Za rohem svět

Vizuálně, zvukově, scénou i monology vyjímečné představení. Vtipné, podivné i na zamyšlení. Skvělé metafory.

Něco takového jsem nikdy neviděl. Nerozumím, ale je to neskutečně vtipné.

Nerozuměl jsem tomu. Vůbec nevím o čem to bylo. Ale strašně mě to bavilo. Prakticky jde o čísté hraní si na divadle. Se slovem, s divadelními znaky s objekty. Je to prostě extrémně zábavné a hravé. Hloubku jsem v tom nenašel, ale to vůbec nevadí, člověk čas od času musí vypnout a užívat si hravost jevištního projevu.

Tohle bylo velké pohlazení. Fragmenty se divák prodírá jako džunglí a do toho sleduje objektové rozehrávání talentované Berty Doubkové.

Inscenace zcela nelineární a útržkovitá, kde jednotícím prvkem byla práce se scénografií, resp. manipulace s rekvizitami. Ta v podstatě určila polohové rozpětí celého představení od tajuplnosti a fascinovaného ohledávání přes krizi neporozumění a nedorozumění, tápavost vlastní i kolektivní identity až po absurditu a bizarnost, které jsem osobně (na rozdíl od větší části publika a dost možná i tvůrců inscenace) nevnímal jako osvobozující odlehčení, které lze sprovodit z mysli uvolněným smíchem, nýbrž jako temný, sarkastický úsměšek nad životem těkajícím mezi pastmi účelů a účílků, mezi plahočením, žvaněním, přetvářením a nesmyslným ruchem.

Vizuálně, zvukově, scénou i monology vyjímečné představení. Vtipné, podivné i na zamyšlení. Skvělé metafory.

Něco takového jsem nikdy neviděl. Nerozumím, ale je to neskutečně vtipné.

Nerozuměl jsem tomu. Vůbec nevím o čem to bylo. Ale strašně mě to bavilo. Prakticky jde o čísté hraní si na divadle. Se slovem, s divadelními znaky s objekty. Je to prostě extrémně zábavné a hravé. Hloubku jsem v tom nenašel, ale to vůbec nevadí, člověk čas od času musí vypnout a užívat si hravost jevištního projevu.

Tohle bylo velké pohlazení. Fragmenty se divák prodírá jako džunglí a do toho sleduje objektové rozehrávání talentované Berty Doubkové.

Inscenace zcela nelineární a útržkovitá, kde jednotícím prvkem byla práce se scénografií, resp. manipulace s rekvizitami. Ta v podstatě určila polohové rozpětí celého představení od tajuplnosti a fascinovaného ohledávání přes krizi neporozumění a nedorozumění, tápavost vlastní i kolektivní identity až po absurditu a bizarnost, které jsem osobně (na rozdíl od větší části publika a dost možná i tvůrců inscenace) nevnímal jako osvobozující odlehčení, které lze sprovodit z mysli uvolněným smíchem, nýbrž jako temný, sarkastický úsměšek nad životem těkajícím mezi pastmi účelů a účílků, mezi plahočením, žvaněním, přetvářením a nesmyslným ruchem.

Inscenace zcela nelineární a útržkovitá, kde jednotícím prvkem byla práce se scénografií, resp. manipulace s rekvizitami. Ta v podstatě určila polohové rozpětí celého představení od tajuplnosti a fascinovaného ohledávání přes krizi neporozumění a nedorozumění, tápavost vlastní i kolektivní identity až po absurditu a bizarnost, které jsem osobně (na rozdíl od větší části publika a dost možná i tvůrců inscenace) nevnímal jako osvobozující odlehčení, které lze sprovodit z mysli uvolněným smíchem, nýbrž jako temný, sarkastický úsměšek nad životem těkajícím mezi pastmi účelů a účílků, mezi plahočením, žvaněním, přetvářením a nesmyslným ruchem.

Nerozuměl jsem tomu. Vůbec nevím o čem to bylo. Ale strašně mě to bavilo. Prakticky jde o čísté hraní si na divadle. Se slovem, s divadelními znaky s objekty. Je to prostě extrémně zábavné a hravé. Hloubku jsem v tom nenašel, ale to vůbec nevadí, člověk čas od času musí vypnout a užívat si hravost jevištního projevu.

Tohle bylo velké pohlazení. Fragmenty se divák prodírá jako džunglí a do toho sleduje objektové rozehrávání talentované Berty Doubkové.

Vizuálně, zvukově, scénou i monology vyjímečné představení. Vtipné, podivné i na zamyšlení. Skvělé metafory.

Něco takového jsem nikdy neviděl. Nerozumím, ale je to neskutečně vtipné.