Netorack

Jsem rozpolcen - přidávám se k předchůdcům, kteří říkají, že Marek Němec se překonává a třeba spoustu obsahu do hry vnesl pantomimicky, ale text samotný je takový nemastný neslaný, mnoho se toho vlastně neděje a hlášky taky nejsou nijak třeskuté. Dal bych 90 % za výkon herce a 40 % za scénář. Bohužel, u one man show je ten scénář ještě zásadnější než u jiných her a vlastně se dá říci, že herci zde nijak zvlášť nepomáhá.

Velmi chytře napsaná a vygradovaná hra, ve které se vám obě postavy i zápletka každých pár minut posunou zase o patro výše. Oba herci pochvalu zaslouží také, ovšem, aniž bych je chtěl nějak shazovat, věřím, že s takovým textem se to musí dobře hrát úplně samo.

Vtipné představení pro trochu větší děti.

Devítiletá byla nadšená z tohoto přechodu od klasických pohádek a večerníčkových představení, kam ji nutíme chodit s mladší sestrou. No a i šestiletá si z představení něco odnesla, třeba rýmovačku o berušce, co dá někomu přes držku.

Z pohledu dospělého mě zaujalo třeba to, jak se u vtipu o zubech na šňůrce na Krokodýla Dundee nikdo z dětí nechytá, tak museli přidat ještě Spongeboba. A také, že malým divákům vůbec nevadilo, že dětské postavy, které se ještě nikdy s nikým nevedly za ruku, hrají herci nyní v roce 2026 už spíše pokročilí než jinošští. A mě vlastně taky ne.

Objevovaly se tam vtipné hlášky, ale jinak mi to přišlo jako sled keců a hospodských výkřiků bez nějak zvlášť provázané myšlenky, která by to držela pohromadě.

Vtipná komedie, akorát na letní scénu.

Oceňuji živý zpěv i hudbu. Zahrát, že neumím zpívat, když zpívat umím, musí být šíleně náročné.

Výkon Ivy Janžurové, která v 84 letech hraje 75letou Sarah, je skutečně výjimečný. Po celou dobu jsem byl na vážkách, zda různé pomlky a hledání slov patří do role, kam se to zcela přirozeně hodilo, ale působilo to vše naprosto autenticky. Chtěl bych na tom ve svých 84 letech být tak, jako paní Janžurová.

Jinak musím zopakovat nejčastější výtku zde, parafrází klasika: "Ta hra je především dlouhá. A je dlouhá tak, že kdyby byla o polovinu kratší, pořád by byla dlouhá." Za mě by se dalo část po přestávce stáhnout na 10-15 minut a přilepit k první části, druhá část totiž prostě a jednoduše ztrácí dech.

Skvělý text, který by interpretovi vlastně stačilo jen odvykládat a všichni by se bavili; když se k tomu přidá ještě herectví, je to pecka. V představení jsou bezva hlášky/argumenty, které později ve svém reálném životě jako když najdete :) Pozná se v tom úplně každý.

Viděl jsem v roce 2014 a znova ve 2025 (v obou případech Jakub Slach). Zpětně mi připadá, že to starší bylo lepší, ale to je možná jen selektivní paměť.

Byli jsme na představení s kamarády (všichni 40-50 let) a hra nás naprosto rozmontovala. Přestože se tváří jako komorní situační komedie, autor (často prostřednictvím jediné hlášky nebo nějakého podoteku či rýpnutí) do publika posílá opravdu vážná témata, vzorce a traumata, která v nás silně rezonovala ještě několik hodin po představení. Když se k nám v hospodě přidal kamarád, který s námi na hře nebyl, vůbec nechápal, jaká témata to vytahujeme, jak jsme k nim přišli na "komedii" a proč se o nich bavíme a provádíme inventuru vlastního života. Neskutečně působivé. Nejlepší hra, kterou jsem viděl za minimálně několik posledních let.

Vtipná hra, akorát na léto, žádné morální nebo intelektuální přesahy, ale prostě jen komedie.

Je vidět, že kromě mnoha nadšených komentářů je tady i nezanedbatelná skupina těch, kterým se představení nelíbilo. Patřím k nim také. Přehnané pitvoření, totální přehrávání na zbytečných místech a měnění hlasů (a teď nemyslím, když mluví za jiné postavy, kde je to pochopitelné) mi bylo tak nepříjemné, že pro mě úplně přebilo všechno to pozitivní v představení, a pak jsem se nesmál, ani když se nějaký vtip či pointa objevily. Je to škoda, protože v textu jsou vtipné pasáže i chytré hlášky. A text by byl stejně silný a účinkoval by podobně, i kdyby jej paní Stašová přednesla civilněji. Takže za mě, méně by bylo rozhodně více.