Profil uživatele

Eviik

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 9 % (140)
Veronika Boušová: 10 % (50)
Lukáš Dubský: 11 % (124)
Anežka Hrebiková: 12 % (48)
Michal Novák: 12 % (128)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>

(zadáno: 14.3.2019)
Čarodějův učeň - Činoherní studio Ústí nad Labem: 80 %
I s velmi jednoduchou scénografií lze udělat zázraky. Výtvarná stránka celé hry - ať už jde o kostýmy, masky nebo projekci na plátno - je asi největší plus. Jan Jankovský v roli Mistra je náležitě strašidelný (myslím, že děti sedíci v publiku si odnesli velmi silný zážitek). Naopak Adam Ernest v hlavní roli je sympaticky naivní. Příběh o Krabatovi byl pro mě doposud neznámý, takže nemám s čím srovnávat. Ústecké pojetí se mi ale líbilo moc.
(zadáno: 14.3.2019)
Andělé v Americe - Městská divadla pražská: 80 %
V prvé řadě musím ocenit zejména nasazení herců - délka představení, střídání postav a převleků - to vše musí být pro ně nesmírně náročné, ale nebylo to na jejich výkonech vůbec znát. Scénář hry rozhodně není pro českého diváka neznalého amerických reálií jednoduchý na pochopení (doporučuji navštívit dramaturgický úvod před představením, který některé věci osvětlí). Moc mě bavily reálné scény, naopak snové pasáže na mě působily trochu nedotaženě. Z herců asi nejvíce zaujal T. Havlínek.
(zadáno: 14.3.2019)
Bratři Karamazovi - Klicperovo divadlo Hradec Králové: 70 %
Poetiku SKUTRu znám již z jiných inscenací, tato byla mezi ostatními až neobvykle ukecaná (což nemyslím jako kritiku). Tvůrcům se podařilo vybrat nejdůležitější motivy z románu, hlavní důraz pak vložili na postavu Aljoši (skvěle ztvárněným S. Jacquesem). Možná bych se ale obešla bez některých dialogů Aljoši s postavou starce Zosimy, které zbytečně rozmělňovaly hlavní děj. Tradičně SKUTRovsky výborná hudební složka i choreografie. Závěrečná scéna byla opravdu dechberoucí. Přesto pro mě celkově tato inscenace nebyla takovým zážitkem, jak jsem čekala.
(zadáno: 16.2.2019)
Moře - Městská divadla pražská: 40 %
Po přečtení zdejších ohlasů jsem neměla velká očekávání, takže ani nejsem nijak extra zklamaná. Největším mínusem celé inscenace je určitě skutečnost, že není úplně jasné, co se nám vlastně snaží říct. Děj tak nějak plyne, občas se divák zasměje, ale to je asi tak všechno. Přitom text hry by i dnešního diváka mohl oslovit vzhledem k určitým paralelám k současné společenské situaci. Bohužel tvůrcům se toto nepodařilo zdůraznit. Procenta navíc dávám za snahu herců (určitě není nic příjemného hrát před poloprázdným hledištěm) a za hudební složku, která se opravdu povedla.
(zadáno: 1.2.2019)
Amazonky - Lenka Vagnerová & Company: 80 %
Velmi intenzivní zážitek. Líbily se mi bojové scény v kombinaci s dynamickou hudbou, scény s bičem a hlavně ten závěr! Přiznám se, že jsem občas nevnímala příběh (a jsem tedy ráda za možnost zúčastnit se diskuse s tvůrci po představení) a prostě se jenom kochala tancem, hudbou a v neposlední řadě i světelnými efekty. Klobouk dolů před čtveřicí bojovnic za celkové nasazení. Moje první inscenace Lenky Vagnerové a myslím, že ráda někdy zajdu i na její jiné počiny.
