Játra

Spisovatel Jiří Stránský byl mnoho let politickým vězněm a není divu, že často připomínal osudy lidí, kteří kriminály prošli, resp. jejich blízkých. Drama „Játra“ se ze Stránského tvorby nevymyká, znalé kontextu setkání s ním nepřekvapí. Spříznění s rodinou Formanových nechalo vzniknout počinu připomínající dílko, jež by mohlo být jinak (po)zapomenuto. Připsání postava vnučky přineslo obohacení o pohled další generace. Po realizační stránce je inscenace standardní, našly by se rezervy v řešení časových skoků i v práci režisérky s herci. V Anti.kvariátu Dejvického divadla v bližším kontaktu však příběh sympaticky rezonuje.

85 %. Zdařilá dramatizace povídky J. Stránského o síle lásky, lidského ducha a naděje, které dýchají a rostou nehostinné, vytěžené krajině i mocenské zlovůli navzdory. Příběh je vyprávěn střídmými, ale o to působivějšími jevištními prostředky. Herecký koncert ovládá v ústředním partu Babičky J. Tesařová, které neváháme ani na okamžik věřit nach, rozechvělost a roztouženost mládí, stejně tak přiměřený sentiment při vzpomínání stárnoucí ženy. Tleskám odzbrojující přirozenosti, s níž obě tyto polohy suverénně střídá. Inscenace je opravdu důstojnou poctou nejen samotnému autorovi, ale i všem politickým vězňům a jejich rodinám.

--- Důstojná pocta Jiřímu Stránskému --- (více v článku na blogu)