Projekt Casanova: Jak voní Ramlice

Tato inscenace je vskutku jedinečná. Skvělé využití stísněného prostoru, výborných kostýmů a hudební složky. Místy až s akrobatickými kousky.
To, že je gender postav zaměněn, v tomto případě vůbec nevadí, všichni herci se do své role perfektně hodí.
Dialog je živý a protkaný replikami o existenci.
Ačkoliv první dojmy ze hry byly mírně rozporuplné, je třeba si vše nechat uležet v hlavě. 80%

Hra je skvěle napsaná,o tom žádná. Herci hrají skvěle v rámci možností. Zvláště vyniká Bartoloměj Veselý v ženské roli. Bohužel představení je směřováno kamsi do frašky, která se projevuje velmi silnou pohybovou složku a poněkud exaltovaným herectvím. Vojtěch Franců, byť na svůj věk předvedl solidní výkon, se mi do role Casanovy úplně nehodil. Říkám si, jak by to bylo krásné, kdyby Casanovu hrál zralý zkušený herec a představení by bylo postaveno na intimních dialozích mezi postavami. No ale to by byla úplně jiné představení v úplně jiném divadle. Geisslers to prostě hrají takhle.

Představení nejen "made my day"-daleko víc. Takhle bych chtěla umět dělat divadlo. Představení "o něčem". Nejdřív vás okouzlí estetika (solidní surovost architektury, dýchající kupa barokních kostýmů, jas křišťálu lomeného šerosvitem), pak přijde tkanivo konkrétních i nadčasových dialogů mj. Casanovy se služkou (o hladu a svobodě, šlechtě a poezii, potěšení, stáří, smrti). Lehce nahozeno, pošimrat filosofa ve Vás. Služka není hezká, Bart. Veselý ji hraje skvěle, s vnitřní krásou. Kreativní hudba & choreografie nepřiznávají baroko, ladí spíše významem a originalitou a vy se usmíváte. Uteklo to jako voda a končilo mým zvoláním Bravo!

Šlo o mé první setkání s inscenací Geisslers Hofcomoedianten a musím přiznat, že ač ze strany herců se dočkáte vynikajících, pohybově brilantních, takřka kaskadérských výkonů, textově to vůbec není špatné, reflexe jsou vesměs pozoruhodné a celkově je to originální, bohužel jsem se s danou koncepcí vnitřně minul. Celou dobu jsem se tázal proč? Proč hraje hlavní ženskou postavu muž a vedlejší mužskou roli žena? Proč je látka podána formou bizarní taškařice plné poskakování? Proč je užita současná taneční hudba? Nic z toho mi v principu nevadí, nejsem pobouřen, leč závěr 18. století i Casanovův konec na zámku Dux pokládám spíš za trudné a trpké.

Povedená Wekwerthova dramatizace pamětí Giacomas Casnovy - bilance životních a filozofických postojů tohoto antiosvícence na konci jeho životní pouti na Duchcovském zámku (částečně v konfrontaci se služkou Zajícovou) v typicky rozpohybovaném provedení Geisslerů a s expresivně působivým výkonem Vojtěcha Franců. Docela rád bych viděl to drážďanské provedení.

Především o stáří a účtování se životem, ale také o touze jít za svým snem je Casanova Petra Haška.
Plný chuti žít je tenhle starý milovník v podání Vojtěcha Franců, který mu propůjčil nejen své akrobatické schopnosti. Je to sečtělý a svým způsobem moudrý muž.
Jistou moudrostí, odvahou riskovat a zvědavostí pak disponuje Lída Zajícová báječného Bartoloměje Veselého.
Inscenace má úžasný rytmus, energii, vtip i moudrost. Nádhera.

Text o ničem, herecká exhibice horší než na postupové přehlídce na Jiráskův Hronov. Herecky to nejvíc ustál J. Brnula, jeho postava je jediná sympatická. V. Franců nepochopitelně kolísá mezi směšnou "stařeckou" stylizací a... čím vlastně? Těžko říct. Šmíra vysmívajíci se sama sobě, je pořád šmírou. Nekončící stopáž je neúnosná. Náhodně přehozený gender postav nedává smysl; vyloženě otravný byl dvacetiminutový sebestředný úvod P.Haška. Procenta dávám za skvělou hudbu a inovativní svícení, které zachraňují to, co režie napáchala.

