Asanace

Z této inscenace jsem trochu rozpačitý. Na jedné straně jistě zajímavé téma, vtipné momenty, několik povedených scén, jak z hlediska dialogů tak hereckých výkonů. Na straně druhé jsem nepociťoval nějaký zápal a větší vtažení do příběhu. Chyběl mi zájem o to co bude dál a jak to vlastně celé dopadne. Herecky zaujal pouze J. Ornest a pak v menších rolích L. Hampl a M. Mejzlík. Celkově jsem odcházel s pocitem, že to nebylo špatné, ale kdybych to neviděl, o mnoho bych nepřišel.

Vůbec to nebylo tak špatné, jak jsem se obával. Určitě potěší J.Ornest a tradičně I.Chmela, bohužel je pravdou, že pojetí některých postav není až tak šťastné (hlavně O.Veselý). Celkově ale Asanace nenudí, i když ani nepřináší nějaký osvěžující výklad.

35%. Hra podle mého názoru nepatří k vrcholům Havlovy tvorby. Do značné míry je spjatá s dobou, v níž vznikla. Režisér se pokusil o aktualizaci, ale nevyšlo mu to. Z Havlovy typické poetiky a nadhledu zůstalo jen málo, tento typ zesoučasnění s realistickými prvky se textu přímo příčil. Inscenace se nestala přínosným pohledem na hru, dramaturgicky i režijně se s ní minula a výsledkem byla divná změť. Představení jsem protrpěl, nebavilo mě, postupně jsem stále více ztrácel chuť zabývat se tím, o co v inscenaci i ve hře jde. Do DNZ poslední dobou chodím se stále menší chutí.

Při pohledu na Czesanyho verzi Asanace mě hned několikrát napadlo úsloví: každý pes jiná ves. A to se týká nejen jednotlivých složek inscenace, ale především vedení herců. Postavit vedle sebe grostesknost, realismus, vysloveně niterné herectví a kdo ví co ještě, je podle mě především u Havlova textu s odpuštěním pitomost. Kdyby byli všichni herci vedeni podobně jako J. Ornest a I. Lupták, mohla vzniknout zajímavá inscenace. Bohužel. Bylo by fajn, kdyby si někdo už konečně všimnul, kam se DNz řítí...

54,99% Kombinací začlenění moderních prvků (rámový detektor kovů, automat na kávu) a převzetí textu, jenž nekompromisně odkazuje na dobu svého vzniku, se z inscenace vytratil potenciál nadčasovosti či aktuálnosti a zůstalo jen jakési podivné bezčasí.

Lucie Ferenzová vyměnila Romana Zacha za Ivana Achera ze stejné stáje a výsledek není nepodobný Kolonii - to nejlepší je hudba. Nicméně, v tomto případě text dává alespoň některých hercům možnost prokazatelně hrát.