Recenze

All you need is love aneb Brouci byli také čtyři
psáno z představení: 21.4.2012, autor recenze: Kateřina Jírová, foto z inscenace: Martin Špelda
Svou inscenaci Tři mušketýři převezla režisérka Hana Burešová z Městského divadla v Brně do Prahy. Spolu s dramaturgem Štěpánem Otčenáškem již měli hotovou dramatizaci, zbývalo přizpůsobit ji menšímu jevištnímu prostoru Divadla v Dlouhé a menšímu počtu herců než v Brně. Dramatizace vznikla na základě prvního okouzlení z četby Dumasova románu v dětství režisérky i dramaturga. Expozici činí pavlač v Holečkově ulici na pražském Smíchově, kde měly partaje společný záchod a koupelnu...

Pavlač, autentická jako režisérčiny vzpomínky na dětství, je náležitě opotřebovaná a šedivá, a přesto plná života a rodinných mikrodramat. Ostatně, Smíchov od nablýskaného Anděla směrem ke Košířím stále zachovává svou dělnicko-bezdomoveckou tvář plnou nejrůznějších spoluobčanů.

V takovém prostředí je naprosto logické, že si dětská fantazie vymyslí barevný svět Paříže z doby Dumasových mušketýrů. Kým jiným zabydlet takový nepěkný dvorek, než fanfaróny, kteří pří vší úctě doposud neopustili pubertu, a jsou tak blízcí srdcím mladých čtenářek. Hudbu k inscenaci zvolila režisérka také podle svého srdce. Souboje mušketýrů s ošklivými kardinálovými gardisty jsou doprovázeny hudbou Beatles, kteří byli také čtyři.

Do snového světa, který dětství i divadlo považuje za reálný, z dálky doléhá svět reálný. Svět neudržovaných dam z agitačního střediska, svět smíchovské hospody páté cenové skupiny, svět hokeje, a jednoho tatínka (Čeněk Koliáš), který měl na rozdíl od mušketýrů rodinu. A za své fanfarónství byl na sklonku let šedesátých vyhozen z práce.

Dramatizace mušketýrské dějové linky se věrně drží předlohy, a můžeme tak s napětím sledovat vše známé, scénu po scéně.

V inscenaci vystupuje celý soubor Divadla v Dlouhé a také děti, které přirozeně zapadají do dění na jevišti. Do popředí se dostávají i méně známí herci (z původního souboru Jana Borny), a to vedle etablovaného Jana Vondráčka (Athos) je to Pavel Tesař (Aramis) a Peter Varga (Rochefort) a např. slavný Miroslav Táborský hraje sluhu Plancheta, který nemá mnoho výstupů.

Ve třech hlavních ženských rolích vystupuje hvězda divadla Helena Dvořáková v roli Mylady, dále Klára Sedláčkova-Oltová v roli Konstance Bonacieux a Magdalena Zimová v roli Myladiny služky Kitty. Zatímco první dvě jmenované uvěřitelně a mile hrají sice odvážné, ale přesto křehké a zranitelné ženy, Helena Dvořáková jakoby si s proradnou a veskrze zkaženou Mylady nevěděla rady. Ale to se jistě během repríz zlepší.

Do role d´Artagnana je obsazen hostující Marek Němec, protože Divadlo v Dlouhé již nemá fyzicky mladých herců. Kapitán de Tréville (Jiří Wohanka) disponuje šlechtickou uhlazeností, a vyzná se i ve dvorních intrikách. Do rolí královny Anny a vévody z Buckinghamu obsadili inscenátoři manželskou dvojici Marie a Tomáše Turkovi, takže je jasné, že pro krále Ludvíka XIII. (Martin Veliký) již v páru není místo. Poněkud nevýrazný je kardinál Richelieu Tomáše Borůvky.

Inscenace disponuje dobře vystavěnou situační komikou, která čerpá i z prolínání časových linek. Např. d´Artagnanovi brání v pronásledování gardistů pomalá důchodkyně šinoucí se po pavlači, nebo popeláři ze dvorku odnesou vyhozenou postel, ze které vyklopí překážející Mylady v negližé.
Do přestávky běží inscenace s velkým nasazením, a publikum jásá a herci sklízejí potlesk na otevřené scéně. Po přestávce brilantní inscenace přeci jen trochu ztrácí dech.

Divadlo v Dlouhé má další divácky vděčný kus, který jistě udrží přízeň školního i večerního publika po dlouhá léta, jako to dokázala jiná klasika, Škola základ života.


Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.