Tato inscenace je vskutku jedinečná. Skvělé využití stísněného prostoru, výborných kostýmů a hudební složky. Místy až s akrobatickými kousky.
To, že je gender postav zaměněn, v tomto případě vůbec nevadí, všichni herci se do své role perfektně hodí.
Dialog je živý a protkaný replikami o existenci.
Ačkoliv první dojmy ze hry byly mírně rozporuplné, je třeba si vše nechat uležet v hlavě. 80%

Hra je skvěle napsaná,o tom žádná. Herci hrají skvěle v rámci možností. Zvláště vyniká Bartoloměj Veselý v ženské roli. Bohužel představení je směřováno kamsi do frašky, která se projevuje velmi silnou pohybovou složku a poněkud exaltovaným herectvím. Vojtěch Franců, byť na svůj věk předvedl solidní výkon, se mi do role Casanovy úplně nehodil. Říkám si, jak by to bylo krásné, kdyby Casanovu hrál zralý zkušený herec a představení by bylo postaveno na intimních dialozích mezi postavami. No ale to by byla úplně jiné představení v úplně jiném divadle. Geisslers to prostě hrají takhle.

Představení nejen "made my day"-daleko víc. Takhle bych chtěla umět dělat divadlo. Představení "o něčem". Nejdřív vás okouzlí estetika (solidní surovost architektury, dýchající kupa barokních kostýmů, jas křišťálu lomeného šerosvitem), pak přijde tkanivo konkrétních i nadčasových dialogů mj. Casanovy se služkou (o hladu a svobodě, šlechtě a poezii, potěšení, stáří, smrti). Lehce nahozeno, pošimrat filosofa ve Vás. Služka není hezká, Bart. Veselý ji hraje skvěle, s vnitřní krásou. Kreativní hudba & choreografie nepřiznávají baroko, ladí spíše významem a originalitou a vy se usmíváte. Uteklo to jako voda a končilo mým zvoláním Bravo!

Šlo o mé první setkání s inscenací Geisslers Hofcomoedianten a musím přiznat, že ač ze strany herců se dočkáte vynikajících, pohybově brilantních, takřka kaskadérských výkonů, textově to vůbec není špatné, reflexe jsou vesměs pozoruhodné a celkově je to originální, bohužel jsem se s danou koncepcí vnitřně minul. Celou dobu jsem se tázal proč? Proč hraje hlavní ženskou postavu muž a vedlejší mužskou roli žena? Proč je látka podána formou bizarní taškařice plné poskakování? Proč je užita současná taneční hudba? Nic z toho mi v principu nevadí, nejsem pobouřen, leč závěr 18. století i Casanovův konec na zámku Dux pokládám spíš za trudné a trpké.

Povedená Wekwerthova dramatizace pamětí Giacomas Casnovy - bilance životních a filozofických postojů tohoto antiosvícence na konci jeho životní pouti na Duchcovském zámku (částečně v konfrontaci se služkou Zajícovou) v typicky rozpohybovaném provedení Geisslerů a s expresivně působivým výkonem Vojtěcha Franců. Docela rád bych viděl to drážďanské provedení.

Především o stáří a účtování se životem, ale také o touze jít za svým snem je Casanova Petra Haška.
Plný chuti žít je tenhle starý milovník v podání Vojtěcha Franců, který mu propůjčil nejen své akrobatické schopnosti. Je to sečtělý a svým způsobem moudrý muž.
Jistou moudrostí, odvahou riskovat a zvědavostí pak disponuje Lída Zajícová báječného Bartoloměje Veselého.
Inscenace má úžasný rytmus, energii, vtip i moudrost. Nádhera.

Text o ničem, herecká exhibice horší než na postupové přehlídce na Jiráskův Hronov. Herecky to nejvíc ustál J. Brnula, jeho postava je jediná sympatická. V. Franců nepochopitelně kolísá mezi směšnou "stařeckou" stylizací a... čím vlastně? Těžko říct. Šmíra vysmívajíci se sama sobě, je pořád šmírou. Nekončící stopáž je neúnosná. Náhodně přehozený gender postav nedává smysl; vyloženě otravný byl dvacetiminutový sebestředný úvod P.Haška. Procenta dávám za skvělou hudbu a inovativní svícení, které zachraňují to, co režie napáchala.

