Profil uživatele

Lukáš Jeníček

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Kateřina Jírová: 10 % (3)
Lukáš Holubec: 10 % (3)
Anežka Kotoučová: 13 % (4)
Helena Grégrová: 16 % (8)
Jan Pařízek: 17 % (11)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 14.6.2021)
Zkrátka a jednoduše - neuvěřitelný divadelní zážitek.
(zadáno: 7.6.2021)
Konverzační drama stojící především na hereckých výkonech a jménech. Pobaví, rozesměje, snad by i zasáhlo ale dosti mu ubližuje přílišná délka. Některých postav je pak zbytečně dost, zatímco jiné prostoru moc nemají. Ač by si ho zasloužily a zřejmě ho i lépe využily. Ovšem zde není co vytknout divadlu.
(zadáno: 7.6.2021)
Ačkoliv je konzervativní pojetí Přízraků v podání hereckého souboru divadla nadmíru dobře zahrané a především sehrané, nemůžu se zbavit dojmu, že se s Přízraky zkrátka dalo udělat ještě něco víc. Každopádně se stále jedná o úžasnou inscenaci, která mě silně zasáhla. A zasáhne tak, jak to umí jen herci v Dejvickém divadle. Obsazení vévodí především Klára Melíšková a Martin Myšička, snad i pro dostatek prostoru. Jejich linie je v inscenaci jedna z nejsilnějších, snad s výjimkou závěrečné scény s Vladimírem Polívkou, který do souboru parádně zapadá.
(zadáno: 2.6.2021)
Rozhodně jedno z nejlepších představení žánru, které jsem na divadle viděl. Inscenace je nabitá od začátku až do konce. Rock v podání Jana Krafky, který je v roli Mikiho Volka fenomenální, trojice andělů a především výborně hrající živé kapely vás nenechá vydechnout! A když už se přeci jen chystáte nadechnout, klasický hanušovský humor vás nenechá. Jak umřít na rokenrol tak představuje to nejzásadnější ze života českého krále rokenrolu, ale přeci jen trochu s humorem a nadhledem sobě vlastním. A co víc? Nechybí ani ďábel v podání Jiřího Wohanky, na kterého jsme se právem těšili nejvíc.
(zadáno: 4.2.2021)
Osobně jsem představení zhlédl jen ze záznamu, ale i u mě doma na mě atmosféra inscenace zapůsobila a věřím, že pokud bych hru viděl naživo, naprosto by mě pohltila. Vyzdvihnout musím především Holanovu tvorbu, která je v podání Luboše Veselého natolik holanovská, až z toho mrazí! Uznávám, že se nejedná o hru pro každého, ale v případě, že vám sedne, čeká vás nevšední zážitek a poodkrytí českých velikánů z tak trochu jiného úhlu.
(zadáno: 26.1.2021)
Představení jsem bohužel viděl jen ze záznamu (každopádně tento divadelně-filmový záznam doporučuji), ale jakmile to bude možné, určitě ho budu chtít vidět naživo - MRK v Dlouhé stojí za to! Text je to sám o sobě zvláštní, nesedne každému, ale tahle zvláštnost se tu povedla. V čele hereckého obsazení je nepochybně Eva Hacurová, která vás svou proměnou v Rolanda dostane! Pozadu ale nejsou ani ostatní herci. Představení vás rozesměje, autorské písně se krásně poslouchají a přesto všechno ve mně MRK zanechal hlubší pocity, než se na první pohled může zdát. Děkuji všem!
(zadáno: 24.11.2020)
Sled vzpomínek z dětství a dospívání jednotlivých herců tvoří výjimečný rámec inscenace. Hudba a scéna jen podtrhují kouzlo vzpomínání a herci z Dlouhé bezesporu celý zážitek pozvedají na ještě vyšší úroveň. Inscenace vás buď pohltí nebo nechá chladným, ale za sebe doporučuji nechat se pohltit. Bude to nezapomenutelný zážitek!
