Jerman

Kdo by čekal po standup Stanislava Majera v Studiu Hrdinů (rovněž od autorského a režijního dua Zábranský - Polívková) stejně zajímavý a humorný zážitek bude asi trochu zklamán. Představení v několika vrstvách s prvky pochůzkové performance je méně sevřené, trochu rozvláčné a ne zcela srozumitelné co se "filosofické message" týče.

Výborná hudba, scéna a světla, uvěřitelní dojemní protagonisté (Poulová, Neškudla), solidní výkony ve vedlejších rolích (i v těch malých Matějka!). Po Lucerně a Elektře další vynikající režie Hany Burešové, která úžasně vystihla mrazící atmosféru haidrichiády. Anoncovanou snahu dát dramatizaci románu aktualizující dimenzi jsem ovšem necítil, je to ale vůbec u tak silného a nosného tématu možné a důležité?

Vynaložené velké prostředky (sofistikovaná několikastupňová Cpínova scénografie, videoprojekce, živé snímání kamerou, stínohry) výsledek nevalný. Protrpěné více než dvě hodiny bez pauzy, kde především divák, který nečetl literární předlohu vůbec nepochopí o čem je řeč, ani stopa po výraznějším narativu, obrazy se snahou o symboliku, která je často těžko pochopitelná, herci odsouzeni do role pěšáků v roli loutek zmateného režijního schematu Jana Mikuláška, pro mě další podprůměrná inscenace činohry ND