Recenze

Tentokrát byly Ohromné maličkosti, festival scénických miniatur, věnovány především dětem, a ve spolupráci s Divadlem na zábradlí byla v nabídce i Hobitova cesta tam a zase zpátky, v jejímž závěru bylo třeba zabít draka. Přemožitelé draků pak dostali jahodový dort. Součástí byly též různé dílny, třeba „Zkus si to!“, kde si děti mohly vyzkoušet chůzi se zavázanýma očima, bílou holí a slepeckým psem, a jízdu na invalidním vozíku. Nebo dílna „Maluj si!“, kde si děti malovaly na papír a na trička a dílna „Zmaskuj se!“ kde maskérka vyráběla z dětí sedmikrásky, klauny, motýly a jinou havěť. Koutek „Odlož si ho!“ fungoval jak na děti, tak na tatínky.

Festival slavnostně zahájil Karel Král, šéfredaktor časopisu Svět a divadlo, dramaturg festivalu, a vůbec kvalifikovaná osoba, neb disponuje třemi vnoučaty. Se zahájením mu pomohl plyšový žabák s hlasem Louise Armstronga. Po zahájení se diváci přemístili do Eliadovy knihovny, aby zhlédli desetiminutové hudebně-pohybové představení „Hlasy basy“. Účinkovali Daniel Šváb, Pavol Smolárik a dvě basy. Oba dvounozí protagonisté rozeznívali své dřevěné družky na různých místech jejich těla nejdříve poklepem, a pak i smyčcem. Došlo i na pohybové kreace a tanec s basou. Diváci všeho věku udrželi pozornost, a děti si při výrazných písňových rytmech daný rytmus vyklepávaly na opěradla svých židlí.

Představení Naivního divadla Liberec s názvem „Pim-pim“ vyžadovalo ztišení a koncentraci, která se tentokrát v zadním foyeru pořádajícího divadla příliš nedařila. Výtvarník Robert Smolík umístil scénu do bedny staré televize, takže jsme vše viděli přes silné televizní sklo. Inscenace je inspirovaná verši Ivana Wernische, k nimž byly v televizi přichystány různé obrazy, například červeného a šedivého lesa, nebo zeleného moře, kde se pohybovali papírové pidiloutečky. Hráli Michaela, Matylda a Filip Homolovi.

Soubor Antonín D.S. přichystal scénické čtení nejen pro rodiče, ale hlavně pro nezodpovědné jedince, kteří rodičovství plánují. Čtení se také odehrávalo v zadním foyeru divadla. Text nositele Pulitzerovy ceny Dava Barryho s názvem „Děti a ostatní rizika pohlavního života“, upravil M. J. Švejda, otec od tří dětí. Jelikož oba protagonisté, Jakub Škorpil a Tomáš Kout, měli před sebou na stolečku nejrůznější hračky pro děti do tří let, a jelikož tato věková kategorie byla ve foyeru hojně zastoupena, bylo čtení zpestřeno hrátkami s hračkami, z kterých malí účastníci dokázali vyloudit velmi pestrou paletu zvuků. Ostatně, činili tak zcela v souladu s Barryho textem.

Scénické čtení bylo rušeno i hlukem z baru a neukázněnými pijáky přímo v zadním foyeru, a tak oba účinkující byli nuceni sáhnout až na dno svých herecko-technických dovedností, a zesílit hlasy tak, jako kdyby měly být slyšet až na druhé galerii Národního divadla. Díky heroickému výkonu obou protagonistů se však přes všechna protivenství podařilo nastolit hlavní filozofické otázky: „Měli byste si pořídit dítě? A měl by vůbec někdo?“ Zamyslete se...
Když už děti máte, je dobré jim číst pohádky Arnošta Goldflama z knihy „Sny na dobrou noc“. V podání autora jsou nepřekonatelné.

V průjezdu ke kostelu sv. Anny, v zadním úložném prostoru dodávkového automobilu a před ním se odehrávalo čtení a běžel komiksový film s názvem „Vzpomínky na Hobita“. Obrázky ve filmu kreslil Ctibor Turba, který i osobně četl komentář. Domnívám se, že projekt byl určen velmi úzkému okruhu hobitích fandů. Pro ostatní byl nesrozumitelný.

Vzhledem k péči o potomka, který se nechal odložit jen na dvacet minut, jsem nestihla zhlédnout inscenace „Famfuláre“ Warriotu Ideal, „Maličké lsti“ Petra Nikla, čtení „Tata a jeho syn“ Arnošta Goldflama, ba ani závěrečný koncert „Kdyby prase mělo křídla“ v podání Petra Skoumala a pěvecko-muzikantské grupy z Divadla v Dlouhé.