Anna Karenina

75 % Režie J. Šmída v přehledné dramatizaci A. Petrase hovoří mnohými symboly a náznaky, které má ovšem divák šanci rozklíčovat, třebaže rozhodně nejsou prvoplánové. Precizní výtvarné řešení. D. Šoltýsová vytváří Annu jako emancipovanou ženu, která si vlastně ani pořádně neuvědomuje, že by její chování mohlo být vnímáno nevhodně. V momentě, kdy ztrácí vše, nepropadá laciné hysterii, přestože je na ní celková sklíčenost plně zřetelná. Ačkoli k ostatním hercům nebyla dramatizace až tolik štědrá jako k Anně, všichni do svých postav vtiskli řádnou dávku přesvědčivosti. Inscenace, která k publiku promlouvá všemi svými složkami.

65%. Německá dramatizace Tolstého románu se omezuje na užší okruh postav, které kromě dialogů odkrývají své pohnutky v monologických komentářích. Ty na jednu stranu přinášejí větší hloubku, ale zároveň oslabují dramatičnost, s čímž režisér J. Šmíd mnoho nesvedl. Jeho realizaci však nelze mnoho vytknout. Šel po smyslu textu, k němuž přistoupil s větší důvěrou než kdysi D. Špinar v brněnské Redutě, resp. Divadle Na zábradlí. Hlavní představitelka D. Šoltýsová pronášela vyřčená slova s porozuměním a ukázala se ideální volbou. I zbylé postavy herci naplnili. Scéna a kostýmy krásné a pro inscenační model účelné.