Stepan.chalousek

Vůbec jsem nepochopil, co je smyslem této inscenace. Povídky Flannery mám velmi rád, ale zde sem jejího ducha či poetiku nepocítil ani na chvilku.

Doufal jsem, že inscenace bude mnohem více odvážná v rámci interpretace. Vůbec mi nebylo jasné, proč si tuto látku studenti vybrali k ohledávání a k čemu dospěli.

Dechberoucí zážitek. Marie Štípková je velmi přesná a její herecký koncert je radost sledovat a být mu svědkem. Neviděl jsem to rozhodně naposledy a moc děkuji za tak silný zážitek.

Viděno minulou sezonu. Text velmi naivní a tak s ním ani dobré herecké výkony nic nezmůžou. Pohybová stylizace (zvláště chození po schodech) mi přišla pitvořívá. Zaujal mě Petr Šmíd, kterého jsem v Jihočeském divadle viděl poprvé.

Skvěle uchopená interpretace hry, která se snad už nedá ani hrát. Jan Frič je mistrný vypravěč a Dragan Stojčevski pak malíř divadelní duše. Snad se tato inscenace dočká kritického ocenění.

Inscenace, která mě nenechala vydechnout. Silná kolektivní herecká souhra, přesná režie a musím také ocenit hudební složku. Myslím, že se na některou z repríz ještě vydám. Děkuji.

Obrazy bez pochopení obsahu. Monotonní tempo nepomáhá v akcentování jednotlivých linek postav nebo samotnému sdělení textu. Herci deklarují, ale nesdělují podstatu příběhu, což je velká škoda, protože by toho snad byli i schopni, kdyby je k tomu režijní ruka více vedla.

Silná adaptace a uhrančivý výkon P. Gajdošíkové. Velmi milé překvapení a zážitek.

Na mnou viděné repríze pokulhával timing a tak to celé působilo rozpačitě.

Román neznám, takže jsem se místy ve vyprávění ztrácel. Celkově ale zaujala stylizace a výborný herecký soubor.

Stihl jsem derniéru a jsem tomu rád. Divadelní hříčka nejen o divadle plná nadsázky a nadhledu. Svým projevem překvapila dramaturgyně Dejvického divadla Marta Ljubková, ale i dramaturg Boris Jedinák.

Velmi nešťastná adaptace, která v sobě neskrývá tajemství ani žádné napětí. Celá inscenace je v jednom monotónním "uspěchaném" rytmu a tak se paradoxně první polovina vleče, ačkoliv trvá jen něco chvilku přes hodinu. Některé situace by chtělo zpomalit, aby byl prostor pro emoce a divácké napojení. Nevkusně se místy šlapalo do stylizací a zároveň se hrál velký realismus a právě tyto roztříštěné herecké prostředky budí rozpaky. Nešikovná forma zvítězila nad obsahem, což je u této látky velká škoda. Scénografie a hudba stojí za vyzdvihnutí.

Nejsem v divadle rád přesvědčovaný o tom, o čem jsem již přesvědčený.

Navštíveno v Komedii. Naopak zastávám názor, že toto představení ukazuje cestu, jak dělat divadlo pro dospívající. Inscenace od začátku deklamuje, že bude kolážovitá v podobě "vyrepování se z určitých témat". Jak zaznělo v dramaturgickém úvodu, tak inscenace vznikla ze sběru témat od mladistvých. Herci sklízeli potlesk na otevřené scéně a já se bavil královsky a to mi deset let, již dávno není. P. Letáková a p. Gaydečka dostáli svému pověstnému nadhledu. Po shlédnutém představení jsem měl nezvykle hlubokou debatu s vnučkou o zmíněných tématech, což celý zážitek ještě prohloubilo.

Navštíveno v Arše. Velmi jsem se tématu a tlačení na nostalgii obával, ale bylo to zbytečné. Neuvěřitelná energie a sehraný Provázek. Moc příjemný večer.

Navštíveno v Komedii. Bohužel díky špatnému nezvučení nebylo rozumět rapovým písním. Samotné představení mě chytlo přibližně v polovině a pak nepustilo. Martin Klapil a jeho energie stojí za vyzdvihnutí.

Silná inscenace, především díky hereckému zápalu Samuela Tomana. Některé obrazy budu mít ve vzpomínkách dlouho. Velkou devízou je také hudební složka.

Po shlédnutí ROPY a POTOPY jsem se vydal shlédnout Gaydečkovu první profesionální režii a byl jsem nadšen. Skvěle rytmizovaný text dostal krásnou režijní poetiku. Velmi mě bavil Dan Toman a Martin Stránský. Tleskám a děkuji.

Inscenace je spíše wikipedickými hesly. Nedramatickou strukturu drží koncentrované herectví a vizuální stylizace celé inscenace.

Nejde o večer k zamyšlení, jak je avizováno, protože p. Engelová předkládá především svůj pohled a skeptické postoje, aniž by je otevírala dialogu. Velká škoda, že k debatě není plnohodnotně využit přítomný p. Myšička, který funguje jen jako glosátor. O češtině se mluví jen obecně (větší prostor dostává rétorika v antice či úvahy, jak by se měl muž/žena oblékat do společnosti).
Jedinou odpověď, kterou jsem si z večera odnesl, jsem paradoxně našel ve spící dramaturgyni paní Kudláčkové, sedící jen kousek ode mě. Právě dramaturgie celého ?setkání? selhává nejvýrazněji. Co jsem si měl odnést nebo co nového se dozvědět, zůstává pro mě nejasné.

Velká úskalí shledávám v samotné dramatizaci (samozřejmě nejde převést celý román), která se jasně nerozhodla po jaké lince se chce vydat. Ironické herectví praktikuje jen Jan Hájek (fantastický výkon!) s R. Kalvodou, což je u této látky velká škoda. Byť jsem velkým fanouškem románu, tak tohle provedení mi nesedlo.

Poslední dobou mě velmi baví dramaturgie D21. Tohle zpracování (snad knihy Bytová revolta) se mi zdá velmi šťastné.

Učebnicová práce se znakem: přesně tak bych pojmenoval první část inscenace. Imaginace, skvělá práce se scénografií a světlem. Skvělá Marie Myšičková. Po dlouhé době milé překvapení v Divadle DISK

Přiznám se, jel jsem s velkými obavami. Tento typ divadla není můj šálek kávy, ale děti mě z nostalgie přemluvili (navíc mě zajímalo zabydlování Pavla Praise v nové domovině). Podle fotografií se inscenace přiznávala k seriálu (což prohlubovalo obavy) a musím říct, že jsem byl nadšen. Nechal jsem se strhnout vší tou energií (především těch nejmladších v publiku) a užíval si tu podívanou. Velkou roli v tom samozřejmě hraje nostalgie.