Kristyna Matouskova

Skvělé zpracování české klasiky, která v sobě stále nese ponaučení. Při představení mě mrazilo v zádech a i když jsem přesně věděla, o čem to je, byla jsem napnutá, o přijde.

Naprosto dechberoucí herecký výkon Dagmar Peckové. Žena s neuvěřitelným charisma a neuvěřitelným životním elánem. Představení mě uchvátilo. A rozhodně bych ho ráda viděla znovu.

Už dlouho jsem nezažila tak ukřičené představení. Tam se buď brečelo nebo křičelo. Ani chvilku se nehrálo normálně, aby to člověk tak nějak pobral a vzpamatoval se. Neuvěřitelně depresivní, enormně přehnané. Chápu, že to byla vážná hra a vážné téma, ale člověka to představení uplně vysálo.

Paní Janžurovou a Holubovou mám ráda, ale zde to ani ty dvě nezachránily. Asi jsem měla příliš velké očekávání, ale zatím co se všichni smáli, tak já se tedy nesmála vůbec. Škoda.

Mám ráda Elišku Balzerovou. Když se objeví, je to dáma. Má charisma. Nejlepší výkon ale podle mě podal Jaromír Dulava jako sluha. Nebylo to ani moc legrační, ani moc dojemné, vlastně to tak nějak kolem mně prošlo a nezanechalo to ve mně vůbec žádný pocit ani dojem. Což je velká škoda.

Přišli jsme se bavit a nebavili jsme se, ani jsme se vlastně nenasmáli. jen jsme tam tak seděli a pozorovali, co z toho bude. Těžko říci, co jsme si měli odnést

Představení se mně moc líbilo. Neměla jsem od toho žádná očekávání, lekla jsem se vážné dějové linky, ale odcházela jsem z divadla a říkala jsem si, že je na světě krásně a že stojí za to žít a s manželem jsme se ještě dlouho o představní bavili a tvořili jsme vlastní seznam toho, co považujeme za báječné věci.

Hra paní Bovaryová se mně líbila. Byla jsem zvědavá, jak bude zpracovaná a minimalistická scéna mě zaujala. V prvním dějství byl trochu pomalejší spád. Uvítala bych větší důraz na fakt, že paní Bovaryová byla vlastně obětí své deziluze, protože měla načteno, jak svět má vypadat, jak má vypadat láska a byla překvapená, že realita všedních dní jí to neumožňuje. Což se dá připodobnit k dnešní době a přílišnému sledování romantických filmů a seriálů a pak překvapení, že to tak nechodí. V této inscenaci to spíš pro mě bylo vyhodnocením, že si za své neštěstí mohla sama.

Čekala jsem víc. Herečku Terezu Kostkovou mám ráda a doufala jsem, že když bude hrát se svou maminkou, bude to něco nevídaného. Námět dobrý, ale myslím, že nebyl naplno využit potenciál tématu. Něco bylo až moc ulítlé, pak už bylo těžké se s tím ztotožnit. Nejvíc se mi líbila část hry na hřbitově.

Bylo to moje první představení v divadle Metro. čekala jsem velký humor a originální přístup. Jako matka 3 dětí jsem vyrazila s kamarádkou, která má děti 2, abychom se koukli na komedii spojenou s rodičovstvím. Dočkala jsem se však slátaniny, která bohužel nebyla ani poučná ani vtipná. Nejvíce se lidé smály, když někdo mluvil nahlas a ještě k tomu sprostě. Navíc tedy mám kamarády ve Finsku, za kterými jezdím, takže ztvárnění Finů mně přišlo uplně mimo.

Musím říct, že jsem byla vážně překvapená představením Pitevna a to v negativním slova smyslu. Nápad, že se mrtví lidé probudí na pitevně a vyjedou z mrazících boxů - proč ne. Ze začátku jsem stále váhala, co z toho bude, jaká je tedy zápletka nebo poučení pro diváka. Jestli si máme uvědomit, že smrt může přijít kdykoliv, i když jí vůbec nečekáme. Furt jsem byla tak nějak v očekávání, kdy už to přijde a najednou se objevila Robotka. A to pro mě byl jasný signál, že se někdo uplně zbláznil a že jsem měla jít na úplně jiné představení někam jinam. Vlastně to pro mě nemělo žádná závěr, žádný vzkaz. Jen skeče spojené v celek a ani ne moc vtipné.