(zadáno: 6.10.2020)
Jednalo se o první scénické čtení, které jsem v Dlouhé viděl, a jak bývá zvykem, nezklamalo. Na druhou stranu mě zas tak moc nenadchlo, ale to se rozhodně netýká hereckých výkonů členů souboru, spíš satirického textu. Herci hráli vší silou, vyzdvihnout musím především Evu Hacurovou a Miroslava Zavičára, kteří mě ve svých rolích mimořádně bavili. Scéna je jednoduchá, ale naprosto dostačující. Za mě další povedené představení v Dlouhé.
(zadáno: 29.9.2020)
Mnoho povyku pro nic v Divadle v Dlouhé stojí především na výkonech Marka Němce a Heleny Dvořákové, kteří jsou tažnou silou celé inscenace. Bok po boku tvoří na jevišti nezapomenutelné komické duo. Hudba v inscenaci mi občas přišla trochu nevhodně vybraná, ale naopak scéna, která je poměrně jednoduchá, perfektně sedí a Hana Burešová připravila prostředí, které je pro inscenaci komické samo o sobě. Jedná se o příjemný divácký zážitek.
(zadáno: 29.9.2020)
Tartuffa na Kladně zachraňují hlavně výkony hereckého souboru kladenského divadla (především Barbora Hron Vovsíková a Miroslav Večerka). Nepříliš povedená scénografie jen umocňuje nejistý dojem z celého představení a hudba, která podkresluje přechody mezi jednotlivými scénami stylem "ladění rádia" působí dojmem, že je v představení navíc. Bohužel jsme od Romana Meluzína čekali mnohem víc.
(zadáno: 29.9.2020)
Představení je nadupané od začátku až do konce, a ač je první polovina scénáře slabší na komické situace, herci Divadla v Dlouhé ji dokázali zahrát a vyplnit stejně dobře! Vyzdvihnout tedy musím fenomenální herecké výkony (především Marka Němce, Helenu Dvořákovou a Jirku Wohanku), výbornou režii a hlavně souhru všech divadelních složek, z nichž nemůžu opomenout hudbu Jana Vondráčka. A když vezmu v potaz i scénu inscenace, jedná se o jednu z nejhezčích, které jsem u inscenace Bez roucha viděl! Jedná se zkrátka o nezapomenutelný divácký zážitek! Smát se budete od začátku do konce!
(zadáno: 23.6.2020)
Ano, to je ta Tma. Tma v podobě německého teroru zpodobněná v kontrastech a tempu, hudebním doprovodu a světelné hře, pomalu a přesto intenzivně spěje k nezvratnému konci. Scéna je velmi nápaditá a hlavně efektivní. A nakonec, v příběhu figuruje herecký výstup Marie Poulové jako Ester.
(zadáno: 23.6.2020)
Všichni známe Oblomova - zbytečného člověka se zbytečným životem, a přesně tento dojem vyvolává inscenace Divadla v Dlouhé. Příběh se táhne tak pozvolně, nenápadně a úmorně, až je to perfektní, protože právě to je podstatou Gončarova díla. Inscenace zaujme svým realistickým duchem a přesto kouzelnou atmosférou. Nezapomenutelný je v roli Oblomova Michal Isteník, který od začátku až do konce neodejde z jeviště a jeho nečinnost je přímo excelentně zahraná. Jedná se o poctivou a dobře zahranou klasiku.
(zadáno: 23.6.2020)
Pokud vás láká česká klasika, pak je Lucerna v Divadle v Dlouhé správnou volbou! Inscenace nabízí jedinečný pohled na nás a na náš národ, ale nechybí ani humor, ironie a celé představení se nese v kouzelném duchu doplněném o klasickou pohádkovou scénografii a hudbu. Paní kněžna, mlynář, vrchní, Klásková a Klásek, to je stará česká klasika a herci z Dlouhé se jich zhostili jak nejlépe to šlo! Vyzdvihnout musím především výkon Evy Hacurové.
(zadáno: 23.6.2020)
Sonety, jež jsou divadelně prakticky neuchopitelným dílem, se přece jen v Divadle v Dlouhé podařilo představit v jejich plné jevištní kráse. Ač může být inscenace pro běžného diváka poměrně šokující, jedná se bezpochyby o mistrovské dílo, které každým rezonuje úplně jinak - stejně jako sonety. Režijní práce je úžasná, herecké výkony nezapomenutelné a hudba nádherně dokresluje výsledný dojem, který ve vás verše zanechají.