Rozhovor

Buchty a loutky
Buchty a loutky Reloaded? Buchty a loutky for ever! (rozhovor s klasiky)
vydáno: 15.11.2011, Kateřina Jírová
foto: foto z inscenací Psycho Reloaded, Barbarella Reloaded a Moucha Reloaded: archiv Buchet a loutek
Buchty a loutky slaví dvacet let své existence. Vznikly jako divadelní soubor z absolventů KALD DAMU. Od té doby tvoří divadlo plné nápadů a nepřemýšlejí ani o odpočinku, ani o tom, že spolu jsou již tak dlouho, ani o existenčních podmínkách. Buchty a loutky vždy překvapí svéráznou poetikou, svérázným přetvářením příběhů, a pokud jde o scénografii, zaujmou buď řezbovanými marionetami od renomovaných tvůrců, či uvedou na scénu vetešnictví.

Rozhovor jsem vedla s Markem Bečkou a se Zuzanou Bruknerovou.

Považujete se za klasiky?
Marek Bečka (MB): Ano, považujeme se za klasiky svého stylu. Například Jiří Jelínek, zakladatel divadla DNO, se k inspiraci naší poetikou hrdě hlásí. Ale těžko říci, zda naše tvorba někam posunuje současné české loutkové divadlo.

Šťouralové tvrdí, že vaše inscenace hýří nápady, které by soudný dramaturg nepustil na jeviště, a vaše inscenace, tvořené předměty „co dům dal“, některé recenzenty provokují.
MB: My máme nápadů hodně, a jsme rádi, když alespoň část uplatníme v jednotlivých inscenacích.
Zuzana Bruknerová (ZB): Občas si natáčím naše zkoušky na video, a když si ho pak pustím, nestačím zírat, co všechno dokážeme během jedné zkoušky vymyslet. Takže nápady musíme redukovat, abychom se vešli do hodinové metráže inscenace. Domnívám se, že pokud jde o nápady, jsme výjimečně obdařený soubor.


U vašich inscenací z poslední doby se často uvádí slovo Reloaded. Proč?
ZB: Radek Beran, který je pro filmy zapálen, si požádal o individuální grant na čtyři inscenace s názvem Reloaded, jako poklona filmovým hororům, jejichž triky jsou vlastně loutkové. Jedná se o filmy Moucha, Čelisti, Psycho, Barbarella. Jeho projekt grant získal, a tak jsme museli připravit čtyři inscenace.
MB: Přesto, že inscenace vznikaly spíše na objednávku, přesto se velmi povedly, mají klasickou večerní délku pro večerní představení, tedy klasickou pro naši klasickou tvorbu, tj. 60 minut, a jsou životaschopné, ponecháme si je na repertoáru.

Zdá se, že při režii inscenací se střídáte. Jak se stane, že jednou režíruje Tomáš Procházka, jindy Radek Beran či další členové souboru?
ZB: S režírováním v našem souboru se to má tak: nemáme režiséra, který by tento obor opravdu vystudoval, někdo ale musí mít nějaké to hlavní slovo a tak si tento horký brambor více-méně spravedlivě předáváme. Naštěstí ale máme zatím dostatečné tvůrčí přetlaky, takže tak nějak v celku pravidelně potká někoho z nás v pravý čas materiál, který ho osloví - kniha, film, přítel...


Poslední vaší premiérou byla inscenace hry Václava Havla Horský hotel. Jak jste se k této práci dostali?
ZB: Nápad s inscenováním HH loutkami dostal Jáchym Topol, který teď pracuje pro Havlovu knihovnu. Snaží se připravovat programy do jejích prostor tak, aby ho ozvláštnil, aby žil. Jáchym zná naši tvorbu i nás osobně, takže k domluvě nebyla cesta nějak zvlášť trnitá.

Jak se vám s textem pracovalo? Jste pověstní tím, že literární předlohy přetváříte k obrazu svému, a Václav Havel je pověstný tím, že se nesmí v jeho textech škrtat.
ZB: Z vyprávění /sama v HH nehraju/ vím, že to byla pro kluky velmi zajímavá zkušenost. Bylo to jako protiúkol, protože my přesné texty normálně nepoužíváme, nemáme třeba ani žádné čtené zkoušky. Pan prezident se podívá na videozáznam našeho představení, a buďto dá anebo nedá souhlas s dalším uváděním jeho hry v našem podání.

Jako loutkáři jste zvyklí na kočovný způsob života a značné nepohodlí. Změnilo se v tomto směru něco za dobu vaší existence?
MB: V průběhu dvaceti let se nám podařilo dostat se do jiné kategorie. Snížili jsme počet zájezdů, a to jak po republice, tak po zahraničí, ale hrajeme za více peněz. Můžeme se tak na zájezdy opět těšit, a nejsou pro nás již tak vysilující.

Divadelní soubor Buchty a loutky se také pouští do filmařiny. Co vám to přináší?
ZB: Hlavně radost. Je to pro nás doplňková činnost, kterou se bavíme. Za náš film považujeme pouze Chcípáky, film Sedmnáct pro nás natočil Tomáš Petráň.
MB: My vlastně natáčíme hodně. Zvou si nás k natočení loutkových či animovaných sekvencí jako doplněk do různých filmů, a to i v zahraničí. Také občas točíme animace do reklam. Tak nám zábava přináší i peníze.


Mají vaše filmy vliv na vaši divadelní tvorbu?
ZB: Konkrétně to říci nemůžu, ale naše filmová práce nám přináší jiný pohled na svět, je to zdroj nových myšlenek, a takto se jistě naše filmařská činnost do naší divadelní tvorby přenáší.

Působili jste v Chebu, v klubu Mlejn na okraji Prahy, a nyní již několik let ve Studiu Švandova divadla. Zkameněly již Buchty a loutky? Bojíte se případné změny, např. v souvislosti s vyhlášením konkurzu na místo ředitele Švandova divadla?
MB: My se změn nebojíme, náš způsob divadelního života není vázán na jeden prostor. Dnes sídlíme ve Švandově divadle, zítra můžeme být úplně někde jinde. Až změna přijde, budeme se jí zabývat.
ZB: Máme zkušenost, že když přijde změna, je to změna k lepšímu. Netvrdíme, že to tak musí být napořád, ale zatím neztrácíme naději.

Další rozhovory

Albeeho mysl je myslí šachového génia
(rozhovor s: Ondřej Zajíc, 21.3.2024)
Nejlepším oceněním je spokojený divák
(rozhovor s: Radka Coufalová, 28.2.2024)
Divadlo je tvůrčí práce, které si moc považuji
(rozhovor s: Viktor Kuzník, 5.12.2023)
Přes třicet let s Betlémem
(rozhovor s: Vladimír Morávek, 4.12.2023)
Nemám žádnou vysněnou roli, nechávám se ráda překvapit
(rozhovor s: Lenka Schreiberová, 1.11.2023)
Německá herečka roku, svět jako donut nebo Sex Pavla Kohouta
(rozhovor s: Jitka Jílková a Petr Štědroň, 28.10.2023)
Divadlo mám velice rád, je to magický prostor
(rozhovor s: Zdeněk Rohlíček, 27.10.2023)