Hannibal

Režie Eliáše Gaydečky zdůrazňuje střet každodennosti s osudovostí a nechává vyniknout křehkost vztahů mezi jednotlivými postavami.

45%

Strhující taneční vyprávění o životě jedné z nejslavnějších malířek 20. století, Fridy Kahlo. Inscenace citlivě propojuje její osobní příběh, bolest, vášeň i nezdolnou touhu po životě. Beze slov dokáže vyjádřit emoce, které by někdy nestačil popsat ani dlouhý dialog. Výjimečné výkony tanečníků, promyšlená choreografie. Doporučuji!

Inscenace vyniká především obrazotvorností a hudební složkou. První část nás přenáší na Žítkovou, do světa bohyní, tajemství a magie, která prostupuje každodenní život místních žen. Atmosféra je podmanivá a sugestivní, podporovaná působivou hudbou, která se stává rovnocenným vypravěčem příběhu. Ve druhé části se inscenace proměňuje v detektivní pátrání Dory, jež postupně odhaluje skryté vrstvy rodinné i společenské historie.

Právě propojení imaginativního scénického jazyka s hudbou vytváří svébytný divadelní svět, který dokáže diváka vtáhnout až do samotného závěru..který je působivý.

Znepokojivá hra se skvělým výkonem B.Kostkanové. Text i inscenace zřetelně rezonují se současnými kauzami typu Epstein a otevírají téma manipulace, moci a toxické intimity bez prvoplánové moralizace. V. Pokorný s děsivou lehkostí předvádí celé spektrum manipulativních strategií od něhy přes citové vydírání až po agresi. Výrazným motivem je i estetika devadesátých let, ironicky podtržená reklamou na Milky Way, která do inscenace vnáší zvláštní směs nostalgie a neklidu. Celý svět hry je uzavřený v akváriu, které jako by spadlo z nebe Krásné, odtažité a zároveň dusivé.
Viděno ve Venuši 16.5.

Je to chytré a neklidné. Smějete se a za chvíli vás zamrazí. A vůbec nevadí, jestli jste román četli.

Včerejší představení mě opravdu nadchlo. Měl jsem zpočátku obavy z některých motivů Francin s Alzheimerem, Maryška balancující mezi mládím a stářím, klouzačka jako obraz, ale všechno nakonec drželo pohromadě.

Maryška byla nádherná ve své dvojí poloze, křehká i zralá zároveň.Celý ansámbl byl skvělý. Kontrast mezi jemným Francinem a bouřlivým Pepinem krásně fungoval. Vlasy jako koňská hříva, i voda, ve které jsem se utopil.

Úchvatné! Všichni výborní!

Ivana Uhlířová kraluje!

Toto představení je bohužel nevkusné a naprosto postrádá smysl.

Tomáš Dianiška! Bravo!

Rodinné setkání u jednoho stolu. Babička začne recitovat Kytici, načež se před zraky všech odehraje sedm balad. Stůl se postupně proměňuje ? stává se svatební hostinou, márnicí, vodní říší, a vše je nádherně ztvárněno. Kolektivní souhra, která vás dojme a připomene vám dětství u babičky.

Hra s potenciálem a neobvyklým námětem. Rozpačitý výsledek. Viděno na derniéře.

Expresivní inscenace Martina Františáka. Skvělá hudba Ivana Achera, Eva Jiřikovská vytvořila plno nápaditých symbolů. Skvělé herecké výkony.

Herecké divadlo, kterého si velmi vážím, se ve své aktuální inscenaci pod režií O. Sokola zaměřuje na etické otázky vyplývající z hry, a současně vytváří intimní atmosféru, která z představení přímo sálá. Doporučuji všema deseti.
-Lucie Žáčková je mistrovská ve svém oboru!

Oceňuji důležité téma ? kus naší opomíjené historie. Největší dík patří Kateřině Tučkové, která napsala takto skvostné dílo. Co se týče inscenace, myslím, že tímto směrem by se mělo Národní divadlo ubírat. Nelehký úkol byl slušně zvládnut.