Lukáš Jeníček

Jednalo se o první scénické čtení, které jsem v Dlouhé viděl, a jak bývá zvykem, nezklamalo. Na druhou stranu mě zas tak moc nenadchlo, ale to se rozhodně netýká hereckých výkonů členů souboru, spíš satirického textu. Herci hráli vší silou, vyzdvihnout musím především Evu Hacurovou a Miroslava Zavičára, kteří mě ve svých rolích mimořádně bavili. Scéna je jednoduchá, ale naprosto dostačující. Za mě další povedené představení v Dlouhé.

Mnoho povyku pro nic v Divadle v Dlouhé stojí především na výkonech Marka Němce a Heleny Dvořákové, kteří jsou tažnou silou celé inscenace. Bok po boku tvoří na jevišti nezapomenutelné komické duo. Hudba v inscenaci mi občas přišla trochu nevhodně vybraná, ale naopak scéna, která je poměrně jednoduchá, perfektně sedí a Hana Burešová připravila prostředí, které je pro inscenaci komické samo o sobě. Jedná se o příjemný divácký zážitek.

Tartuffa na Kladně zachraňují hlavně výkony hereckého souboru kladenského divadla (především Barbora Hron Vovsíková a Miroslav Večerka). Nepříliš povedená scénografie jen umocňuje nejistý dojem z celého představení a hudba, která podkresluje přechody mezi jednotlivými scénami stylem "ladění rádia" působí dojmem, že je v představení navíc. Bohužel jsme od Romana Meluzína čekali mnohem víc.

Představení je nadupané od začátku až do konce, a ač je první polovina scénáře slabší na komické situace, herci Divadla v Dlouhé ji dokázali zahrát a vyplnit stejně dobře! Vyzdvihnout tedy musím fenomenální herecké výkony (především Marka Němce, Helenu Dvořákovou a Jirku Wohanku), výbornou režii a hlavně souhru všech divadelních složek, z nichž nemůžu opomenout hudbu Jana Vondráčka. A když vezmu v potaz i scénu inscenace, jedná se o jednu z nejhezčích, které jsem u inscenace Bez roucha viděl! Jedná se zkrátka o nezapomenutelný divácký zážitek! Smát se budete od začátku do konce!

Ano, to je ta Tma. Tma v podobě německého teroru zpodobněná v kontrastech a tempu, hudebním doprovodu a světelné hře, pomalu a přesto intenzivně spěje k nezvratnému konci. Scéna je velmi nápaditá a hlavně efektivní. A nakonec, v příběhu figuruje herecký výstup Marie Poulové jako Ester.

Všichni známe Oblomova - zbytečného člověka se zbytečným životem, a přesně tento dojem vyvolává inscenace Divadla v Dlouhé. Příběh se táhne tak pozvolně, nenápadně a úmorně, až je to perfektní, protože právě to je podstatou Gončarova díla. Inscenace zaujme svým realistickým duchem a přesto kouzelnou atmosférou. Nezapomenutelný je v roli Oblomova Michal Isteník, který od začátku až do konce neodejde z jeviště a jeho nečinnost je přímo excelentně zahraná. Jedná se o poctivou a dobře zahranou klasiku.

Pokud vás láká česká klasika, pak je Lucerna v Divadle v Dlouhé správnou volbou! Inscenace nabízí jedinečný pohled na nás a na náš národ, ale nechybí ani humor, ironie a celé představení se nese v kouzelném duchu doplněném o klasickou pohádkovou scénografii a hudbu. Paní kněžna, mlynář, vrchní, Klásková a Klásek, to je stará česká klasika a herci z Dlouhé se jich zhostili jak nejlépe to šlo! Vyzdvihnout musím především výkon Evy Hacurové.

Sonety, jež jsou divadelně prakticky neuchopitelným dílem, se přece jen v Divadle v Dlouhé podařilo představit v jejich plné jevištní kráse. Ač může být inscenace pro běžného diváka poměrně šokující, jedná se bezpochyby o mistrovské dílo, které každým rezonuje úplně jinak - stejně jako sonety. Režijní práce je úžasná, herecké výkony nezapomenutelné a hudba nádherně dokresluje výsledný dojem, který ve vás verše zanechají.