká hru čistě o fotbale, bude nejspíše překvapen. Bezruči hrají především o sobě, což ale kvituji a přesně takhle si představuji špičkové moderní divadlo. Úžasné bylo napodobení fanoušků v podání Kateřiny Krejčí i rozbor fotbalových chorálů. Nejsilnějším momentem celého večera však pro mě byl osobitý výstup M. Chalányho, jehož příběh mě velmi zasáhl a za tento výkon by si jistě zasloužil nominaci na Cenu Thálie. Pět procent strhávám za scénu se sprchami, která se tam podle mě moc nehodila a v kontextu působila spíše trapně. Věřím, že jako společnost jsme již dál. Jinak ale smekám, úžasný zážitek!

85 %
Velké nadšení. Celá hra je nepodbízivá, má skvělou atmosféru i tempo. Je vidět, že ústřední tandem Říha + Brett na sebe výborně slyší a funguje jim to spolu na jedničku s hvězdičkou. Zcela výjimečný a nadprůměrný výkon předvádí právě Ondřej Brett, který Lennieho hraje s vysokou citlivostí, čistotou a bez zbytečného přehrávání, což by si jistě zasloužilo minimálně nominaci na Cenu Thálie. Je to nepochybně kvalitní a potřebná posila souboru. Závěr příběhu je velmi silný a na konci mi ukápla i slza. Představení tedy vřele doporučuji.

Velmi laciné na tuto progresivní scénu.

Dánská dívka z Fidlovačky je určitě jedno z těch lepších komerčních představení. Uslyšíte skvělý zpěv J. Korna a uvidíte vyrovnané herecké výkony, přičemž nejvíce zaujme ten Daniely Šiškové. Jistě by se dalo v představení škrtat, ale ten konec? Brečím ještě skoro teď. Minus za prostor, který zrovna nedýchá divadlem, nicméně i tak za představení děkuji a doporučuji jej, každopádně se domnívám, že ti, kteří by na představení měli přijít, aby pochopili, nepřijdou.

Šílené, to vůbec nemá cenu vidět.

65 %. Pravidla Nirvány zaujmou především skvělou hudbou, skvělým zpěvem (!) a některými hereckými výkony, přičemž vyzdvihuji J. Mansfelda a B. Křupkovou, kteří na jevišti působili přesvědčivě. Naopak mě nepřesvědčili M. Anděl a J. Tvrdík z ústřední trojice. Po několika hudebních pasážích hra začne nudit a postupně ztrácí tempo. Spolu s nepohodlnými sedačkami to divákům bohužel nevytvoří katarzní zážitek. Představení by prospělo seškrtání, případně vytvoření pauzy. Celkový dojem navíc srážejí povětšinou nelichotivé kostýmy. Nicméně nejhorší inscenace Švandova divadla to určitě není.

Kabaret je aktuální ke stavu HK, což společně s interakcí herců/hereček s publikem považuji za velké plus. Hodnocení bohužel sráží nevyrovnanost jednotlivých hereckých výstupů - někteří mají krátký prostor, zatímco jiní vystupují opakovaně. Nejvíce zaujal výstup M. Czyžové, naopak nejméně ten o Kuklenách či zvířátkách. Nutno podotknout, že diváci nepolíbení Salonem republiky se v představení pravděpodobně chytat nebudou, neboť nejspíše neznají MHD zastávky u tzv. Magiče či zmíněné putiky. A tak zatímco dříve by byl tento kabaret v rámci KD označen za podprůměrný, nyní - i přes zmíněnou kritiku - patří spíše k těm lepším věcem, co tam uvidíte.

