Veronika Vrzalová

Já to miluju... je to naprosto ale naprosto bláznivé představní plné zvratů, šoků, záměn a zmatenosti, ale čím víc se noříte do děje, tím víc to milujete. Vyznat se v ději je téměř nemožné, ale když představení skončí, jste nadšeni. Osobně mám moc ráda režii Kuby Čermáka téměř v čemkoli, na co sáhne. Jeho osobitý rukopis je velice snadno rozpoznatelný a neotřelý. Moc se těším na další počiny tohoto divadelního spolku.

Silné téma, dojemný příběh, těžký osud. Asi nikdo nepochybuje o tom, že situace gayů během druhé světové války nebyla lehká, ale, že byli až takto moc loveni, to pro mě bylo překvapením. Příběh, který začíná tak nějak mile, lehce, téměř až vesele nabírá na obrátkách a v mnoha situacích nelze zadržet slzy. Herecké výkony byly za mě skvělé, obzvlášť postava Rudiho, který se možná zdá nějaký, ale když si dovolíte zkoumat ho víc, objevíte více vrstev této postavy.

Super inscenace. Moc cením, že divadlo jako je Komedie se nebojí otevřít téma LGBTQIA/trans/queerness. Johy je skvělá postava, najednou úplně jiná, než jak ji představovali ve škole. Martina coby Johy dokáže celou hru utáhnout, monology by sice místy snesly maličko pokrátit, aby divák neztratil pozornost a neztratil nit, ale celkově je hra úchvatná. Scéna postavena velice esteticky a výkony členů PiNKBUS jsou skvělé! Bála jsem se, že PiNKBUSí parta se někde jen krátce mihne a jsem moc potěšena, že tomu tak není a jsou důstojnými členy ansámblu. Ráda půjdu znovu.

Neuvěřitelný zážitek. Překrásná komorní inscenace, která vás nenechá ani na vteřinu vydechnout. Sálem se v nepravidelných intervalech ozývala popotáhnutí plačících diváků, včetně mě. Silné, dojemné, emotivní, smutné, se špetičkou vtipů, které zkrátka potřebujete, aby vám nepuklo srdce. Na tuhle hodinu zpěvu nezapomenete hodně dlouho a zcela určitě si uvědomíte, jak moc důležité je nemlčet, respektovat, přijímat a milovat bez podmínek. Dan i Jitka jsou úžasní jako jednotlivci, ale spolu dohromady dokázali vytvořit něco tak... tak... zkrátka celý prostor byl vyplněn jimi. Jejich energií, slovy, atmosférou.

Poprvé v životě jsem odešla z divadla o přestávce. Naprosto nedůstojné lidsky, příšerné herecky - bodyshaming, ageshaming, homofobní trapnovtípky. Zounar smějící se vlastním vtipům, Kraus je kolikrát ani nedořekne, protože se směje dopředu a za zřejmě vrchol humoru je nahý zadek muže ve středním věku. Upřímně moc nechápu, proč se diváci smáli, mně bylo stydno za herce.
Bylo tu úplně vše, ale ne v pozitivním slova smyslu a to včetně trapného hailování na balkoně.
Doufám, že herci aspoň dostávají slušně zaplaceno, když už ze sebe dělají idioty před plným sálem.
Určeno divákovi, který za nejlepšího českého režiséra povazuje Zdeňka Trošku.