Především o stáří a účtování se životem, ale také o touze jít za svým snem je Casanova Petra Haška.
Plný chuti žít je tenhle starý milovník v podání Vojtěcha Franců, který mu propůjčil nejen své akrobatické schopnosti. Je to sečtělý a svým způsobem moudrý muž.
Jistou moudrostí, odvahou riskovat a zvědavostí pak disponuje Lída Zajícová báječného Bartoloměje Veselého.
Inscenace má úžasný rytmus, energii, vtip i moudrost. Nádhera.

Povedená Wekwerthova dramatizace pamětí Giacomas Casnovy - bilance životních a filozofických postojů tohoto antiosvícence na konci jeho životní pouti na Duchcovském zámku (částečně v konfrontaci se služkou Zajícovou) v typicky rozpohybovaném provedení Geisslerů a s expresivně působivým výkonem Vojtěcha Franců. Docela rád bych viděl to drážďanské provedení.

Šlo o mé první setkání s inscenací Geisslers Hofcomoedianten a musím přiznat, že ač ze strany herců se dočkáte vynikajících, pohybově brilantních, takřka kaskadérských výkonů, textově to vůbec není špatné, reflexe jsou vesměs pozoruhodné a celkově je to originální, bohužel jsem se s danou koncepcí vnitřně minul. Celou dobu jsem se tázal proč? Proč hraje hlavní ženskou postavu muž a vedlejší mužskou roli žena? Proč je látka podána formou bizarní taškařice plné poskakování? Proč je užita současná taneční hudba? Nic z toho mi v principu nevadí, nejsem pobouřen, leč závěr 18. století i Casanovův konec na zámku Dux pokládám spíš za trudné a trpké.

Text o ničem, herecká exhibice horší než na postupové přehlídce na Jiráskův Hronov. Herecky to nejvíc ustál J. Brnula, jeho postava je jediná sympatická. V. Franců nepochopitelně kolísá mezi směšnou "stařeckou" stylizací a... čím vlastně? Těžko říct. Šmíra vysmívajíci se sama sobě, je pořád šmírou. Nekončící stopáž je neúnosná. Náhodně přehozený gender postav nedává smysl; vyloženě otravný byl dvacetiminutový sebestředný úvod P.Haška. Procenta dávám za skvělou hudbu a inovativní svícení, které zachraňují to, co režie napáchala.

Představení nejen "made my day"-daleko víc. Takhle bych chtěla umět dělat divadlo. Představení "o něčem". Nejdřív vás okouzlí estetika (solidní surovost architektury, dýchající kupa barokních kostýmů, jas křišťálu lomeného šerosvitem), pak přijde tkanivo konkrétních i nadčasových dialogů mj. Casanovy se služkou (o hladu a svobodě, šlechtě a poezii, potěšení, stáří, smrti). Lehce nahozeno, pošimrat filosofa ve Vás. Služka není hezká, Bart. Veselý ji hraje skvěle, s vnitřní krásou. Kreativní hudba & choreografie nepřiznávají baroko, ladí spíše významem a originalitou a vy se usmíváte. Uteklo to jako voda a končilo mým zvoláním Bravo!

Tato inscenace je vskutku jedinečná. Skvělé využití stísněného prostoru, výborných kostýmů a hudební složky. Místy až s akrobatickými kousky.
To, že je gender postav zaměněn, v tomto případě vůbec nevadí, všichni herci se do své role perfektně hodí.
Dialog je živý a protkaný replikami o existenci.
Ačkoliv první dojmy ze hry byly mírně rozporuplné, je třeba si vše nechat uležet v hlavě. 80%

Hra je skvěle napsaná,o tom žádná. Herci hrají skvěle v rámci možností. Zvláště vyniká Bartoloměj Veselý v ženské roli. Bohužel představení je směřováno kamsi do frašky, která se projevuje velmi silnou pohybovou složku a poněkud exaltovaným herectvím. Vojtěch Franců, byť na svůj věk předvedl solidní výkon, se mi do role Casanovy úplně nehodil. Říkám si, jak by to bylo krásné, kdyby Casanovu hrál zralý zkušený herec a představení by bylo postaveno na intimních dialozích mezi postavami. No ale to by byla úplně jiné představení v úplně jiném divadle. Geisslers to prostě hrají takhle.