Velmi dlouhé, zejména druhá polovina se táhne a divák neudrží pozornost. Chybí režijní nápady, text je někdy až příliš popisný, což zpomaluje tempo. Nejvýraznější výkon podává A. Černá, její přítomnost je přesvědčivá a působivá. A. Elsnerová hraje Hanu technicky dobře, přesto mi její výkon na nominaci na Thálii nepřipadal. Co se týče dalších rolí, mile zaujme K. E. McIntosh. Vyloženě mě však rušil výkon E. Zabruckého, dle mého názoru do inscenace nezapadl. Celkově je tedy Hana v podání DnV určitě lepší, než Hana v NdB, přesto Klicperas dokáží Hanu zahrát výrazně živěji, dynamičtěji, a proto je pro mě Hana z Klicperova divadla number one.

Nevidím důvod, proč hrát v současné době Arabelu. Divadlo se obhajuje tím, že na světě je čím dál více Rumburaků, ale tato argumentace je chabá. Ano, svět je plný záporáků, ale inscenace tuto paralelu nijak nepřetaví v aktuální sdělení. Představení je bráno jako rodinné, nicméně délka 2:45 hod. je pro děti naprosto neúměrná (i pro některé dospělé). První polovina hry působila ještě relativně kompaktně, nicméně druhá půle nestíhala kontrolovat vlastní rytmus - scénky se začínají řetězit za sebou a přibývá zmatek. Co se týče výkonů, komediální rolí zaujala K. Sedlárová a velmi dobře se s Rumburakem popasoval T. Kobr. Samotná Arabela nevynikla.

85 %. Inscenace věnující se současným tématům týkajících se dlouhověkosti šlape jako hodinky. Na konci zjistíte, že Chlorella a kdesi cosi Vám dlouhověkost nezařídí. Konec inscenace ve mně rezonuje doteď, nicméně během hry se dozvíte i pár nepěkných zajímavostí o Wim Hofovi. Z ústřední dvojice více zaujme Bára Kubátová, která je přesná a divácké oko se od ní neutrhne. Oceňuji také smyslupné projekce, byly krásné a vlastně i dojemné. Je to prostě bájo, a to i přesto, že hra Žena filmového kritika byla o něco málo lepší, proto nedávám více procent. A klidně bych si poseděla v divadle déle, než 1:05 hod., velmi rychle to uteklo.

Skvěle aktuální pro současnou dobu. Vyzdvihuji herecký výkon a zpěv M. Jindrové.

85 %. Překvapilo mě, jak to bylo dobré. Hercům bylo rozumět, děj byl srozumitelný, bez zbytečných zcizovacích efektů. Vyzdvihuji výkon Vojtěcha Vodochodského v roli Jaga.

55 %. Viděno v HK v rámci festivalu Čekání na Václava. Z hry bylo zřejmé, že autor věnoval tématu důkladnou rešerši, což je samozřejmě velmi cenné. Inscenaci provází mnoho hudebních výstupů, zaujme zejména zpěv V. Lapkové. Velmi zdařile se herečkám povedlo napodobit typickou českou veselici. Taktéž oceňuji diskusi, která začala ihned po skončení představení a zúčastnili se jí jak herečky, tak i autor hry. Nečekejte však katarzní divadelní zážitek, je to spíše absurdně milé.

Viděno na Regionech 2025. Pomalý začátek, hra se rozjíždí s příchodem S. Lewandowske, jejíž výkon mě nejvíce zaujal. Hra má mnoho vtipných momentů, v hledišti jsme se velmi nasmáli, byť je to v podstatě smutný příběh. Každopádně velmi zajímavá fantazie paní autorky o soužití dvou zcela názorově odlišných žen.

Jsme mladý, flexibilní, ale totálně v prdeli.. :)

Jízda už od začátku! Vulgární jazyk, krádeže, útěky - to všechno tu je bez příkras, ale jak z toho všeho ven? Kvalitní herecké výkony všech 3 protagonistů, bohužel ale vinou ozvučení jim nebylo přes hlasitou hudbu rozumět při rapování.