(zadáno: 29.1.2019)
Znovusjednocení Korejí - Městská divadla pražská: 80 %
Těžko se mi hodnotí, jelikož jde de facto o sled většího množství scének. Některé pobaví (např. svatba), jiné dojmou (manžel na vycházce s manželkou, která trpí Alzheimerem; manželský pár a jejich neexistující děti) a další nutí k zamyšlení (láska učitele ke svému žákovi). Naopak se ale najde pár z nich, na které rychle zapomenu. Jako celek, ač možná trochu nesourodý, mne to ale bavilo. Z herců asi těžko někoho vyzdvihnout, dobře se doplňovali. Je znát, že oživení stávajícího souboru o nové tváře prospělo. Potěšil mě soundtrack (použitý už dříve v inscenaci Osamělá srdce D. na Zábradlí).
(zadáno: 29.1.2019)
Lakomec - Městské divadlo Brno: 80 %
Nebýt Bolka Polívky a jeho improvizací asi bych hodnotila o stupeň méně. Inscenace totiž sama o sobě nic originálního nepřináší a chce pouze diváka pobavit. Je to ale právě představitel hlavní role, který komedii povznáší nad průměr. Vkládá si totiž do textu hry tu a tam nějaký vtípek a nahrává svým kolegům, kteří s ním ale rozhodně drží krok (vyzdvihnout přitom musím hlavně Alenu Antalovou a Michala Isteníka). Věřím, že každé představení je tím pádem jedinečné a tak stojí i za opakovanou návštěvu.
(zadáno: 26.1.2019)
Konzervativec - Městská divadla pražská: 60 %
Velmi slibný úvod s vtipným P. Vančurou mě navnadil na celé představení. Bohužel ale následná pasáž už mě nadchnula méně. Monolog na téma času, o zkoumání minulosti a hledání budoucnosti, byl sice zajímavý, ale opravdu příliš dlouhý. Nic na tom nemění ani fakt, že výkon S. Majera byl velmi soustředěný a herec ze sebe vydal maximum. Díky němu a vtipnému úvodu zvyšuji hodnocení o 10 %.
(zadáno: 23.1.2019)
Amadeus (tj. Milovaný Bohem) - Divadlo Husa na provázku: 90 %
Moje vysoká očekávání byla víceméně naplněna. Těšila jsem se na ústřední duo v podání pánů Donutilů a souhlasím, že právě jejich výkony stojí za vidění. K nim bych přidala ještě výbornou S. Zmrzlou v roli Konstance. Bavila mě hravost a práce s celým prostorem divadla. Na druhou stranu mě možná trochu zklamala hudební složka, ve které se opakovalo pouze několik Mozartových skladeb (na druhou stranu mě potěšila přestávková píseň). Taktéž hemžení vedlejších postav občas působilo trochu rušivě.
(zadáno: 23.12.2018)
Kanibalky: Soumrak samců - Městská divadla pražská: 70 %
Bavila jsem se, to ano. Některé hlášky byly opravdu geniální a kvůli nim bych zašla i znovu. Přesto mi přišel scénář trochu nedotažený, chyběla mi tam nějaká hlubší myšlenka. Na druhou stranu mi to celé nepřišlo tak šílené, jak jsem se obávala (možná jsem byla připravena na horší :D), snad jen s výjimkou jedné opravdu crazy scény v první půlce. Herecky velmi dobré, dominují samozřejmě Jiří Hána s Vandou Hybnerovou. Líbila se mi také hudba.
(zadáno: 11.11.2018)
Amerika - Divadlo Husa na provázku: 90 %
Nebýt poněkud zmateného konce, dám plný počet. Inscenace svým stylem připomíná hru Dynastie Lehman Brothers a opět mě to nadchlo a bavilo. Minimalistická scéna, která se ale velmi jednoduše (a se zapojením divákovy fantasie) dokáže proměnit z paluby lodi na hotelový pokoj. Velmi kvalitní a vyrovnané herecké výkony, kterým vévodí Martin Donutil. Ačkoliv hra trvá přes dvě hodiny a hraje se bez přestávky, hodně rychle mi to uteklo.
