Recenze

Marius von Mayenburg je současný německý dramatik, jehož jméno rezonuje v českém divadelním prostředí téměř od počátků jeho dramatické kariéry, tj. od nultých let 21. století. První uvedení jedné z jeho raných her Paraziti (2000) se u nás odehrálo v roce 2001 v Činoherním studiu Ústí nad Labem. Od té doby se s menšími časovými prodlevami jméno tohoto autora objevuje v repertoárech divadel po celé republice až do současnosti. V současnosti se inscenování jeho dramat věnuje mimo jiné i Jihočeské divadlo České Budějovice, které se svou inscenací Perplex zavítalo na prkna Švandova divadla v rámci čtvrtého ročníku přehlídky Jižní spojka.

Daniela, Dana, Tomáš a Jakub jsou křestními jmény čtyř herců a zároveň jména všech postav, s nimiž se v necelých devadesáti minutách inscenace Perplex publikum setká. Zprvu se může zdát, že se všechny postavy objeví již v prvním výstupu, kdy se pár Dany Verzichové a Tomáše Kobra vrací z dovolené do svého bytu, kde se setkají s milými sousedy Daniely Šiškové a Jakuba Koudely, kteří jim byt v době nepřítomnosti hlídali. Nejste-li obeznámeni s tvorbou Mariuse von Mayenburga, pak se žertovný začátek, kdy sousedi přesvědčují majitele o tom, že jim byt nepatří, může zdát jako úvodní scéna běžné situační komedie. Inscenace Natálie Deákové své publikum ovšem velmi rychle vyvede z omylu.

Postavy, s nimiž jsme se v několika málo minutách seznámili, se náhle změní v někoho jiného a promění se i vztahy mezi nimi – ocitáme se náhle v rodině partnerů Jakuba Koudely a Daniely Šiškové, jejichž syn Tomáš Kobr se právě vrátil z tréninku juda se svou au-pair Danou Verzichovou. Stejně jako v předchozím případě se i zde (a poté i v následujících několika dalších proměnách) z běžné situace stane absurdně groteskní přehlídka nečekaných zvratů a bizarního chování.

První proměna charakterů je překvapivá a nečekaná, ovšem, díky režijnímu uchopení Natálie Deákové, je vcelku snadné na ni přistoupit a nechat se proměnlivostí díla unášet. K snadnějšímu proniknutí a pochopení principu inscenace využila Deáková především technické stránky, kdy před proměnou dojde k „probliknutí“, které je následováno onou charakterovou změnou. (Ačkoliv později se publikum přesvědčí o tom, že tato metoda pozvolna pozbývá funkčnosti.) Dominantním prvkem její režijní práce je především všudypřítomný humor v podobě dobře vypointované slovní komiky a překvapivých, místy až absurdních situací (například, když si rodina se synem pronajme byt poblíž místa, kde se chystají lyžovat a syn ve skříni nalezne uniformu SS, v níž se poté promenáduje a označuje rodiče za nacisty), kterými vzbuzuje zvědavost, jak se z dané situace postava vymaní, případně, kam až jsou postavy ochotny zajít.

V průběhu inscenace je publikum svědkem toho, že postavy, respektive herci v Perplexu jsou schopni a ochotni podstoupit mnohé extrémy – ať už jde o nošení SS uniformy, ztvárnění homosexuálního aktu s mužem v kostýmu losa či ležérní procházení se po jevišti na Adama. Jejich výkony jsou ovšem podány s profesionální lehkostí a hravostí (ačkoliv místy jsou až příliš ukřičené), která nejen podtrhuje humor díla, ale především publiku téměř až karnevalovou formou odhaluje pokřivenost světa, v němž žijeme.

Herecká složka inscenace je mimo podivuhodné výkony ohromující i v tom, že jako publikum máme příležitost přímo před našima očima sledovat přerod jedné postavy v druhou. Slovy Mariuse von Mayenburga: Herec přijde na scénu a předstírá, že je někdo jiný. A my tomu věříme. Pro mě je moment v divadle, kdy se před očima diváka vytváří realita a on může být při tom, naprosto fascinující. […] Herec si obleče kostým, nasadí korunu, pak se objeví na scéně a všichni akceptují, že je král. Ale já chci být právě při tom okamžiku, kdy dochází k jeho přerodu na krále. Kdy dochází k té transformaci. (Jedná se o úryvek z rozhovoru Jany Soprové s Mariem von Mayenburgem publikovaného v Divadelních novinách 14. května 2014.)

Kromě humoru a absurdních situací je inscenace Perplex obohacena ještě o schopnost postav prolamovat čtvrtou stěnu a jejich schopnost reflektovat sebe sama jako součást díla. Tato působivá perspektiva přispívá k pozvolné dekonstrukci dramatu zevnitř, jejímž vyvrcholením je závěrečné rozebrání scény přímo před očima postav. Samotný závěr se pak odehraje v „mayenburgovském stylu“, kdy je publikum svědky postupného přerodu jednotlivých postav zpět v herce – jejich návrat domů, do reality, který je završen společnou písní s láhví piva v ruce.

Perplex se na první pohled může zdát jako pouhá divadelní hříčka složená z několika komických situací, které se podivně zvrtnou – i to je jeden ze způsobů, jak inscenaci číst a užít si ji. Nicméně, Mayenburgovo dílo je mnohem vrstevnatější. Nese v sobě sofistikované odkazy na díla velikánů jakými jsou například Samuel Beckett, Friedrich Nietzsche či Platón (potenciální „meta-hledači“ by v díle mohli spatřovat i odkaz na kultovní film Sedm režiséra Davida Finchera) a obohacením Natálie Deákové se zde objevují i odkazy na současné události (například útok na Kapitol z roku 2021). Nahlížíme-li na inscenaci tímto hloubavějším prizmatem, pak se vyznění této inscenace posouvá do mnohem filozofičtějších sfér na úrovni existenčních otázek, v nichž se otevírá téma identity, Boha nebo třeba života v chaosu, které, ač podány v humorném hávu, člověka vždy zanechají tak trochu perplex.

Jihočeské divadlo České Budějovice – Marius von Mayenburg: Perplex. Režie: Natálie Deáková, překlad: Kateřina Bohadlová, dramaturgie: Marie Špalová, scéna: Lukáš Kuchinka, kostýmy: Jana Smetanová, hudba: Jakub Kudláč, pohybová spolupráce: Pavol Seriš. Hrají: Tomáš Kobr, Dana Verzichová, Jakub Koudela, Daniela Šišková. Hráno ve Švandově divadle v rámci přehlídky Jižní spojka 4. 3. 2023.