Horový žánr jsem na divadle viděla zcela poprvé. Zde již od úplného začátku byla v sále cítit mrazivá atmosféra, která mě okamžitě vtáhla. Zvuky, světla i výtvarné řešení scény pracovaly s napětím tak, že jsem chvílemi skoro nedýchala. Scéna z molitanu byla nejen vizuálně nápaditá, ale i funkční. Obdivuji herecký výkon Zuzany Zlatohlávkové, která jevišti jasně dominovala. Některé scény jsem sice nepochopila, ale to nevadí, nechala jsem se unášet tím úchvatným celkem. A klidně bych si v hledišti poseděla déle, než necelou hodinu.

Toto představení na mě osobně příliš nezapůsobilo. I přes již legendární obsazení a nespornou tradici mě humor a celkové pojetí naprosto minulo. Vojta Kotek byl však přesný, naopak starším pánům bylo občas špatně rozumět. Zde je vhodné napsat, že je umění odejít včas. Chápu, že spousta lidí Cimrmana miluje, ale jako zástupce mladší generace jsem si k němu bohužel nenašla cestu.

55 %. Prašina 2 z Klicperova divadla přináší skvělé herecké výkony, kterým není co vytknout. Obzvlášť mě zaujal výkon K. Sedlárové a P. Kulta. Přesto mě první díl převedený na divadelní prkna zasáhl více svou akčností. Toto pokračování se bohužel místy táhlo a postrádalo dravost, děj občas neodsýpal s takovou lehkostí. Znovu vidět nemusím, nicméně častý dětský smích naznačoval, že ti nejmenší diváci se skvěle bavili.

Mrazivá až fascinující sonda do Putinova vzestupu, která mě ani na chvíli nenudila. Hra mistrně ukazuje, jak se zejména Berezovskij v Putinovi mýlil, a nabízí strhující podívanou. Herecky mě nejvíce zaujal V. Kuzník v roli Putina, jehož výkon byl dechberoucí, hned v závěsu T. Šulaj jako Berezovskij a výborný byl též Bedřich Výtisk. Naopak mi herecky nesedli T. David (Litviněnko) a P. Lorencová (Táňa Jelcinová). Jinak celkovou dynamiku představení skvěle doplňovaly taneční kreace. Tato hra stojí za vidění, bohužel se však obávám, že ti, kterým by nejvíce otevřela oči, na ni stejně nepřijdou. A tak česká dezolé scéna si vesele dezinformuje dál.

Aneb když pečlivost nestačí. Divoká kachna nabízí poctivou práci a precizní herecké výkony, zejména v podání skvělé Báry Křupkové a Tomáše Petříka, přesto jako celek postrádá jiskru, která by se vryla divákům pod kůži. Pro mě nejlepší částí hry byl výstup opilého Molvika v podání J. Mansfelda, jehož výkon též vyzdvihuji. Jinak nuda, nuda a zase nuda. Tolikrát jsem během představení na hodinky snad nikdy nekoukala. Navzdory zjevnému úsilí celého týmu zůstává výsledný dojem za očekáváním. K divadelnímu třesku z mé strany tedy nedošlo. Škoda velká! Přesto oceňuji herce, že se to dokázali naučit.

55 %. Asi jsem se až příliš těšila. Dalo se vidět, ale vůbec mě to nevtáhlo do děje, jak jsem dle recenzí ostatních očekávala. Nutno však vyzdvihnout precizní herecké výkony zejména Báry Kubátové a Vojtěcha Fülepa, které mám doteď v paměti stejně jako Nekonečný valčík. Nicméně nikdo z hereckého souboru vyloženě nezaostával, spíše celkovému vyznění inscenace chybí silnější emocionální náboj, který by z představení udělal nezapomenutelný zážitek a který by nedovolil diváckému oku odtrhnout se od jeviště. Já jsem se z nudy bohužel odtrhla, a to několikrát. Toto téma přitom potencionál má, a troufám si tvrdit, že velký. Škoda, že nebyl využit.