(zadáno: 11.11.2018)
Chyť mě, jestli na to máš - Divadlo J.K.Tyla Plzeň: 60 %
Asi jsem měla poněkud vyšší očekávání. Zážitek mi zkazilo jednak nekvalitní ozvučení, kdy přes hlasitou hudbu nebylo rozumět textům, a dále představitel hlavní role, který postrádá patřičné charisma (i když pěvecky mu nelze nic vytknout). Zpěvem mě překvapil Martin Stránský, kterého znám doposud pouze z činoherních rolí. Výborná byla také Charlotte Pščolková, jejíž závěrečná árie pro mě byla asi nejlepším momentem celého představení
(zadáno: 11.11.2018)
Spalovač mrtvol - Divadlo Petra Bezruče: 70 %
75 % Oproti inscenaci Stavovského divadla má ostravská verze naprosto odlišné tempo, přesto ale celou dobu dokázala udržet mou pozornost. Skvělý Norbert Lichý, z jeho závěrečného monologu šel mráz po zádech. Jenom škoda, že všechny vraždy proběhly jen tak mimoděk za oponou a tudíž neměly takový silný dopad.
(Viděno v Divadle v Celetné)
(zadáno: 29.10.2018)
Zkurvení havlisti - Divadlo Komediograf: 70 %
Každý Čech je tak trochu politolog a tak trochu fotbalový trenér. Právě z této typicky české vlastnosti vše komentovat a kritizovat si tato hra utahuje. Je to nenáročná konverzační komedie, nic víc ani nic míň. Z námětu šlo možná vytěžit ještě více. Také věřím, že časem se herci ještě více zžijí se svými postavami a (možná i s trochou improvizace) některé pointy ještě více vyšperkují. Celkový dojem je v mém případě ale kladný a určitě mohu doporučit.
(zadáno: 26.10.2018)
Kolonizace - nový počátek - Divadlo Vosto5: 80 %
Pochválit musím zejména celkový nápad a technické provedení. Hra má snesitelnou délku, takže i stání se dá vydržet. Jen škoda, že menší diváci jako já měli občas zakrytý výhled. Oceňuji, že forma nepředčila obsah. Závěrečné zamyšlení a jistá paralela k naší současnosti mě mile překvapila.
(zadáno: 26.10.2018)
Pusťte Donnu k maturitě! - Divadlo pod Palmovkou: 60 %
65 % Zajímavý nápad a velmi slibný začátek, kdy jsem se opravdu upřímně bavila. Škoda, že v druhé polovině už inscenaci trochu dochází dech a možná trochu zbytečně se tam tvůrci snažili nacpat co nejvíce postav z českého prostředí 90.let. Každopádně jako oddechovka po náročném dni hra funguje skvěle.
(zadáno: 20.10.2018)
Opilí - Divadelní spolek Kašpar: 70 %
Z veřejné generálky jsem před dvěma lety odcházela s rozporuplnými pocity. Po včerejším shlédnutí (s následnou debatou) však své hodnocení zvyšuji. Na první pohled se hra jeví jako poněkud nesmyslné žvanění opilých lidí. Pod slupkou se však dají nalézt velmi zajímavé myšlenky, nad kterými budu asi nějaký čas přemýšlet. Je potřeba odprostit se od toho, jak jednotlivé postavy mluví, a soustředit se spíše na to, co se snaží sdělit. Herci se se složitou úlohou poprali tu více, tu méně zdařile, ale vcelku se dobře doplňují. Hra má některá hlušší místa, za která musím trochu snížit hodnocení.
(zadáno: 20.10.2018)
Společenstvo vlastníků - Divadlo Vosto5: 90 %
Hodnocení inscenace skvěle vystihl uživatel Jindrah. Vřele doporučuji ke shlédnutí. Takto dokonalou alegorii na českou společnost jsem již dlouho neviděla.
(zadáno: 26.9.2018)
Nora (Domeček pro panenky) - Divadlo pod Palmovkou: 80 %
Na výkon Terezy Dočkalové se tu pělo už dost chvály a já mohu jen a jen souhlasit. S postavou Nory se opravdu vžila. Zaujala mě ovšem i hra jako taková. U her Jana Nebeského mám občas problém s množstvím symbolů a jejich srozumitelností. V této inscenaci se ale pan režisér celkem uskromnil a o to víc jsem se dokázala soustředit na děj. Snad jen bez těch hudebních předělů bych se obešla, ale nijak výrazně mě nerušily.
