Musí se žít

85%. Sugestivní atmosférou a propracovanou scénografií je to jedinečný počin. Vyžaduje ovšem diváka, který ví, do čeho jde, a nevadí mu, že jeho šance poskládat si dohromady příběh jsou mizivé. Dvě hodiny utečou hodně rychle, člověku se ani nechce domů, klidně by s dobře napsanými i zahranými postavami vydržel delší dobu a třeba by dokázal poodhalit některá jejich tajemství. Povinnost pro fanoušky filmového režiséra Davida Lynche, mezi které se počítám. Více v recenzi.

Vtáhlo mě to a nepustilo. Skvěle napsané dialogy, které dávají smysl a dokáží zaujmout. Samotné postavy jsou dobře rozmanité, zajímavé a v neposlední řadě moc dobře zahrané. Výtečné jsou samotné lokace, které jsou opravdu pestré a nestačíte se divit na co vše v domě narazíte. Celkově má představení výbornou atmosféru, k níž nemalou měrou přispívá i dokreslující hudba a zpívané písně. K tomu jako fanouška Twin Peaks mě potěšilo několikero odkazů a určité scény na mě zapůsobily o to více. Odcházel jsem příjemně zamyšlen a naplněn dojmy. Rozhodně mile rád doporučuji. 85%

Další z imerzivních inscenací spolku Pomezí je koncipovaná komorněji, až intimněji. V osvědčeném holešovickém domě si vystačí s jedním patrem, přesto promyšleně přetvořený prostor ani tentokrát nepřestává překvapovat zákoutími odhalujícími se spolu s příběhem. Záleží na divákovi, kterým z postav bude věnovat pozornost. Lze se například setkat s touhami a představami, ale i s nemilosrdným střetem s realitou. Výběr tématu i jeho uchopení může diváka přivést k souznění a ztotožnění, k čemuž přispívají vhodně vybraní a disponovaní herci. Zdá se, že Pomezí svůj potenciál zdaleka ještě nevyčerpalo...

Šest postav prchá před autorem. V prvním patře Baráku Za poříčskou bránou jsme vstoupili do temného světa strakatého vigvamu. Pár místností je pěkně zařízených, např. terapeutická místnost pro značně vyšinuté jedinky, nebo ložnice se širokou postelí. Většina místností je však ponurá, a to i místnost, kde je písečná pláž s mušličkami. Příběh nedává smysl, a všechno špatně dopadne. Zpěvačka Terka dokonce dostane od vyhazovače Erika pořádnou ránu, až spadne na zem. Dočkáme se i několika šantánových vystoupení. Tmavými úzkými chodbami, většinou ještě přepaženými mnoha závoji, se pohybují i postavy, které možná nejsou ani diváci, ani herci.