(zadáno: 26.8.2018)
Freddie - Divadlo Radka Brzobohatého: 70 %
Po hudební a pěvecké stránce opravdu není co vytknout. M. Kluch má Freddieho Mercuryho zmáknutého na jedničku s hvězdičkou, ale ani ostatní herci po pěvecké stránce nezaostávají. Příběh je poněkud slabší a tvoří spíše vatu mezi jednotlivými hudebními čísly. Na scénáři by se dalo ještě leccos vylepšit. Na druhou stranu je obdivuhodné, jak tvůrci dokázali zapracovat texty písní skupiny Queen do příběhu (např. píseň Under Pressure). Také mě potěšilo, že se tvůrci rozhodli ponechat písně v anglickém originále (s českými titulky).
(zadáno: 12.8.2018)
Hamlet - Letní shakespearovské slavnosti: 70 %
Inscenaci nelze upřít originální koncepci. Text je proškrtaný až na samou kost, díky čemuž je hra celkem svižná. Na druhou stranu ale spousta postav nedostává tolik prostoru, kolik by si zasloužili (zamrzelo třeba u jinak skvělého Hynka Čermáka v roli Claudia). Úplně mě také nesedělo pojetí Ofélie, naopak originální bylo pojetí Horacia. Velmi silnou stránkou je i obsazení v čele s výborným Jaroslavem Pleslem.
(zadáno: 26.6.2018)
60´s aneb šedesátky - Městská divadla pražská: 60 %
Nenáročná (nikoliv však hloupá) oddechovka. První polovina mě asi bavila více, v té druhé se příběh přeci jen trochu rozpadá, ale jako odreagování se po náročném pracovním dni to funguje skvěle. Kdo šedesátá léta přímo zažil, se asi bude bavit více.
(zadáno: 23.6.2018)
Sen v červeném domě - Divadlo v Dlouhé: 70 %
Hra na pomezí dramatu a poezie, která asi neosloví úplně každého. Text hry tvoří vzpomínky (či spíše fantasie?) herců na své rané dětství, které mají i motivovat diváky k tomu, aby sami zavzpomínali. Některé historky zaujmou, jiné méně. Díky příjemné délce jsem se ale nestihla nudit. Oslovila mě celková melancholická nálada inscenace a také zajímavá hudební složka. Z herců asi těžko někoho vyzdvihovat, všichni tvoří sehraný tým.
(zadáno: 16.6.2018)
Tančírna 1918-2018 - Městská divadla pražská: 90 %
Tvůrcům se zdařilo velmi dobře tanečně a hudebně provést dějinami samostatného československého, potažmo českého státu. Od herců nezazní žádné mluvené slovo, v orientaci však dopomáhají rozhlasové záznamy. Herci se s taneční i pěveckou složkou popasovali velmi statečně a všichni tvoří velmi sehraný tým. Vyzdvihnout však musím Ninu Horákovou, jejíž zpěv Modlitby pro Martu je opravdu famózní a minimálně se vyrovná originálu. Byl to jeden z několika momentů, při kterých mi šel mráz po zádech. Bavily mě i vtipné pasáže (např. stavba a bourání Stalinova pomníku). Určitě ráda zajdu znovu.
(zadáno: 12.6.2018)
Poslední důvod, proč se nezabít - Divadlo pod Palmovkou: 80 %
Moje vůbec první představení v Palm off studiu a troufám si říct, že rozhodně ne poslední. Byla to opravdu divoká jízda! Bláznivé, trhlé, ale velmi vtipné. Škoda, že si člověk nestihne zapamatovat všechny hlášky. Souhlasím, že vtipů se sexuální tématikou tam možná bylo až přespříliš a asi by se dalo leckde krátit, ale nakonec ta hodinka a půl utekla jako voda (a to včera v sále nefungovala klimatizace, takže ke konci už nám všem bylo opravdu horko - klobouk dolů před herci, že v tom vydrželi hrát!).

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 > >>